Výraz „masa“ vede k paušalizování - ze zástupu, složeném z jednotlivých individualit se stává jednolitá masa, v níž jednotlivec v zájmu hlásané „pravdy“ ztrácí svou identitu. Masou se manipuluje lépe než s myslícími jedinci. Kdo tvrdí, že masa je chytřejší než elita, má s masou nějaké záměry.

Člověk má zůstávat individualitou

Jeden z velkých myslitelů dvacátého století H. G. Adler byl přesvědčen, že člověk má vždy zůstat individualitou - když se stane součástí masy, o svou individualitu přichází. K tomu se dobral mimo jiné i jako vězeň nacistického vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Adler poznal, čeho všeho je člověk schopen, a dokázal to porovnat s chováním lidí ve svobodných dobách. Jde o zkušenost velmi těžce a nedobrovolně nabytou, která se však co do hloubky nedá nahradit poznatky z běžného života.

Adlerovo dílo dává naději do budoucna, protože je založeno na poznání člověka v celé šíři jeho chování, sklonů a možností, a protože se nerozpakuje pojmenovávat věci příslušným jménem. Naděje spočívá v tom, že autor rozkrývá mechanismus vzniku chování, z něhož vznikají autoritářské či totalitní tendence. A to, že jde „jen“ o naději, vychází z naší nejistoty: nevíme, zda a nakolik se lidé dokážou z tohoto poznání poučit.

Svoboda a bezmoc

Krom jiného napsal Adler i velmi zajímavou knihu Svoboda a bezmoc. Zabývá se v ní i užitím pojmu „masa“ v politice či společenských vědách, a jeho důsledky. Jeho genialita spočívá v jinak vyhynulém umění popsat problém v pár řádcích, aniž se dopustí zjednodušení.

Výraz „masa“ vede podle Adlera k paušalizování - ze zástupu, složeném z jednotlivých individualit se stává jednolitá masa, v níž člověk jako jednotlivec v zájmu hlásané „pravdy“ ztrácí svou identitu. K mase se člověk přidává zpravidla proto, že chce patřit k většině, protože ta mu propůjčuje pocit bezpečí - nechce patřit k menšině, k družině poražených, s nimiž ho pojí jeho duševní a hmotná bída… Připojí se tedy, pokud to jde, k domnělé většině, která však tímto pocitem soudružnosti teprve vzniká.

"Člověk si tím potvrzuje hodnotu vlastní osoby, kterou přijal. Chce proměnit bezmoc nebo nedostatečnou moc osobnosti v ohromnou moc,“ dodává Adler.

Nejistota vlastní situace přivádí tohoto člověka následně k pronásledování druhých. Připojením k mase se stává součástí mechanismu, který umožňuje jak pronásledování druhých, tak i odůvodnění nutnosti tohoto počínání: masou se manipuluje lépe než s myslícími jedinci, masa se tudíž dá i snadněji přesvědčit, že je ohrožena vnitřním či vnějším nepřítelem. Jako „legitimní nástroj“ propagandy vzniká kolektivní vina, v jejímž rámci mohou za činy jednotlivců všichni příslušníci „nepřátelské skupiny lidí" (aktuálně u nás uprchlíci a migranti, před tím Romové).

Pohnutky k pronásledování druhých podle Adlera vycházejí z rozmanitých postojů: z překotných pocitů i ze střízlivého uvažování.

„Kdybychom chtěli být důslední, pak bychom museli odpovědět velmi zeširoka a uvést všechno, co může nenávist k bližnímu vyvolat. Nenávist podporuje pronásledování, vytváří pro něj psychologické předpoklady, i když není jeho jedinou příčinou. Chceme-li nelítostně postupovat proti určité skupině lidí, živíme svou nenávist různými prostředky.

Zakořeněným důvodem pronásledování je také nechuť k člověku, který je svým původem či osudovým předurčením jiný, než jsem já. Pronásleduji ho, abych ho přinutil ke konformismu. Jestliže to možné není, zbavím ho práv, vyženu a fyzicky zlikviduji. Kdo se svou podstatou a smyšlením odlišuje, tomu se odepírá rovnost v právu i jeho osobní důstojnost,“ dodává Adler k tématu masa, příčiny a následky jejího vzniku.

