Psychologie porodu - chiméra nebo realita?

19. 04. 2010 | 22:07
Přečteno 7167 krát
Autorkami článku jsou Mgr. Eliška Kodyšová a Mgr. Michaela Mrowetz.
Mgr. Eliška Kodyšová (eliska.kodysova@aperio.cz) je psycholožka, lektorka, psychoterapeutka,
matka. Dlouhodobě spolupracuje s o.s. Aperio - Společnost pro zdravé rodičovství, věnuje se problematice vstupu do rodičovství a období raného rodičovství. Je interní doktorandkou sociální psychologie na FF UK v Praze, kde píše dizertaci na téma „Vliv sociálně psychologických faktorů porodního zážitku na ranou rodičovskou self-efficacy matek“. Mgr. Michaela Mrowetz je klinická psycholožka, psychoterapeutka, soudní znalkyně. Momentálně zpracovává dlouhodobý výzkum "Podpora rané vazby mezi matkou a dítětem v českém porodnictví". Ve své ordinaci se věnuje převážně ženám s posttraumatickou stresovou poruchou po porodu. Vede kurzy předporodní psychologické přípravy, přednáší na téma "Podpora bondingu", podporuje českou společnost v přijetí starodávné i novodobé tradice, že dítě po porodu patří k matce. Usiluje o změnu ve zdravotnické péči o matku a dítě po porodu jako o jednu nedělitelnou jednotku. Je matkou dvou synů. Více na www.klinickapsycholozka.cz.



Seriál o českém porodnictví

Žijeme v době, kdy se karteziánské paradigma o oddělení těla a duše stalo přežitkem. Medicína se přestává omezovat jen na fyziologické procesy a anatomický rozbor. Jakožto věda empirická se zajímá i o psychosociální souvislosti, ve kterých léčený jedinec žije. Ve zdravotnických zařízeních se začíná klást důraz na spokojenost pacientů. Hodnotí se nejen spokojenost se samotnou léčbou a jejím výsledkem, ale i spokojenost s přístupem zdravotníků.

Jak se projevuje výše popsaný trend v našem porodnictví? Jaký je zájem porodníků o psychosociální kontext jejich práce? Po rozhovoru s mnoha z nich a pátrání v českých odborných časopisech nabyly autorky dojmu, že tato oblast stojí spíše na zájmu porodnictví. Při fulltextovém hledání na webu České gynekologie lze najít jediný text, který se zabývá psychologickými aspekty porodu, a jeho autoři jsou z Polska. V centru pozornosti je naopak co nejlepší technické vybavení a prostory porodnic, a samozřejmě odborná lékařská péče vedoucí k co nejlepším perinatálním statistikám. Ve statistikách psychosociální aspekty porodu nejsou zachyceny. V Maďarsku, Německu, Rakousku a řadě dalších zemí aktivně pracuje národní společnost zaměřená na psychosomatickou gynekologii a porodnictví (mezinárodní sdružení je známé pod zkratkou ISPOG). Touto oblastí se v česku v posledních letech zabývají jen solitéři jako MUDr. V. Chvála nebo MUDr. H. Máslová.

Autorky by proto rády nabídly stručný přehled psychologických poznatků vztahujících se k perinatálnímu období a zamyslely se nad některými aspekty situace v českém porodnictví.

Příčiny a následky

Provázanost porodního procesu s prožíváním je hluboká a spletitá. V první řadě do procesu vstupuje osobnost rodící matky, její tendence určitým způsobem reagovat a prožívat sociální interakce s okolím. Tyto tendence společně určují, do jaké míry žena vyhodnotí prostředí, ve kterém rodí, jako bezpečné. Pouze cítí-li žena při porodu bezpečí, mohou se optimálně vyplavovat hormony oxytocin a endorfin, které porodní proces spouštějí a podporují a vedou tak k jeho plynulosti. Naopak při pocitu ohrožení (ať už reálného, nebo jen představovaného) dochází k vyplavování katecholaminů (stresových hormonů), které porodní proces, zvlášť v první době porodní, zpomalují či zastavují. Podobný vliv má i činnost neokortexu, který zprostředkovává racionální myšlení a seberegulaci. Je-li neokortex stimulován (světlem, otázkami, vyrušováním), porod začíná váznout1. Díky vyplaveným hormonům je žena ve stavu tzv. „porodního tranzu“2, a tedy velmi ovlivnitelná a senzitivní vůči reakcím personálu. Toto „vědomí sugestibility rodičky“ autorky ve své publikační a osvětové práci často zdůrazňují. Výzkumy z této oblasti ukazují, že ženy si ještě po letech pamatují jednotlivé poznámky zdravotníků3 a že ty, které vnímaly svůj vztah se zdravotníky negativně, si s větší pravděpodobností uchovají špatný porodní zážitek i po několika letech4.

