Původně to mělo být pohodové odpoledne na rodinné oslavě v jižních Čechách. Náhodné setkání s jedním hostem mě však zaskočilo. „Vy jste ve Sněmovně za Piráty, jo? A kdy už konečně vyženete ty muslimy?“ Asi tak nějak znělo přivítání místního starosty.

Jak rychle odpovědět? Dostal jsem ze sebe pár slov, že tohle opravdu nenabízíme, že od toho jsou tu jiní, kteří umí najít a vyhnat migranta i tam, kde žádný není. Ale na podrobnější komentář tehdy nebyl prostor.

Pane starosto, dlužím Vám odpověď.

Krize obvykle přicházejí nečekaně. Sice tušíme, že mohou nastat, ale kdy přesně a v jakém rozsahu předem nevíme. Bylo to tak u finanční a do značné míry i u migrační krize, i když v jejím případě jsme náznaky, že se „něco“ stane, mohli vnímat minimálně od roku 2011.

Státy na jih od evropských hranic se začaly hroutit s příchodem tzv. arabského jara, které vypuklo jako generační a sociální vzpoura proti zažitým pořádkům. V Libyi a Sýrii začala občanská válka, v dalších zemích proběhly převraty nebo vojenské puče. Evropa tou dobou měla ale úplně jiné starosti. Řešila dozvuky ekonomické krize z let 2008–2009, bankrotující Řecko a svou vlastní budoucnost po krachu projektu evropské ústavy.

Migrační krize vypukla naplno v srpnu 2015. Evropa nebyla připravena na tisíce migrantů, kteří denně připlouvali k řeckým a italským břehům. Zdaleka se nejednalo jen o válečné uprchlíky ze Sýrie a Iráku, kde se mezitím ustavil tzv. Islámský stát, ale také o ekonomické migranty ze zemí severní a subsaharské Afriky. Ve stejnou dobu navíc došlo k několika šíleným teroristickým útokům v západní Evropě, které měli na svědomí potomci muslimských imigrantů žijící v Evropě v druhé nebo třetí generaci. Od té doby jsou extremistické strany v evropských zemích na vzestupu. Dokázaly ukázkově využít strachu lidí a svézt se na něm. Nepřicházely s návrhy realistických řešení, jejich programem bylo posilovat v lidech obavy o svou bezpečnost.

Naše hranice nekončí na Rozvadově

Evropa na jedné straně musí fungovat jako krizový manažer a řešit akutní problémy spojené s pobytem statisíců migrantů, kteří se v Evropě chtějí dočasně nebo trvale usadit. Zároveň však nesmí rezignovat na dlouhodobá řešení. Musíme se připravit na to, že podobné krize mohou přicházet a neměly by nás zaskočit.

Vysoká životní úroveň, mír, úcta k lidským právům, vláda práva. To vše dělá z Evropy přitažlivou destinaci pro kohokoliv, nejen pro ty, co zrovna utíkají před válkou. Evropa je extrémně blízko nestabilním regionům v severní a subsaharské Africe a na Blízkém Východě a jakákoliv tamní krize může opět spustit lavinu. Zvláště zde v České republice bychom si měli uvědomit, že jsme součástí schengenského prostoru, a proto nás musí zajímat, co se v zemích na vnějších hranicích Evropy i v zemích za nimi děje. Zejména tam se totiž hraje o evropskou, a tím i naši bezpečnost

Žádná jednoduchá a zaručená řešení, jak migračním krizím předcházet, neexistují. Nezbývá nám, než se aktivně pustit do realizace celé škály dílčích opatření, která v součtu zlepší naše bezpečností vyhlídky. Není na co čekat. Česká republika se musí proměnit z pasivního účastníka evropského dění v aktivního hráče. Když se nám něco nelíbí, nestačí pouze dokola opakovat „ne, nechceme, nesouhlasíme, nebudeme respektovat“.

Problém není evropská integrace ale neschopnost sladit noty

Čelíme problémům na několika frontách, uvnitř i vně Evropské unie. K jejich řešení přistupují evropské země různě, často nekoordinovaně a bez kýženého efektu. Evropskou bezpečnost by zlepšila i tak banální věc, jako je včasné předávání informací. Rizika, která ohrožují Evropu, nevyřešíme na národních úrovních, musíme hledat jednotné mechanismy v rámci Evropské unie.

