Když před šesti lety vyšli Syřané do ulic k pokojnému protestu, málokdo tušil, že stojí na počátku tragédie obrovských rozměrů. Málokdo měl také ponětí o tom, jak silně budou následující události ovlivňovat náš život na evropském kontinentu. Začala brutální občanská válka, během které jsme sledovali liknavý postoj USA a Evropy k jejímu řešení. Přišlo zrození Islámského státu, nastalo ruské bombardování civilistů a nelítostné decimování syrských měst. Jsme svědky bezvýchodné situace miliónů lidí na útěku uvnitř své země a mimo ni. Důsledky konfliktu se přenesly i na evropskou půdu v podobě teroristických útoků tzv. Islámským státem zfanatizovaných maniaků. Především se ale odrazily ve vážné uprchlické krizi, která zásadním způsobem přispěla k radikalizaci evropské politiky, vzrůstu nacionalismu, populismu a destabilizaci Evropské unie.

Dnes v reakci na rusko-asadovské bombardování civilistů, které zapříčinilo děsivou smrt stovek civilistů včetně žen a dětí, USA zničily základnu Asadova letectva. V syrském konfliktu se tak začal angažovat i někdo jiný, než jen Putinovo Rusko. Pro obyčejné Syřany, kteří jsou cílem Asadovy zvůle, to může být paprskem naděje, že proti němu nezůstanou sami. Svitla naděje i pro Evropu, která jen s výčitkami svědomí přihlíží humanitární katastrofě s vážnými důsledky pro její vnitřní bezpečnost a stabilitu.

Nelze však podléhat naivnímu optimismu. Je nutné ptát se, co bude dál? Útok armády Spojených států by neměl být jen další „Trumpovštinou“, jakýmsi náhlým nekontrolovaným pohnutím mysli prezidenta USA, v němž populisticky ukáže svaly, aby získal politické body. Takový přístup by mezinárodní napětí mohl jen eskalovat.

Trumpův skutek by měl být zárodkem celkového plánu mezinárodního společenství, jak ukončit dlouholeté válečné běsnění. Syřané nesmí být rukojmími velmocenských ambicí a vrtochů prezidentů dvou superstátů. Musí získat naději na normální život ve své rodné zemi. Nutno dodat, že takový plán není důležitý jen pro ně, ale je v zájmu celé demokratické Evropy. Chce-li Evropská unie posílit svou bezpečnost, neměla by váhavě stát opodál, ale měla by se do iniciace a tvorby takového plánu energicky zapojit.

Pokud je útok USA na Asada zamýšlen jako iniciace procesu plánování míru pro Sýrii, jehož cílem je přimět Putina zasednout k jednacímu stolu, mohli bychom se radovat z dobrých zpráv. Zůstane-li však Donald Trump jen politickým kulturistou a EU bude nadále nerozhodná, potvrdí to jen nevyzpytatelnost současné mezinárodní situace a beznadějnost v řešení konfliktu na Blízkém východě.