Pocit bezpečí je umocněn i pocitem kontroly – žena potřebuje být subjektem svého porodu, nikoli objektem. Potřebuje intenzivně cítit, že její chování a rozhodnutí mají vliv na to, co se s ní děje. Pocit kontroly nad procesem porodu je pro porodní zážitek důležitější než např. tlumení bolesti, které oproti očekáváním vede u většiny žen k negativnějšímu hodnocení porodního zážitku5. Rodící žena se tedy potřebuje cítit respektovaná ve svých potřebách a projevech, prožívat kontrolu nad situací, aby se mohla porodnímu procesu poddat, a tak jej podpořit. I tyto závěry jsou zdokumentovány výzkumníky – lékaři ve spolupráci s psychology6.

Pro zdravotníky, kteří doprovázejí ženu v předporodní, porodní a poporodní péči je nutností poznání, že psychosociální potřeby rodící ženy mají být naplňovány nikoli na úkor bezpečnosti porodu, ale právě pro větší bezpečnost porodu a procesů s ním spojených.

Pocity úzkosti a ohrožení v průběhu porodu mohou totiž způsobit komplikace v průběhu porodu a vést až k ohrožení plodu. Pokud je rodička v křeči – fyzické či psychické, kterou u ní vyvolá úzkost a strach, stoupá riziko hypoxie plodu či zpomalení porodu, častěji je porod ukončen císařským řezem. Komplikace pro novorozence po porodu císařským řezem jsou neonatologům důvěrně známy. Separace novorozence od matky, v českém porodnictví rutinně daná ošetřováním obou odděleně, z psychologického hlediska zásadně ovlivňuje možnost jednoduššího navázání vztahu mezi matkou a dítětem a z fyziologického hlediska ohrožuje zahájení laktace. Právě matky rodící císařským řezem a jejich děti (ale nejen ony), by měly mít nárok na podporu bondingu od prvních minut, kdy je to pro ně fyzicky možné. Po náročných porodech s řadou stresujících zákroků navíc děti sají méně často a u matek se opožďuje nástup tvorby mléka, což vede k problémům při kojení7. Medikace podávaná v průběhu porodu, včetně epidurální analgezie, situaci znesnadňuje. Blokuje sekreci betaendorfinů v průběhu porodu. Betaendorfiny posilují vnímání procesu porodu rodičkou, usnadňují vytvoření vazby mezi matkou a dítětem. V prvních dnech po porodu jsou přítomny v mateřském mléce. Výzkumníci konstatují, že jejich účelem je napomoci poporodní adaptaci novorozence. Vyšší hladiny betaendorfinů lze najít v mléce matek předčasně narozených dětí, naopak nejnižší po plánovaných sekcích8. Stresující porod, lékařsky programovaný, s četnými intervencemi, tedy s velkou pravděpodobností vyústí v problémy s kojením a poporodní adaptací novorozence. Separace novorozence od matky tento komplikovaný start může ještě zhoršit.

Období bezprostředně po narození dítěte je i z hlediska psychologie obzvláště citlivé. Čtvrtá doba porodní, bonding a podpora rané vazby mezi matkou a dítětem velmi silně ovlivňují prožívání pocitu kontroly nad porodním procesem. Rodící žena nutně potřebuje mít kontrolu nejen nad tím, co se děje při porodu s jejím tělem, ale také nad tím, co se děje s jejím dítětem. V tuto chvíli zasahují do podpory rané vazby mezi matkou a dítětem další odborníci: pediatři, neonatologové a dětské sestry.

Dle závěrů pozorování předních odborníků z oblasti klinické psychologie9 je v českém zdravotnictví při narození dítěte stále před psychologickými potřebami matky a dítěte upřednostňována hygienická rutina a rutinní zdravotnické postupy vedoucí k separaci dítěte od matky.

Podle amerických výzkumníků v oblasti pediatrie Kennela a Klause10 má období několika málo hodin po samotném narození dítěte výrazný vliv na pečovatelské chování matky. Výzkumníci konstatovali, že ještě rok po porodu existovaly rozdíly mezi chováním matek neseparovaných od svého dítěte a chováním matek separovaných po porodu. Neseparované matky byly trpělivější a více vyhledávaly kontakt s dítětem.11

Rutinní postupy tak často berou matkám podporu hormonů a instinktivního chování, které by jim umožnily jednodušeji zvládat novou a náročnou situaci péče o dítě.

Psychologické potřeby matky a dítěte by neměly být upozaďovány, a to ani u komplikovaných a náročných porodních procesů.

K vyplavování oxytocinu, potřebného pro pečovatelské nastavení matky, je velmi nutný kontakt nahého těla matky s tělem dítěte12. Po fyziologickém porodu nestojí nepřerušovanému kontaktu matky s novorozencem v cestě nic, krom rutinních postupů zdravotníků. Strach o novorozené dítě vede rutinně personál k ošetřování novorozence a zajišťování jeho základních fyziologických potřeb (např. potřeby tepelné pohody) technickými postupy (vyhřívané podložky), namísto využití tepla z matčina těla a podporování vzájemné vazby matky a dítěte. Mateřské chování stimuluje i oční kontakt matky s dítětem13-17,,,,.

