Představte si, že dostanete možnost usmířit si svoje dlouhodobě frustrované partnery. Představte si, že vás řešení nic nestojí ani k ničemu nezavazuje. Pokud jste racionálně smýšlející člověk, nejspíš po podobné nabídce skočíte. Pokud jste Andrej Babiš, okamžitě ji s velkou pompou odmítnete.


Česko, které dlouhodobě odmítá jakoukoliv spolupráci v oblasti řešení migrační krize, dostalo jedinečnou příležitost upokojit partnery v OSN podepsáním Globálního paktu o migraci. Je důležité zdůraznit, že se jde o čistě deklaratorní, symbolický dokument, který Česko k ničemu nezavazuje a je z právního hlediska nevymahatelný. Nezakládá právo na imigraci, ani nelegalizuje nelegální migraci. Nezavádí kvóty. Pracuje se stávajícím právem a respektuje svrchovanost signatářských zemí.

Šlo by o skutečně čistě o symbolické gesto, které s sebou nenese žádné finanční ani politické náklady. Symbolika přijetí je ale důležitá. Jedná se o historicky první dokument, který zasazuje imigraci do globálního rámce. Jeho snahou je ukázat jednotu Západu v otázce řešení krizí a zároveň uklidnit čím dál více znepokojené Africké země a demonstrovat jim odhodlání Západu k další spolupráci. Jak trefně poznamenal Karel Schwarzenberg, Africké země nemají žádný zájem, aby na jejich území vznikaly uprchlické tábory. Naopak, pro ně je daleko jednodušší posílat migranty dál do Evropy. Kooperativní Afriku Západ k vytvoření dlouhodobě udržitelného řešení potřebuje.

Andrej Babiš však jménem Česka tolik potřebné gesto udělat odmítl. Česko se tím opět ocitá v uražené menšinové opozici spolu s Rakouskem, Maďarskem, Amerikou a nejspíš i Polskem. Jsme tedy v klubu populisty ovládaných zemí, které se dostávají do čím dál větší mezinárodní izolace.

Bývalý ministr zahraničí Jan Hamáček ještě toto září prohlásil, že sjednaný text odpovídá tomu, co naše země prosazovala. Co způsobilo tu náhlou populistickou změnu? Je to patrně snaha Andreje Babiše zalíbit se elektorátu radikálně pravicových stran, na které ANO čím dál tím více cílí. Do toho ještě přidejte menšinovou vládu závislou na podpoře levicových a pravicových extremistů, silného populistického premiéra a naopak slabého nezkušeného ministra zahraničí. A výsledek je hotový.

Globální problém si žádá globální řešení. Zefektivnit návratovou politiku a posílit spolupráci s Africkými zeměmi by mělo být zájmem všech našich stran, ve finále i těch populistických. Pokud nechceme imigranty střílet, jak někteří legislativci v čele s prezidentem navrhují, moc dalších řešení nám při boji proti nelegální migraci nezbývá. Přinejmenším právě o zlepšení návratové politiky všechny strany napříč politickým spektrem poslední čtyři roky mluví.

Babišovo rozhodnutí je tedy nejen populistické a nelogické, ale je v přímém rozporu s dlouhodobou politikou obou vlád, kterých byl součástí. Nezbývá tedy, než doufat, že si premiér svou chybu uvědomí a své rozhodnutí vezme zpátky dřív, než bude pozdě. Jako údajný byznysmen by měl vědět, že nabídky, které s sebou nenesou žádné náklady a naopak přináší zisky, se neodmítají. Pokud ani toto člověk, který chce řídit stát jako firmu, nedokáže pochopit, má naše země ještě větší problém, než jsme si původně mysleli.