Jako Česká republika bychom měli být aktivní v těchto bodech:

Islámský stát a Evropané bojující pod jeho vlajkou: Bezpečnostní složky musí mít přehled o Evropanech bojujících v řadách Islámského státu. Zejména s jeho blížící se porážkou se dá očekávat návrat těchto bojovníků do Evropy. Po svém návratu by měli být monitorováni a popřípadě vyšetřováni pro podezření ze spáchání válečných zločinů.

Islamistický terorismus v Evropě: Evropské tajné služby musí začít efektivně sdílet informace a předávat si je včas mezi sebou. Nesmí se opakovat případy, kdy si terorista z Belgie odjede „zastřílet“ do Paříže a bezpečnostní složky ve Francii se to od belgických kolegů dozví pozdě. Zároveň bychom se měli pokoušet hledat příčiny radikalizace u potomků muslimských imigrantů, reagovat na ně sociálními programy a snažit se zamezit financování radikálních náboženských hnutí ze zahraničí. Musíme být také připraveni na to, že se Islámský stát přeměňuje zpět na teroristickou organizaci po vzoru al-Káidy a boj s ním bude možná náročnější než dosud.

Uprchlíci z válkou postižené Sýrie: Měli bychom působit co nejblíže místa konfliktu. Pomoc je zpravidla účinnější, čím blíže je ohnisku požáru. Musíme překonat mentální bariéru v podobě národních hranic a připomínat si, že naši vnější hranici rámuje schengenský prostor.

Ekonomická migrace: V určitých profesích nám chybí zaměstnanci. Jsou ale potřeba jasná kritéria. Ekonomičtí migranti vidí Evropu jako ráj na zemi a v konfrontaci s realitou jsou někdy zklamaní a frustrovaní. I to je nežádoucí jev, kterému musíme předcházet s pomocí aktivní informační politiky. Zároveň musíme mít na zřeteli rozvoj domovských zemí migrantů. Masivní odliv mozků do Evropy totiž může v domovských státech způsobit zásadní problémy pro jejich budoucí prosperitu a stabilitu.

Společná ochrana evropských hranic: Bez důsledné ochrany vnější schengenské hranice nejsme schopni kontrolovat, kdo vstupuje na území EU. Nemůže to být odpovědností pouze zemí, které leží na vnější hranici EU. Je to naše společná odpovědnost a musíme v maximální míře tyto hranice zabezpečit.

Jednotná rozvojová politika: Evropská unie by měla nastavit jednotnou rozvojovou politiku pro snížení chudoby, zlepšení kvality života a udržitelný rozvoj v zemích evropského zájmu. Jako Česká republika můžeme do evropské diskuse přispět např. i cennými zkušenostmi našich neziskových organizací.

Jednotná azylová politika: Evropské země musí nalézt shodu v otázce jednotné azylové politiky, aby přístupy členů EU vůči migrantům a uprchlíkům byly ze strany všech zemí shodné. Na evropském území se aktuálně pohybuje mnoho ekonomických migrantů, kteří neuspěli s žádostí o azyl, a měli by tak být navráceni do své domovské země. Evropa si musí nastavit společný mechanismus pro návratovou politiku nelegálních migrantů včetně neúspěšných žadatelů o azyl a dodržovat jej bez výjimek. Evropská unie jako celek má také silnou vyjednávací pozici a měla by ji aktivně využívat při jednáních se zeměmi, odkud je možné očekávat ekonomickou migraci.

Odpověď pro pana starostu

Vážený pane starosto, vyhánění jedné skupiny lidí nemá v dnešní Evropě místo. Nemůžeme vyměnit svobodný pohyb a základní lidská práva v Evropě za zdánlivě bezpečnou a neprostupnou národní hranici. Silná Evropa s půl miliardou lidí má mnohem lepší předpoklady k tomu zajistit nám bezpečí, než bychom kdy sami byli schopni. Musíme proto postupovat společně jako Evropa. Zabezpečit vnější evropské hranice, posílit spolupráci evropských tajných služeb, pomoci Syřanům v místě konfliktu, pomoci stabilizovat severní a subsaharskou Afriku a jednotně řešit návrat nelegálních migrantů zpět do jejich vlasti.