Už sto let bojujeme proti drogám a výsledky jsou mizerné. Proto s nadšením vítám a předávám vysvětlení, že náš boj je namířen proti nesprávnému nepříteli a že pro vyřešení drogové závislosti potřebujeme změnit taktiku.

Umístěte potkana do klece se dvěma lahvemi. V jedné bude voda, ve druhé voda s heroinem nebo kokainem. Potkan si téměř pokaždé vybere vodu s drogou, stane se na ní závislý a bude ji pít tak dlouho, dokud ho nezabije. Pokusy tohoto typu popsaly závislost až do sebezničení. Jenže takové studie přehlédly faktor, který zásadně ovlivňuje chování.

Drogy z nudy
Potkani byli v kleci s drogou vždy osamoceni. Neměli co jiného na práci, a tak brali drogu. Novější studie, které umístily potkany do klece s barevnými míči, nejlepším krmivem, prolézacími tunely a spoustou potkaních přátel – prostě vším, co si laboratorní potkan může přát, dodávaly cela jiné výsledky.

Podnětné prostředí ochraňuje
V „potkaním ráji“ podle očekávání potkani ochutnali vodu ze všech lahví, ale potkany, kteří se měli dobře, voda s drogou nepřitahovala. Většinou se jí vyhýbali. Celkově jí vypili pouze čtvrtinové množství oproti potkanům, kteří byli v kleci s drogou sami. A žádný z potkanů také nezemřel. Zatímco všichni potkani, kteří byli nešťastní a osamocení, droze zcela propadli.

Z vojáků ani pacientů nejsou narkomani
Analogii lze najít u pacientů v nemocnici, kteří potřebují silné drogy (opiátová analgetika), anebo u amerických vojáků ve Vietnamu, z nichž si podle studie Amerického archivu obecné psychiatrie téměř 20 % vytvořilo závislost na heroinu. Podle stejné studie však 95 % všech těchto osob po návratu do USA brát heroin přestalo. K vyřešení závislosti stačilo přemístění z nehostinné klece do příjemnějšího prostředí, v němž už drogu jednoduše nepotřebovali (podobně jako pacienti vracející se z nemocnice ).

Chemický původ závislosti je jen kouskem pravdy
Někteří autoři nově odhadují, že chemické procesy způsobují jen asi 18 % závislosti. Tvrzení o chemickém původu závislostí je tedy pravdivé, ale je jen jedním malým dílkem z podstatně větší mozaiky.

Hnacím motorem závislosti není droga
Teorie problému v kleci (nestimulujícím prostředí či osamění) má zásadní vliv na naše stoleté válečné tažení proti drogám. Masivní válka, která zabíjí na mexických ulicích i v barech v Liverpoolu, je založena na premise, že musíme fyzicky vymýtit celou škálu chemických látek, jelikož nám poškozují mozek a způsobují závislost. Avšak pokud hnacím motorem závislosti není droga, ale neúspěšně společenské zapojení postižených, celá naše válka proti drogám nedává žádný smysl.

Řešení v dekriminalizaci a investici do budování vztahů
Existuje alternativa. Mohli bychom vytvořit systém, který by závislým pomáhal opět se spojit se světem a uniknout ze spárů závislosti. A nejedná se o pouhou teorii. Před patnácti lety se Portugalsko potýkalo s obrovským problémem drogové závislosti. Nejprve zkusili drogám vyhlásit válku, avšak situace se jen zhoršila. A tak se pokusili o něco úplně jiného. Rozhodli se veškeré drogy dekriminalizovat a všechny prostředky, které by jinak investovali do boje proti dealerům a narkomanům, použít na projekty, které mají za cíl tyto osoby zpětně spojovat – se svými pocity, se svým prostředím. A tento postup zafungoval.

Věk samoty
Stvořili jsme společnost, ve které je snadné se odstřihnout od všech ostatních. Jako lidé jsme příliš dlouho vnímali závislost jako problém jedince. Léčit by se přitom měla celá společnost a naším skutečným neduhem je izolovanost a osamění.

Pro detailnější informace doporučuji překlad textu Johanna Hariho, autora knihy Chasing The Scream: The First And Last Days of the War on Drugs, který nové, zde popsané poznatky vysvětluje a dokládá. Překlad je zveřejněný na mém webu.