Masa nepřemýšlí

Masa není utvářena k vlastnímu zkoumání věcí a přemýšlení, ale k možnosti s ní manipulovat v zájmu té jedině správné „pravdy“. Masa proto nemůže být chytřejší, než jednotlivec, natož ten jedinec, který náleží ke skutečné společenské elitě, nikoli jen k té domnělé. (Domnělou elitou mám na mysli ty, kteří se tak sami o sobě domnívají, přestože jejich ambice vysoko překračují míru jejich sociální inteligence - u nás jde například o Miloše Zemana či Václava Klause.)

Elitě se proto říká elita, že jde o společenský výkvět, o menšinu s mimořádnými vlastnostmi, jak praví slovník cizích slov. Buďme rádi, že se nám naše elita pozvolna vrací (bohužel až příliš pozvolna), poté, kdy proti ní ve 30. letech 20. století fanaticky brojili českoslovenští fašisté, poté, kdy její příslušníky nacisté i komunisté povraždili, pozavírali či vyštvali z vlasti.

Adler na výrazu "masa" popisuje, jakým způsobem vznikala moc a ovládnutí druhých nacisty a komunisty. Avšak ten režim či systém, k němuž se někteří dnešní politici, intelektuálové a novináři snaží dobrat, se nemusí nutně nazývat stejně nebo podobně. To pochopitelně zároveň nevylučuje, že nemůže mít některé rysy vládnutí a ovládání občanů stejné, jako měly a mají komunismus a nacismus. Vzory mohou lehce převzít od nových Zemanových přátel Putina či Si Ťin-pchinga.

Jedno je jisté už dnes. Pokud někdo tvrdí, že masa je moudřejší než elity, jako například Petr Robejšek ve svém článku, nepochybně mu nejde o demokracii. A pokud ano, tak pouze o její mechanismy, nikoli již o její obsah. Masu oslavuje a vzývá buď ten, kdo je nějakým způsobem její součástí, či ten, který s ní chce manipulovat, třeba i lichocením. Bůh nás ochraňuj.

____________________

O H. G. Adlerovi
Filozof, sociolog, historik, teolog, spisovatel a básník – to vše a další sdruženo v jedné osobě, dalo světu osobnost renesančních rozměrů. H. G. Adler se narodil v Praze roku 1910, a zemřel v Londýně v roce 1988.

Do války žil v Čechách, za protektorátu jej nacisté transportovali do Terezína a poté do Osvětimi. Po svém návratu z vyhlazovacího tábora to neměl lehké. Byl součástí německy píšícího okruhu vědců a umělců, myslel v němčině, v poválečné situaci v Československu proto nemohl promlouvat ke společenskému dění, jak by si představoval. Židovská Praha již neexistovala a německá kultura nebyla vítána. „Praha pro mne byla odumřelým městem, hřbitovem,“ píše o poválečné Praze.

Do německy mluvících zemí se mu pochopitelně nechtělo. V roce 1947 (tedy včas) nakonec přesídlil z Prahy do Británie, kde se natrvalo usadil. Zde napsal většinu svých skvělých děl: asi neznámější jsou jeho rozsáhlé spisy o Terezíně a mašinérii holocaustu vůbec (trilogie Terezín 1941-1945. Tvář nuceného společenství).

O sobě řekl: „Jsem židovské národnosti, moje mateřská řeč je němčina, pocházím z Československa, přísluším k rakouskému kulturnímu okruhu, jsem německý spisovatel, britský občan a doufám, že alespoň trochu člověk.“

____________________

Svoboda a bezmoc
Adlerova kniha Svoboda a bezmoc vyšla v češtině v nakladatelství Prostor v roce 1998, jako ucelený text byla sepsána pravděpodobně už v první půli sedmdesátých let či ještě dříve, a koncepčně v ní Adler vychází z ještě starších úvah.