Lze brát tyto důsledky vážně? Kvalita porodního zážitku může být vnímána zdravotníky, zaměřenými na fyzické výsledky porodu, jako zbytečný nadstandard. Není tomu tak, pokud se díváme za fyziologické hranice porodních procesů. Dle výzkumů ženy s negativním porodním zážitkem či dokonce s porodním traumatem (splňující psychiatrickým vyšetřením po porodu definici posttraumatické stresové poruchy podle DSM IV) jsou v dalším životě významně častěji ohroženy poruchou vztahu k dítěti či partnerovi, mívají sníženou důvěru ve své rodičovské schopnosti, dalšímu těhotenství se častěji snaží vyhnout a pokud otěhotní, je těhotenství častěji provázeno komplikacemi a s větší pravděpodobností ukončeno císařským řezem18-20,,.

V předchozím textu již byly zmíněny následky stresu matky při porodu na výsledek porodu, na zdraví novorozence a dopady nepříznivého porodu na úspěšnost kojení a kvalitu rodičovství. To vše jsou jen stěží pominutelné důsledky. Poznatky z výzkumů i praxe (nejen psychologické) ukazují, že práce porodníků a porodních asistentek zasahuje daleko za hranice samotného porodu. Přesahuje i do psychosociální sféry života celé nové rodiny a zasahuje do její dynamiky. Zvyšování kvality perinatologické péče nejen z hlediska psychologie by mělo být rozšířeno nad současné medicinské pojetí zajištění co nejnižší perinatální mortality a morbidity.

Situace v ČR

V Lékařských listech vyšel v květnu článek podepsaný soukromým gynekologem a porodníkem, který si přál zůstat v anonymitě21. Autor  článku mimo jiné popisuje „katastrofální zhoršení vztahů“ mezi porodníky a rodičkami slovy: „Rodička nevěří porodníkovi“ a „Porodník nevěří rodičce“. Pokud přistoupíme na autorovy teze, klademe si otázku, jak může porodník zůstat s rodičkou v dostatečném kontaktu, aby její psychosociální potřeby alespoň vnímal, neřkuli se pokusil naplňovat, je-li pod takovýmto stresem?

Velmi ocenitelné je, že kroky ke zlepšení psychosociálního komfortu rodiček už byly podniknuty. V posledních patnácti letech prostory většiny porodnic prodělaly proměnu směrem k „domáčtějšímu“ stylu a doprovod u porodu (i když za úplatu a většinou pouze jedna osoba) se stal téměř normou. V těchto případech jde však o tzv. vnější změny v porodnictví. Přístup personálu – tedy vnitřní změny – prošel dle konstatování autorek změnou pouze minimální.
Jde přitom o nejdůležitější aspekt „zlidštění porodnictví“. Jak už je patrné přímo z tohoto pojmu, důraz by měl být kladen především na lidský prvek. Nejde až tak o obrázky na stěnách nebo barvu dlaždiček, ale o chování lidí, kteří v porodnicích pracují.

Důvod je více než jasný. Změna chování je mnohem náročnější a komplexnější, než interiérové dekorace. Autorky nejen vzhledem ke svému psychologickému vzdělání velmi dobře chápou, že situace porodu je pro zdravotníky velmi zatěžující. Rodící žena se díky utlumení činnosti neokortexu chová velmi instinktivně a „nekulturně“ – hlasitě se projevuje a její reakce jsou často iracionální. Zdravotníci, vědomi si vlastní zodpovědnosti za výsledek porodu a vedeni snahou ulehčit ženino „trápení“, volí různé strategie reagování. Často nabízejí analgezii, urychlení porodu či jiné intervence, kterými se snaží porod dovést k rychlému a zdárnému konci. Žena v tuto chvíli potřebuje mnohem více emoční přijetí, hyperprotektivní podporu a ubezpečení, že si vede dobře. Vzniká tak paradoxní situace, ve které každý mluví jiným jazykem, rodička instinkty a personál racionálně.

Zdravotníci, kteří se cítí ženiným chováním frustrováni ve svém úsilí jí pomoci, označují rodící ženu za nespolupracující a mohou na rodičku reagovat až agresivně, a často tak bohužel (spíše nevědomě) reagují. Chování rodící ženy mohou někteří zdravotníci dokonce i podvědomě konfrontovat s osobními, často nezpracovanými zkušenostmi z emočních situací, které sami nezvládli, např. ve  vlastním (či partnerčině) porodu. Otevřené emoční rány tak mohou být předávány dál.

Z hlediska psychologického i celospolečenského je na místě zamyslet se nad zdroji podpory pro zdravotníky asistující u porodu a provázející ženy v předporodní, porodní i poporodní péči. Na svět nepřichází jen novorozenec s určitými fyziologickými parametry, ale i nová, vysoce vnímavá lidská bytost. A v neposlední řadě se rodí i sama matka a její důvěra ve vlastní rodičovské schopnosti. Každá krize – tedy náročná situace, kterou je i porod, je-li produktivně zpracována, přináší nové existenciální zkušenosti. Situaci porodu je tedy možné přirovnat k psychoterapeutickému procesu, kdy se z duševní krize rodí nový a silnější osobnostní potenciál.

V pomáhajících profesích (tedy tam, kde se pracuje i s psychikou klienta) je samozřejmostí psychosociální průprava (výcvik, kurz) a pravidelná supervize. Psychosociální průprava zlepšuje komunikační dovednosti a zvědomuje případná vlastní nedořešená témata. Supervize je prevencí vyhoření a pomáhá v práci s náročnými případy. Porodníci a porodní asistentky pracují denně mnoho hodin v silně náročné a zdraví ohrožující emoční situaci. V situaci, kdy emoce pracují jak na straně rodiček a jejich doprovodu, tak na straně těch, kteří jim asistují. Zdravotničtí pracovníci, provázející ženu porodem, lékaři, porodníci, neonatologové, pediatři, zdravotní sestry a porodní asistentky by měli mít povědomí o psychosociálních a emočních aspektech a úskalích vlastní práce. Systém, ve kterém pracují, by jim měl dát příležitost k psychologické supervizi či intervizi emočně náročných zážitků z každodenní praxe (např. po vedení komplikovaného porodu nebo narození postiženého či mrtvého dítěte). Pokud má zdravotník rodící ženu skutečně podporovat, musí být nejprve zajištěna jeho vlastní potřeba bezpečí – nikdy však na úkor psychosociálních potřeb rodičky, jak se dnes často děje.

Úzkost v porodní situaci vyhrocuje i současný mediální obraz porodů, který porodní procesy představuje jako patologické a dramatické děje, u kterých je zapotřebí zásahu celého lékařského týmu, někdy i policie a hasičů. Trpí tím všechny zúčastněné strany, v první řadě rodičky, které do porodního procesu vstupují už se značnými negativními očekáváními, a sekundárně i zdravotníci, kteří pak s rodičkami se zvýšenou mírou úzkosti pracují. V takové situaci je supervize nutností, protože práce v atmosféře strachu je velice vysilující a vede k syndromu vyhoření.

Cesta k dobré praxi

Velmi pokrokový je takový pohled na péči při normálním porodu, který před rutinními intervencemi upřednostňuje dohled nad rodičkou, její podporu a respekt k jejím přáním, jak jej praktikují trpěliví a zkušení porodníci a porodní asistentky. Efektivnost a bezpečnost takového přístupu dokládají i databáze systematických přehledů efektivní péče v perinatologii a globální iniciativy (jako např. IMBCI), které za optimální model péče při normálně probíhajícím porodu považují bio-psycho-sociální přístup. To znamená, že naplňování psychosociálních potřeb rodičky bezpečnost porodu pro matku a dítě nesnižuje, ale naopak k ní přispívá.

Podíváme-li se na zkušenosti ze zahraničí, můžeme najít konkrétní inspiraci. V Německu a Skandinávii, zemích se srovnatelnou novorozeneckou úmrtností, probíhá podpora raného kontaktu mezi matkou a narozeným dítětem naprosto jinak. Kontakt matky a dítěte v porodnicích a porodních domech je zde rutinně podporován, děti nejsou ošetřovány mimo matčino tělo či z dosahu její kontroly, matka je silně podporována celým systémem v péči o dítě od samého porodu. Zdravotníci rutinně nepřebírají odpovědnost za péči o narozené dítě. Dle zaběhnutých postupů v zahraničí patří dítě po porodu k matce a celý systém je na tento fakt připraven. Jde o standardní péči o matku a dítě jako o jednu ošetřovatelskou jednotku.

Z psychologického hlediska je velmi pochopitelná náročnost celé situace provázení rodící ženy - klientky s respektem k jejím jedinečným potřebám, pokud ji lékař či porodní asistentka vidí poprvé či podruhé v životě. To je nepříjemný důsledek našeho systému péče v perinatologii. Ideálně by měl systém perinatologické péče směřovat k one-to-one modelu péče, kdy jeden zdravotník (porodní asistentka či lékař) pečuje o ženu a následně i dítě (žena a dítě je jedna pečovatelská jednotka) v průběhu těhotenství, porodu a šestinedělí, jak je obvykle možné v zahraničí. Tento systém poskytuje zdravotníkovi i ženě prostor pro vzájemnou důvěru a lepší spolupráci.

Přispět k lepšímu porodnictví však může každý, kdo v něm pracuje. Zdravotníci mohou pracovat na zvýšení své citlivosti vůči vlastním pocitům a signálům těla, a především si uvědomovat velkou emoční zranitelnost rodící ženy a s tímto vědomím k ní přistupovat. Podpořit zdravotníky v této náročné práci si klade za cíl i seminář Psychologie porodu organizovaný na jaře r. 2010 (www.aperio.cz). Ačkoli je jeho téma pro mnohé neznámé, a proto možná nezajímavé nebo naopak ohrožující, může rozšíření pohledu na porodní proces paradoxně ulehčit zdravotníkům práci. To je ve stávajícím systému cesta, jak předejít dalšímu nárůstu úzkosti a nedůvěry v porodnictví a podporovat klid, bezpečí a vzájemný respekt všech, kteří chtějí podporovat zásadní fakt lidského života – procesy rození.

