V kterési pohádkové písni se zpívá: "Statistika nuda je, má však cenné údaje. Neklesejme na mysli, ona nám to vyčíslí." Ve statistikách Ministerstva vnitra, nebo pohodlně na stránkách www.kdejsme.cz, můžete například zjistit, že Dušínové vymřeli. Hliník se neodstěhoval do Humpolce, kasař Mlíko byla asi přezdívka, a i když Horňáků je přes tisíc, Dolňák žádný.

Kokoty máme jen dva, po jednom v Karviné a Havířově. Nejvíc Pražáků nebo Pražákových na počet obyvatel se najde v Ústí nad Orlicí. Ostravák ani krátky Ostravak neexistuje. Břetislav Břeh nebydlí v Zábřehu, možná na Kladně. Škromachů je jenom čtyřiadvacet a z toho dvacet v Hodoníně. Mrtví převažují v Přerově a Olomouci, ale Živý není nikdo v celém Česku. Ještě že existují aspoň tři Živé. Jak vidno, statistika výskytů příjmení je docela zábava.

Chvíli jsem si hrál i s hustotou křestních jmen. Člověk by si řekl, že tam nic zajímavého neodhalí, není tu taková rozmanitost jako u příjmení a jména budou rovnoměrně rozptýlena po celé republice. A vida, nejsou. Všechna jména, křestní i ta druhá, totiž vytváří jakási hnízda. Lokální shluky. Příjmení ani křestní jméno si totiž nevybíráme. Jedno se jaksi automaticky generuje podle otce nebo matky, je-li otec více či méně nejistý. Křestní nám pak přidělí rodičové. A tady záleží na jejich fantazii. Statistika ukazuje, že fantazie se vytrácí, je úřady zakázána, nebo ji přehluší tradice. Exotická jména celebrit českým dětem možná sluší (Beyoncé Vomáčková), ale zatím padají do statistické odchylky. Například jména Maxmilián, Norbert, Hubert, Herbert, Erhard, Ronald, Bernard, Helmut, Manfred, nebo Gerhard najdete spolehlivě nejčastěji na Hlučínsku. Vysvětlení je prosté, tento rázovitý region mezi Ostravou a Opavou plných 178 let patřil k Německu, resp. Prusku. Ze shlukování jmen vyplývají i jiná fakta. Stále přetrvává tradice, že děti dostávají křestní jména po rodičích či prarodičích. A dále to, že lidé v Česku se moc nestěhují. I když mladí vylétnou z hnízda, postaví si nové hned na sousedním buku.

Zdálo se mi, že se moje pošetilé zkoumání hodí leda do krajničky, ale k mému údivu se něčím podobným kdysi zabývala Hypoteční banka, která vytvořila novou typologii nejčetnějších českých jmen podle toho, jaké bydlení si pořizují. Například Marie našly zálibu v rodinných domcích a hypotéky splácí nejkratší dobu. Téměř polovina Aniček upřednostňuje pořízení bytu. Podobné brilantní závěry udělala banka i nad častými příjmeními (Novák, Dvořák, Veselý). Uniká mi sice použitelnost podobných analýz, ale co já vím, jaké informační toky proudí v podzemí finančních institucí. Ostatně již dávno britské bankovní domy například prokázaly, že mezi rizikové podnikatele patří nejen ti, kteří mají špatné kešflou, ale i ti, již nosí červené polobotky.

Vlastně mě hned jedno praktické využití napadá. