V tomto článku bych se ráda zamyslela nad aktuálním stavem a možnými dopady vyjednávání dohody mezi EU a USA s názvem „Transatlantické obchodní a investiční partnerství“ (TTIP), a to zejména v oblasti zdravotnictví. Přestože jde o zcela zásadní dohodu, která může výraznou měrou ovlivnit kvalitu života na obou stranách oceánu, zatím nepodléhá přílišné pozornosti médií a občanů. Je třeba říci, že k tomu přispívá nízká informovanost o tomto vyjednávání jako taková. Vlastní jednání bylo započato již v červenci roku 2013, přičemž v červenci letošního roku se uskuteční již 10. kolo tohoto vyjednávání. Přesto až v květnu letošního roku bylo na velvyslanectví USA v Praze otevřeno místo pro odborníky, kteří si zde budou moci pročíst jednotlivé konsolidované texty.

Je nutné souhlasit, že by bylo chybou, kdyby se Evropská unie do vyjednávání takové dohody nepustila, neboť obecně smlouva o volném obchodu má své nesporné pozitivní dopady na ekonomiku zúčastněných subjektů. Je však třeba dodat, že každá mezinárodní smlouva zároveň obsahuje výrazná rizika, neboť vede k jisté míře ztráty suverenity a může, je-li vyjednána špatně, vést až k negativnímu ovlivnění právních řádů smluvních států. Pro vyjednání úspěšné dohody je tak zcela nezbytné, aby po celou dobu docházelo k transparentnímu vyjednávání založeném v prvé řadě na obsahu. Je taktéž nezbytné trvat na nastavení fungujícího systému regulatorní spolupráce a omezení netarifních překážek. Vyjednávání harmonizace standardů mezi evropskou i americkou stranou musí jít výhradně směrem ke kvalitativně vyšším standardům, a v každém případě musí být zabráněno dovážení těch produktů, které tyto standardy nesplňují.

Z pozice ministerstva zdravotnictví bych ráda poukázala na několik významných aspektů. V první řadě nesmí být ohrožena možnost vydávání národních opatření v oblasti ochrany veřejného zdraví a taktéž je nutné, aby tato dohoda respektovala příslušnou legislativu Evropské unie ve všech oblastech. Například některé typy léčivých přípravků jsou v obou zemích upraveny natolik odlišně, že není příliš pravděpodobné jejich společné zahrnutí do systému vzájemného uznávání. Dále je třeba zajistit, aby smlouva TTIP neobsahovala žádné závazky pro Českou republiku, které by umožňovaly zásilkový prodej z USA. V současné době je zákonně upravena možnost zásilkového prodeje léčiv pouze ze zemí Evropské unie, přičemž USA je pro nás tzv. třetí zemí, ze které není zásilkový prodej možný. V obecné rovině podporujeme ideu zintenzivnění spolupráce ve sbližování právních předpisů v oblasti zdravotnických prostředků, ale v každém případě je nutné trvat na zachování nepodkročitelných standardů aktuálně platných v Evropské unii.

Vedle oblasti zdravotnictví bych ráda ještě poukázala na jednu důležitou problematiku v této smlouvě, a tou je řešení sporů mezi investorem (většinou nadnárodními korporacemi) a státem. V každém případě by v této smlouvě nemělo být řešení takových sporů prostřednictvím arbitráží, neboť to ohrožuje právo států svobodně a svrchovaně rozhodovat o vnitřních záležitostech. Zásadní je princip nezávislosti, nestrannosti a zákonnosti soudce, a o jeho nezávislosti by nemělo být v případě EU a USA v žádném případě pochybováno.

Závěrem bych ráda přivítala snahy o harmonizaci standardů na evropské i americké straně, které však musí být opřeny o dostatečný přístup zákonodárců na národní i evropské úrovni tak, aby došlo k vyjednání opravdu kvalitní smlouvy, která přinese ekonomická pozitiva na straně jedné a zamezí četným výše naznačeným rizikům na straně druhé.