Tento článek vyšel v minulosti v časopise Zdravotnické noviny ve zkrácené verzi, v internetovém deníku Referendum a v odborném časopisePsychosom, přesto jsem se rozhodla zveřejnit jej znovu zde, neboť jeho obsah do aktuální debaty o porodnictví neodmyslitelně patří.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

alarm napsal(a):

...karteziánské paradigma o oddělení těla a duše stalo přežitkem... Prosím a jaké bude to nové paradigma? To samé se dělo v USA s mafií. Staří kmotři (staré paradigma) se stalo přežitkem. Nastoupilo nové paradigma (mladí mafiáni). Vy tedy odstraníte staré karteziánské paradigma a nahradíte ho mladým paradigmatem (Mgr. Eliška Kodyšová a Mgr. Michaela Mrowetz). My ale nepotřebujeme vás teorétické dámy ještě s mlékem na bradě? Je nutné letitého úsílí a dokonalých výsledků! Bla, bla, bla umí každý! Kde máte oponentůru starých padigmátů? Kdyby jste měly ocásek, řekl bych vám - skloňte ocásek a zašoupejte nožičkami, moc se rouháte.
19. 04. 2010 | 22:37

cestovatelka napsal(a):

tak nevím, dcera se narodila plánovaným císařským řezem, k sobe jsem ji dostala až za 2 dny.Kojila jsem ji skoro rok, mateřství jsem si užívala. Prošly jsme v pohodě všemi věkovými obdobími včetně puberty a naše vhtahy jsou dodnes perfektní, i když jsme už 2 nezávislé dospělé ženy.
19. 04. 2010 | 22:48

Lékař napsal(a):

Co je to kecy??? Matka dostane dítě v porodnici okamžitě na břicho a je s ním pořád. řekněte rovnou, že jdo o podporu porodů doma. Pak máte doufám odvahu se podepsat pod komplůikace, nevolat yáchranku a vyžrat si průser až do konce, t.j. do tepláků. Lékař.
19. 04. 2010 | 23:13

lock napsal(a):

Lékaři, ve které porodnici v České republice dostane žena na břicho okamžitě po narození své dítě a je s ním poté pořád? O porodu doma v článku není ani slovo. Zato o psychologické podpoře zdravotníků ano. Je mi zle, když si představím, že je lékařem někdo s tak mizernou schopností pochopit text. Pokud ovšem skutečně jste lékař.
19. 04. 2010 | 23:32

Al Jouda napsal(a):

Autorko, zapomněla jste na úlohu peněz při zajišťování porodní a poporodní lékařské péče. Doktoři už dneska nechtějí hrabat jen za to, co dostanou od pojišťovny !
19. 04. 2010 | 23:34

Natálie napsal(a):

Zkuste si všichni v první řadě vyslechnout názory a pocity rodiček, o kterých se tady mluví. I kdyby se, vážený pane lékaři, tady v článku podporovaly domácí porody, tak je to špatné? Já budu rodit doma a do porodnice mě nikdo nedostane a VYŽERU si to až do konce!!! A potom vám pošlu fotku mého šťastného miminka a až vy porodíte, pošlete mi fotku vašeho dítěte.
20. 04. 2010 | 07:11

Curioushen napsal(a):

A nebude to všechno jako vždy o penězích? Za psychoňuňuťuťu prostě nejsou body a i doktoři honí produktivitu, protože to po nich chce zaměstnavatel? Jinak, já rodila první dítě v malé okresní nemocničce, v neděli dopoledne, byl klid, čas, nic nehořelo, měli na mě čas, úsměvy, pohoda... Druhé dítě plánovaný císař v krajské klinice, běžící pás slabý výraz, personál nervní, sprostý, zlý, hnus.
20. 04. 2010 | 08:23

iga napsal(a):

Lekar

vy jste lekar?

Jen pro vasi informaci v Podoli deti na bricho hned po porodu nedavaji a nejsou ani hned a porad s maminkou. Aspon ty moje ne. A to presto, ze vse probehlo do puntiku fyziologicky.
Takze ton vaseho prispevku neni vubec na miste. O porodech doma clanek neni, pravdepodobne se spise jedna o nejakou vasi obsesi.

