Hlavní důvod, proč je brexit nevítaný, zatím nepadl: Britové jsou skvělí, jsou takoví sami o sobě, svou zažitou a prožitou demokracií, svou statečností, obětavostí a lidskostí. Tedy tím, co nám chybí. To, co my nazýváme demokracií, je pouhým mechanismem, obsah to nemá žádný, politickou kulturu pramalou, povědomí o nějakých hodnotách máme jen tehdy, kdy se nám hodí do krámu, solidarita je pro nás výraz na úrovni nadávky, lidskost pozvolna ztrácíme.

Krom toho Britové nám, ostatním Evropanům, pomáhali svou kritikou Evropské unie udržovat alespoň občas nadhled nad tím, jakým způsobem se tento projekt naplňuje. Britové nám zkrátka budou chybět, myšleno v Evropské unii, jinak samozřejmě ne, podle dostupných informací se do Austrálie přesídlit nechystají.

Manipulace kolem lisabonské smlouvy

Již v srpnu 2008 jsem napsal ve svém článku o Lisabonské smlouvě mj. i tato slova:

„Evropská unie je unikátní projekt a byla by opravdu škoda, kdyby měl zkrachovat jen kvůli tomu, že někteří evropští politici i úředníci zapomínají, jaký je smysl demokracie. Ignorují to, jak věc vidí Evropané, tedy jejich voliči, a vnucují všem svou vůli spornými postupy. Začalo to návrhem evropské ústavy. Už při jejím projednávání bylo jasné, že evropskou politickou elitu zas tak moc nezajímají názory druhých. Samozřejmě - každý má právo prosazovat své představy a lze mít jen velmi těžko za zlé zakládajícím zemím EU, že chtějí prosadit svou. Avšak něco jiného je prosazovat něco v rámci běžných demokratických mechanismů a něco jiného manipulace a nasazování psí hlavy názorovým odpůrcům…“

Kritizoval jsem především fakt, že špičky EU vyžadovaly na členských zemích opakované hlasování v referendech o zamýšlené ústavě EU, když ta ve Francii a Holandsku nedopadla podle jejich představ. Když se to nepovedlo, sepsaly Lisabonskou smlouvu, což byla dílem část té neschválené ústavy, a prosazovaly ji bez referend, prostřednictvím parlamentů členských zemí. Ba co hůř, kampaň, která to provázela, i u nás, se snažila dehonestovat názory druhých jen proto, že byly jaksi odlišné - jako příklad oběti této kampaně jsem uvedl Klause, kterého jinak opravdu, ale opravdu nemusím.

A kritizoval jsem netrpělivost, s jakou unijní špičky přistupovaly k formování EU, přílišný, až křečovitý spěch v integraci tomuto projektu nesporně uškodil. Nyní sklízíme plody tohoto přístupu. Globalizační projevy přinášejí tolik změn, že to v lidech vedle pozitivních vyvolává i nedobré pocity, úzkost a nejistotu z budoucna.

Populismus kontra genialita

Proč svá slova připomínám: Za prvé chci poukázat na svoji vrozenou genialitu. Dnes takto nebo podobně hovoří skoro každý, včetně těch, kteří mne tehdy okřikovali, že plácám hlouposti. A to tak nahlas, že se přidávají i politici, jimž je bohužel vrozen populismus, nikoli genialita, i proto jen velmi zřídka patří ke skutečné společenské elitě.

Za druhé chci připomenout, že téměř nikomu, ani mně, tehdy nešlo o paušální kritiku komise a parlamentu EU, pouze o jeden dva konkrétní postupy a všeliké zbytné kvaltování. Proč je důležité na to upozorňovat? Dnes je módní nadávat na „elity“, hlavně na ty unijní, což činí skoro všichni, včetně „elit“ národních. A to i v nezřídkavých chvílích, kdy evropské „elity“ dělají věci ostatním prospěšné.

Elita se stala symbolem zla, ke slovu opět přichází „masa“, která je vzývána co boží zjevení. Paušalizace vůbec je projevem dnešní doby, kterou hodnoty a fakta nezajímají, protože žije z negativních emocí.

Kupředu zpátky

Výsledkem je výrazná chuť vrátit se k národním státům. Kupředu zpátky, velí doba. Po případném rozpadu Evropské unie se však život lidí nezlepší, jejich nespokojenost se jen obrátí proti českému establishmentu. Je pouhou iluzí domnívat se, že naši vládní i opoziční politici vědí, co je demokracie... a že ji doopravdy chtějí. Vypadá to spíše na oligarchii či podobný typ autoritářského zřízení, kde pevná ruka a pořádek jsou darem Stvořitele svým národům. Odstředivá síla nás při odtržení od Západu logicky odfoukne na Východ, a to mnohem razantněji, než se o to nyní pokoušejí Zeman i Sobotkův kabinet.

A za třetí chci upozornit, že nová dehonestující kampaň právě začíná. Politické špičky Evropské unie razantně žádají na Velké Británii, aby podala žádost o propuštění ze svazku EU ihned, pokud možno již před měsícem. A tento jejich požadavek začínají šířit jejich bezduché tlampače, počínaje vrchním vládním demagogem Zaorálkem (viz poslední knedlíková debata v ČT, nazvaná Otázky VM). Zaorálek je přitom schopen být ministrem zahraničí jen tehdy, když mu to Zeman dovolí. Jindy je nejspíš zalezlý v perníkové chaloupce a učí se nazpaměť diplomatické protokoly, zatímco kolem doba šílí.

Britové se ani nestačili nadechnout a vstřebat přelom, který se právě odehrál, a evropské i národní „elity“ burácí na jejich adresu svůj pomstychtivý sbor. Jakoby najednou zapomněly, že Britové jsou skvělí.


____________________


Co se to stalo?