Spekulativní dluhopisy se stávají obecně oblíbeným investičním nástrojem. Nakupují je už i drobní investoři, kteří nemají s investováním velké zkušenosti. Jak jsme se do tohoto stavu dostali? V čem spočívá riziko instrumentů se spekulativním ratingem?

Nízké úrokové sazby centrální banky, přebytek peněz na bankovním trhu a nízká poptávka po půjčkách jsou hlavními faktory, proč úrokové sazby na spořicích účtech a terminovaných vkladech klesají pořád na nová minima. Podobnou situaci můžeme sledovat i u státních dluhopisů.

Podle údajů ČNB za červenec 2016 sazba z vkladů s dohodnutou splatností u domácností poklesla na 0,80 %. Historické minimum bylo zaznamenáno u sazby jednodenních vkladů a to 0,14 %. Průměrná sazba z vkladů s výpovědní lhůtou klesla na 1,07 %. Úroková sazba z vkladů na běžných účtech poklesla na minima, když dosáhla úrovně 0,06 %. Stejnou hodnotu můžeme sledovat i u sazby jednodenních vkladů nefinančních podniků. Sazba z vkladů s dohodnutou splatností do 1 roku poklesla meziměsíčně na 0,04 %. Úroková sazba z vkladů na běžných účtech zůstala na rekordních minimech 0,05 %.

Graf: Úrokové sazby korunových vkladů přijatých bankami od rezidentů ČR – nové obchody (zdroj: ČNB)


Politika centrálních bankéřů je nekompromisní. Investoři nemají jinou možnost než hledat alternativy, které jsou dostupné na trhu a nabízí alespoň trochu zajímavý výnos. Mezi takovéto alternativy bezpochyby patří i high yield dluhopisy (dluhopisy se spekulativním ratingem) českých firem. Převážná část z těchto emitovaných high yield dluhopisů jsou seriózního charakteru. Ovšem u některých firem můžeme najít značně nedůvěryhodné finanční data.

CZ scéna začíná připomínat divoké devadesátky

Firmy emitují dluhopisy jako o závod a lákají investory na vyšší úrok, než získají v bankách. Pochopitelně na tom není nic špatně. Nicméně některé firmy za získané peníze z dluhopisů financují neatraktivní a mnohdy nesmyslné projekty. Taktika je jasná a vůně rychlých peněz je výrazná. Boháči na dluh se tváří jako velcí šéfové. Následně v neziskových projektech spálí hotovost a pak opět emitují nové dluhopisy, které se tlačí do drobných investorů. A to se jede dokola. Co je ještě mnohem horší, tak je to, že některé firmy jsou ve velké ztrátě a mají dokonce záporný vlastní kapitál. Investoři mnohdy ani problematice nerozumí, takže horko těžko si celou investici a vůbec společnost zanalyzují. Mimochodem drobný investor se může setkat s oblíbeným argumentem prodejců, že dluhopisy jsou schválené ČNB. Ano, to je sice pravda, ale pouze po právní stránce. Investiční atraktivitu centrální banka nezkoumá.



Takovéto firmy jedou na obrovskou finanční páku a zatím jim to vychází, nicméně problém může nastat při ekonomickém zpomalení. To už se totiž drobní investoři nemusí dočkat ani úroku ani vložených prostředků. Byť jenom vzpomeňme si na kauzu Credit and Development Company, která oškubala investory o 27 milionů korun. Bývalí manažeři už šli na pět let do vězení. Podle soudu společnost na dluhopisech slibovala roční výnos 6,4 nebo 7,5 procenta, přestože nevykazovala podnikatelskou činnost. Peníze z dluhopisů byly podle soudního spisu vyváděny z dosahu původní firmy k jiným personálně propojeným společnostem.