Když se řekne, že deficit státního rozpočtu bude půl bilionu korun, většina lidí si takové číslo neumí představit. Ani 500 miliard, což je stejné číslo. Ani 500 tisíc milionů není lépe pochopitelná suma.

A co 500 milionů tisícikorun? I to je nejspíš nad chápání kohokoli z nás. Obtížně se hledá jakýkoli uchopitelný příměr pro to, aby bylo možné vyjádřit velikost sumy. Kdybychom 500 miliónů tisícikorunových bankovek poskládali na sebe, vydalo by to na sloupec vysoký 50 km. Ani to si vlastně nikdo neumí představit. Do žádného kufru se to bezpečně nevejde.

Tak si pojďme naši rozpočtovou debatu přenést na srozumitelnější rozměry fiktivní dvoutisícové obce někde v Čechách nebo na Moravě, kde zrovna na obecním úřadě končí pracovní schůzka zastupitelstva…

Starosta Vlk, obchodník: Jo a ještě jsem Vám chtěl říct, že za týden na zastupitelstvo předložím návrh na změnu rozpočtu.

Zastupitelka Zajícová, účetní: A proč nám takovou důležitou věc říkáš až na konec, když už musíme jít domů zkontrolovat s dětmi úkoly, co dostaly ze školy mailem?

Zastupitel Liška, automechanik: Přesně, proč to musíme řešit ve stresu? Co budeš chtít změnit? To už snad víš teď…

Starosta Vlk: Ale jo. První hrubá čísla – příjmy budou 40 milionů, výdaje 50. Možná 60.

Zastupitelka Zajícová: Starosto, co nám to vyprávíš? Chceš mít schodek 10 nebo 20 milionů? A nevíš to přesně?

Starosta Vlk: No ne, jak bych mohl, to záleží na tom, jaké projekty se nám podaří dokončit!

Zastupitel Volek, sedlák: Já teda nesouhlasím, abychom měli v rozpočtu takovou sekyru. Už to, že několik posledních let jsme měli půl milionu až milion ročně, se mi nelíbilo, ale tohle je úplný nesmysl.

Starosta Vlk: Náš premiér říká, že se z krize musíme proinvestovat…

Zastupitel Volek: Neříkej náš premiér. Můj premiér to tedy není, já ho nevolil. A do čeho jako chceš investovat?

Starosta Vlk: Chci víc investovat do silnic. Asi tak deset milionů.

Zastupitelka Zajícová: Starosto, ty jsi se snad pomátl na rozumu! Nikdy jsi přece tolik peněz na silnice nedal. To byly tak nanejvýš dva miliony, museli jsme tě do toho nutit a nakonec se ještě asfaltovalo, když už skoro sněžilo… Tak jak chceš utratit deset milionů? Za co?

Starosta Vlk: Můžeme udělat první etapu obchvatu. Pořád o něm sníme, a teď je šance, kola ekonomiky se musí točit…

Zastupitel Liška: Myslíš tu nejkratší, co povede kolem toho tvého pozemku na kraji vesnice, co o něm už dvacet let říkáš, že tam jednou uděláš benzínovou pumpu?

Starosta Vlk: To sem nepatří. Ta silnice pomůže všem.

Zastupitel Liška: Ale tobě nejvíc. Vesnice z toho nebude mít vůbec nic, akorát dluhy. Všechno, co tam budeš prodávat, odněkud dovezeš v krabicích, a jestli někoho z vesnice zaměstnáš, tak jen ty svoje ovce, co udělají všechno, co ti na očích vidí.

Zastupitel Volek: Přesně! A až bude kus kolem pumpy, zbytek obchvatu se už nikdy nepostaví.

Zastupitelka Beranová, úřednice z města: Já souhlasím se starostou!

Zastupitelka Zajícová: A co dál. Co těch druhých 5 nebo 10 milionů?

Starosta Vlk: Postavíme vedle sokolovny bazén.

Zastupitel Liška: Bazén? Proč proboha bazén? Sokolovna je rozpadlá, tak když už, začal bych u toho, že ji opravíme, škola bude mít kam chodit na tělocvik a budeme mít kde dělat obecní akce i v zimě.

Starosta Vlk: Uděláme bazén, ten můžeme za rok zastřešit a udělat malý akvapark, budou sem jezdit lidi z okolí a utrácet u nás. Anebo můžeme na tom pozemku udělat kluziště a akvapark vedle až za rok!

Zastupitelka Zajícová: Kličkuješ jako zajíc. Ty nevíš, co chceš postavit, ale víš, že to bude za pět nebo deset milionů?

Zastupitel Liška: Starosto, promiň, to je úplná fantasmagorie. Ty plácáš páté přes deváté, posloucháš se vůbec? A rozumím tomu správně, že chceš takhle utrácet i za rok? Kde na to vezmeme?

Zastupitelka Beranová: Přece si půjčíme. Peníze jsou teď strašně levné! Četla jsem na idnes, že nám za to budou i platit, když si půjčíme.

Takto by debata s vyšinutým panem starostou Vlkem a jeho pomatenou zastupitelkou Beranovou opravdu mohla vypadat. Jen to hned na první pohled působí zcela absurdně až tragicky. Je jasné, že při konečném hlasování by starostův návrh nemohl uspět, ledaže by všechny hlasující opil. Každé malé dítě by chápalo, že je na slovech starosty něco zoufale nedomyšleného. Pozoruhodné ale je, že v případě novely státního rozpočtu, kde je návrh pana premiéra a jeho věrné paní ministryně financí asi tak stejně realistický jako návrh pana starosty Vlka, to stejné pobouření a stejnou odezvu ve Sněmovně nevyvolalo. Asi zafungovalo kouzlo nepředstavitelně velkých čísel a magického vlivu pana premiéra na vládní poslance.