Jestli je to oddelovani novorozenat od matek tak zasadni problem do budoucna, to nevim, zatim to vypada, ze batolata jsou v pohode a ja taky, ale je teda pravda, ze me to mrzi, ze to tak nebylo, ze mi je to lito a ze ty uplne prvni okamziky by mely byt trochu prirozenejsi. Jenze tak kratce po porodu neni zena schopna si tyto veci zaridit a vymoci a je uplne v soukoli systemu institucionalni pece. Ja jsem za tu peci vdecna, to aby nedoslo k mylce, ale ten pocit jakehosi ochuzeni ve me asi zustane naporad...
20. 04. 2010 | 08:36

neo napsal(a):

iga:

já u porodu byl a dítě se dá matce prakticky hned po "označkování". Pak je s ní neustále, pokud matka sama nepožádá o "chvíli klidu"
20. 04. 2010 | 08:59

iga napsal(a):

Neo

no to prave jde o to oznackovani. Hned je hned a ne za ctvrt hodiny. A potom jsme byli spolecne dve hodiny a ackoli jsem o zadny klid neprosila a stejne mi ho dali az za 4 hodiny v sest rano... S prvnim jsem o klid sice neprosila, ale sama jsem uznala, ze bych to nezvladla, ale to druhe bych zvladla. Tak nevim.
20. 04. 2010 | 09:02

neo napsal(a):

iga:

označkování netrvá čtvrt hodiny,ale asi půl minuty.Navíc dítě je s otcem, pokud je u porodu.

Asi hodně záleží na porodnici.
20. 04. 2010 | 09:19

denny napsal(a):

lekar je komik :-)po porodu na bricho matky :-))musim se smat, samozrejme, v propagacnich materialech a ve pak taky ve snech matek....
20. 04. 2010 | 12:36

Jamima napsal(a):

Natálie - váš postoj je postoj nezralého zbabělého člověka, který raději ohrozí své nenarozené dítě jen aby ušlo nepříjemnostem. Mluvíte, jako byste měla rodit někde v Severní Korei, dnešní porodnická zařízení poskytují dostatečnou úroveň pro péči o rodičku i dítě a to i v případu nečekaných komplikací. Dobře si rozmyslete porod doma. Místo fotky šťastného miminka byste se třeba mohla po zbytek života dívat na dítě poškozené špatně zvládnutým domácím porodem a to bych vám nepřála.
20. 04. 2010 | 14:35

Jamima napsal(a):

denny - lékař není rozhodně komik. Rodila jsem před šestnácti lety a dítě po porodu na břicho mi se samozřejmostí dali.
20. 04. 2010 | 14:37

denny napsal(a):

to jammima - je mi celkem jedno jak se rodilo pred sestnacti lety, me dite na bricho nedali, ani zadne jine rodicce se kterou jsem v porodnici mluvila...i ja bych uroven pece oznacila za dostatecnou, velmi trefne - i kdyz predpokladam nechtene
20. 04. 2010 | 16:18

Skogen napsal(a):

Kýbl horké vody a dvě prostěradla, ovšem hromničku za okno! Ta je hrozně důležitá pro psychickou pohodu.

Porodní bába koneckonců taky není od věci. Aspoň tehdy, jestliže může rodičku uklidnit, že svých šest dětí taky s kýblem horké vody porodila. Pokud je to tedy pravda..
20. 04. 2010 | 21:05

denny napsal(a):

ja jsem doma nerodila ale s clankem souhlasim, chapu potrebu diskutovat o tom, zda je toto opravdu nutne, namatkou

http://www.youtube.com/watc...

http://www.youtube.com/watc...

http://www.youtube.com/watc...

http://www.youtube.com/watc...

http://www.youtube.com/watc...

http://www.youtube.com/watc...

protoze ja si nemyslim, ze to nutne je, naopak se domnivam, ze to muze mit negativni vliv na psychomotoricky vyvoj ditete

osobne jsem jeste neslysela o porodu v porodnici u ktereho by bonding ve pravem slova smyslu probehl i kdyz podle vseho k nemu byly dobre predpoklady

utocny ton nekterych prispevku nechapu, zvlast ne pod timto clankem
21. 04. 2010 | 00:20

iga napsal(a):

denny

souhalim s vami.
Nerozumim tomu, proc diskuse ohledne porodnicke praxe vyvolava tak silne vasne.

Situace v porodnicich se meni k lepsimu, ale je treba si priznat, ze je stale co vylepsovat a smerem k prirozenemu prubehu porodu obvzlast.

Ja jsem tedy tu prvni proceduru u svych deti nevidela (logicky), ale pevne verim, ze probihala setrneji nez na tom prvnim videu, soudim i podle toho, ze deti u toho neplakaly - na ta dalsi videa jsem nemela uz nervy...
21. 04. 2010 | 07:57

denny napsal(a):

iga nevim, nevim, osetreni dcery probihalo naprosto stejne - videla jsem na zaznamu, videa jsou nahodne vybrana youtube pod heslem po porodu, neprohlizela jsem jich desitky a nevybirala strasidelne, myslim, ze toto je norma
21. 04. 2010 | 13:39

Lucie napsal(a):

Vážený Lékaři!

