Návrh na záchranu ČSA a skrze ně Smartwings ze státní kasy je plivancem do tváře všech slušně pracujících lidí a především živnostníkům, kteří dnes doslova bojují o přežití. Většinový vlastník, miliardář Jiří Šímáně, může získat peníze ze svých jiných majetků, třeba prodejem hobbymarketů nebo golfového hřiště.

Navrhl jsem, aby se státní “záchranou” ČSA zabývala Poslanecká sněmovna. Můj návrh byl, podle očekávání, zamítnutý. Tak jsem alespoň dnes podal interpelaci na premiéra Andreje Babiše. Protože upřímně, úvaha o státní záchraně nedůležitých aerolinek vlastněných z půlky Čínou a z půlky miliardářem, je nemravná. A vládní argumentace, proč záchrana smysl dává, je děravější, než náš státní rozpočet po sedmi letech vlády ANO.

Předkládám čtyři argumenty proč:

1) ČSA nejsou strategický podnik
ČSA už dávno bohužel nejsou oním národním rodinným stříbrem, jímž bývaly před manažerským vstupem Jaroslava Tvrdíka a dalších. Jiří Šimáně se po dlouhých letech stal v roce 2017 majoritním vlastníkem ČSA a to z rukou České republiky. Během svého působení v ČSA je Šimáně dovedl do stavu dopravce, který ve své flotile provozuje něco kolem 12 letadel, včetně poloviny z toho turbovrtulových, a létá do pár destinací po Evropě, přičemž tyto obsluhuje s řídkými frekvencemi.

Pro srovnání: velikost flotily ČSA je stejná jako Rwandair, národního dopravce Rwandy. Jediným rozdílem mezi ČSA a Rwandair je, že druhý jmenovaný dopravce poskytuje služby na vyšší úrovni. ČSA se totiž od převzetí Šimáněm, resp. jeho Travel Service, umísťují na nejnižších stupních mezinárodních cestovatelských žebříčků, jako je AirHelp či SkyTrax. Z čistě ekonomického pohledu neexistuje racionální důvod, aby byly ČSA, jejich mateřskou společností jsou Smartwings, zachraňovány z peněz daňových poplatníků.

2) Akcionáři se mají nejprve pokusit zachránit podnik z vlastních prostředků
Je běžnou praxí, že majitel na záchranu vlastního podniku nejdříve využije peníze své, popřípadě prostředky svých partnerů. Tím je v případě Smartwings (a v jeho rámci ČSA) čínský státní investiční fond CITIC. Jiří Šimáně má majetek okolo 11 miliard korun, do kterého patří i nemovitosti, golfová hřiště i Hobbymarkety. Šimáně tedy prostředky i možnosti na záchranu aerolinek má.

Například miliardář Richard Branson, majitel druhé největší australské aerolinky Virgin Australia, nedostal podporu od australské vlády. A britská vláda se pomoci jeho druhé aerolince Virgin Atlantic zdráhá. Aby státní podporu získal, nabízí Branson Britům jako záruku svůj karibský domov, ostrov Necker.

Požadovat za daných okolností po státu finanční pomoc, ať už tato má být v podobě přímého vlastnického vstupu státu do Smartwings (či případně i jen ČSA), či poskytnutí státních záruk z veřejných financí na bankami poskytnuté úvěry, je pro podnikatele s takovým jměním více, než nemravné.

3) Český daňový poplatník nesmí platit podnikatelskou ztrátu Číny
Jiří Šimáně prodal 49, 82 % akcií Travel Service (dnes fungující pod obchodní firmou Smartwings), které jsou mateřskou společností ČSA, firmě CEFC. A to navzdory v té době už veřejně dostupným informacím o neprůhledném vlastnickém pozadí CEFC a jeho financování, sporných obchodních aktivitách a napojení na čínské politbyro a zpravodajské služby. Bylo to jeho svobodné manažerské a vlastnické rozhodnutí.

CEFC zkrachoval, jeho majitel z rozhodnutí KS Číny zmizel. Podíl v Travel Service převzal čínský státní investiční fond CITIC, jenž je vzhledem ke svému významu a velikosti s ohledem na čínský systém z povahy věci samé napojen na rozhodování nejvyšších pater čínské komunistické strany.

Je to právě CITIC, kdo by měl Šimáněmu v jeho situaci kolem Smartwings finančně pomoci. CITIC to očividně odmítá, protože o rozvoj aerolinek dlouhodobě nemá zájem. Jde tedy o špatné manažerské rozhodnutí při volbě strategického partnera, na které by český stát, nebo dokonce český daňový poplatník, neměl doplácet.

Státní podpora by se navíc v konečném důsledku skrz CITIC stala finanční podporou jiné země. Navíc paradoxně zemi, jejíž vedení je odpovědné za současnou krizi. I proto je návrh na státní podporu čínsko-české společnosti Smartwings naprosto skandální.

4) Státy zachraňují jen strategické aerolinky
Některé vlády plánují zachraňovat své aerolinie. Německo uvažuje o pomoci Lufthanse, Británie British Airways, Nizozemsko KLM a Finsko Finnair. Nikoliv všechny vlády však hodlají svým vlajkovým leteckým dopravcům pomoci, třeba Izrael svému národnímu dopravci EL AL. Státy pomáhají klíčovým dopravcům, kteří poskytují pravidelnou síťovou dopravu s geografickým rozsahem.

Naopak třeba takový Smartwings národním vlajkovým leteckým dopravcem není a nikdy nebyl. Kvalita palubních služeb je nízká a lety často mají zpoždění. ČSA sice dříve byly vlajkovým dopravcem našeho státu, ale nyní – po výrazných redukcích flotily, destinací a počtu zaměstnanců, provedených za vlastnické éry Šimáněho – vykazují znaky malých aerolinií rozvojových zemí.

Kromě toho v historii letecké dopravy existuje řada případů, kdy aerolinie zkrachovaly. Šlo přitom o dopravce zavedené, velké, s dlouholetou tradicí a vysokou kvalitou poskytovaných služeb, jakými byly Pan Am, Olympic Airlines, Swissair či brazilský Varig. Na podzim loňského roku zkrachoval slovinský přepravce Adria Airways, držící titul národního vlajkového přepravce, avšak vlastněný soukromými investory, jenž byl svou velikostí srovnatelný s ČSA. Slovinská vláda si také nedovolila ho zachraňovat.

Závěr
Jestliže Jiří Šimáně tolik touží po záchraně Smartwings či dceřiné ČSA, pak jedinou přijatelnou cestou je buď svépomocí z vlastního majetku, či za pomoci čínského strategického partnera. Po státu nemůže žádat ani korunu. Pokud Šimáně či jeho strategický čínský partner nebudou chtít společnost léčit ze svého majetku, pak jim pravděpodobně nezbyde nic jiného, než ji poslat do konkurzu.