Děkuji Vám za příspěvěk a posílám zaň velký dík. Příspěvky lidí/lékařů jako jste Vy velmi dobře ilustrují nutnost osobní angažovanosti a využívání alternativní medicíny. Lékařská péče rovná se sprostota vůči všem a těm, kteří nedrží ústa a krok dvojnásob, že? Opravdu, zase jste nepřímo podpořil naše alternativní řady :-)
21. 04. 2010 | 15:05

hanaha napsal(a):

Taky jsem zvládla jen první video... A to jsem koukala bez zvuku. I tak mi to přišlo brutální. Jasně, po císaři asi maminka být k dispozici nemůže, ale tatínek místo poskytnutí náruče natáčí video! :-(
21. 04. 2010 | 16:50

Elisabeth napsal(a):

fajn clanek, diky.

Nepochopim proceduru u porodu, kdy se dite vazi a meri, jako kdyby bylo dulezite, kolik zrovna v teto minute vazi a jako kdyby bylo dulezote detatko, ktere prijde na svet otaxovat cisly. No, podle mne je nejdulezitejsi neprerusit kontakt s matkou.
To je tragicke ta realita.

Na tech videich se s temi novorozenci jedna jako s flakotou masa. To je hrozny.
Deti josu uplne bez kontaktu, me je z toho mrazivo. jak musi byt tem detem?
21. 04. 2010 | 23:52

Elisabeth napsal(a):

PS.

Mela jsem rozhovor s jednim porodnikem,tvrdil ze zeny se nechovaji adekvatne, dokonce ze hysterizuji. Chlubil se tim, ze ve finale dal jedne rodicce facku. Nevedela jsem co mam odpovedet.
21. 04. 2010 | 23:54

jedna z těch, co porodily bez hysterie napsal(a):

Je neuvěřitelné, kolik ženských je fascinováno sebou samými, svým těhotenstvím, svým porodem. Jako by nic jiného neexistovalo..... vyžadují naprosto profesionální péči a zároveň se cítí oprávněné žvanit lékařům profesionálům do všeho, ač jsou samy totálními laiky, kteří nanejvýš pročetli pár brožur a nějakou tu populárně naučnou knížku. A pozastavovat se nad tím, proč je dobré dítě po porodu změřit a zvážit - to snad ani nemá cenu....jen tak naokraj - u zaměněných dětí byla právě váha v výška jedním z hlavních vodítek, podle kterých mohli lékaři záměně zabránit.
22. 04. 2010 | 16:27

iga napsal(a):

jedna z těch, co porodily bez hysterie napsal(a):

Copak vas vase tehotenstvi nefascinovalo? A porod? Existovalo snad pro vas v tu chvili neco jineho, dulezitejsiho???

Pokud ano, pak pathologie je na vasi strane. Ikdyz o tom, ze jste vubec matkou silne pochybuji...

Merit vysku u novorozence je naprosta blbost, udaj neslouzi vubec k nicemu a navic se neda zmerit bez toho, aby se novorozenec nenastavil do nefyziologicke polohy (napnuta nozicka).

Mimochodem, co rikate tomu prvnimu videu? Pekne, ze?

A jeste na okraj, porod neni nemoc, takze zadne lekarske zakroky by nemely byt provadeny rutinne a naopak by se mel dat co nejvetsi prostor rodicce.
22. 04. 2010 | 16:49

jedna z těch, co porodily bez hysterie napsal(a):

mé těhotenství jsem brala jako přirozenou součást života, těšila jsem se z něj nesmírně, ale rozhodně to nebyl onen sobecký cit, kdy pro sebe nevidím nikoho jiného a vše se musí bez řečí podřídit mým přáním a náladám. Některé dnešní matky mi připadají jako bytosti, jejichž jediným prostředkem seberealizace je porodit dítě. Podle toho se také snaží veškeré své úsilí soustředit na to, aby co nejvíce lidí kolem sebe vtáhli do své hry o své vyjímečnosti a důležitosti. Z naprosto přirozené součásti života se stává výnosný bysnys, naivní maminky své děti pasují na modlu rodiny, která musí mít to nejlepší, co lze sehnat i za cenu totálního zadlužení rodiny. Náš přístup k těhotenství a mateřství je stejně komerční a konzumní jako mnohé další složky života. V jiných částech světa je možná přístup k dítěti méně okázalý, zato z dětí nevyrůstají sebestřední jedinci bez kouska úcty a pokory k ostatním bytostem jak lidským tak zvířecím.
22. 04. 2010 | 17:44

iga napsal(a):

jedna z tech...

Ano, pro nektere matky plati to, co jste napsala.
Ten byznis se tlaci do zivota bez nadsazky jiz pri poceti.
Ale v tom zena ma uz od zacatku taky moznost volby. Moznost volby pri rutinnich procedurach na porodnim sale je vsak velmi limitovana, vzdyt i jen zminka o tom, jak vidno, vyvolava bouri emoci.
To je to, co vadi mne.

Vase posledni veta by zaslouzila rozsahlejsi komentar. Ktere casti sveta mate na mysli, kde ze to vyrustaji ty pokorne deti?
22. 04. 2010 | 21:49

denny napsal(a):

jedno z tech...

mozna by nebylo spatne trochu se pochlubit vlastni karierou, autorky clanku ji maji celkem zavidenihodnou, ani ta moje zatim neni marna - to jen tak na okraj, souvislost s nesmylnosti a zpusobem provadeni poporodnich procedur a jejich mozne nasledky odrazejici se v psychomotorickem vyvoji ditete skutecne nechapu

jinak pokud tematem vasi disertace neni telekineze, moznost zameny novorozence z matcina naruci mi take neni uplne jasna

tedy podle vas je nutne merit novorozence aby, az dojde k jejich zamene, byla alspon nejaka sance je odlisit? ujistuji vas, ze moznosti molekularni biologie pokrocily natolik, za bez jineho duvodu u me neuspejete, ostatne ani ve zminovanem pripade to moc platne nebylo, ze
22. 04. 2010 | 23:56

ouyang napsal(a):

Thanks for such a great post and the review, I am totally impressed! Keep stuff like this coming.<a href="http://www.shox-chaussures.... "> Nike Basket</a>
<a href="http://www.shox-chaussures.... "> Nike Basket Femme </a>
<a href="http://www.shox-chaussures.... "> chaussure tn nike</a>
<a href="http://www.shox-chaussures.... "> Nike Basketball Shoes</a>
<a href="http://www.shox-chaussures.... "> Nike Champs Elysees</a>
<a href="http://www.shox-chaussures.... ">chaussure nike</a>
<a href="http://www.shox-chaussures.... "> Nike Chaussures De Foot </a>
<a href="http://www.shox-chaussures.... "> Nike Chaussures Homme</a>
<a href="http://www.shox-chaussures.... "> Nike Chaussures Sport</a>
<a href="http://www.shox-chaussures.... "> Nike Chaussures Tennis</a>
<a href="http://www.shox-chaussures.... "> Nike Classic Bw </a>
21. 09. 2010 | 02:27

Daja napsal(a):

Procitam zcela nahodou vase stranky a jen chci dodat. Myslim si ze ihned po porodu je nejdulezitejsi zdrav.stav matky r ditetem a v neposledni rade jak udaje o novorozenci tak kontakt mezi matkou a ditetem. Ja osobne mam ctyri deti,prtvni mi dala Pelhrimovska nemocnice na sebe hned,druhe bylo cisarem to my jen vkazali,treti po porodu hod u sebe a ctvrte cisar kdy jsem byla cca dva dny na intenzivce,takze bez ditete.
02. 11. 2010 | 01:57

Sara napsal(a):

myslím, že vášně tato debata vyvolává zejména u těch, co v sobě mají nahromaděný ten porodní a poporodní stres. Během života se rodíme ve skutečnosti jednou, ale tich "porodů"ve skutečnosti zažíváme mnohem více..například když je třeba změnit názor, přehodnotit chování, adaptovat se na nové věci které přicházejí apod. Vývoj k lepšímu a uvolněnějšímu životu je přirozený, chápu, že pro někoho to může být těžší, protože tady jde o pocity o něco ryze individuálního, něco co se nedá úplně předvídat.Strach podívat se pravdě-prázdné díře (v tomhle případě ze strany lékařů apod.)do očí. Jasný, že nebudou vědět co dělat, a nebudou si připadat u přirozeného porodu tak potřební, ale to vědomí, že to chápou a respektujou by všem ohromně pomohlo. Pomohlo by kdyby se naučili být zticha a nedělat občas vůbec nic, jen být v sobě a bdělý, naučit se pozorovat taky svoje pocity a ptát se upřímně sami sebe co mi vadí?Co mi vlastně vadí a proč? Pokud někomu umře nebo se narodí postižené dítě při porodu doma, tak je to čistě ryze jeho věc a pocity viny mu nepomůžou.Společnost je stejně přemnožená..a díky Bohu za ty, kteří ještě chtějí žít a rodit co nejpřirozeněji, protože opravdové vědomé přirozenosti se naší umělé společnosti velmi nedostává!
22. 11. 2010 | 03:26

Dll Error Fix napsal(a):

DllErrorsFix.com offers DllErrorsFix Shareware. We currently provide software product, solutions, consulting services and technical support to individuals, businesses and non-profits so they can enjoy a better pc experience and protect sensitive information.DllErrorsFix is your complete one-stop resource for <a rel='dofollow' href="http://dllerrorsfix.com/msv..." title="msvcr90.dll">msvcr90.dll</a> and solutions.If the mfc90.dll error appears when you are accessing a particular program, just uninstall or reinstall the single program into your PC.Fix mfc90.dll error offers basic services including performing memory management, dealing with I/O procedures, and <a rel='dofollow' href="http://dllerrorsfix.com/thi..." title="mfc90.dll">mfc90.dll</a> handling interrupts.
03. 12. 2010 | 07:30

loan napsal(a):

According to my exploration, millions of persons on our planet get the mortgage loans at various creditors. Thence, there is good possibilities to get a short term loan in any country.
13. 10. 2011 | 10:59

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gazdík Petr · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy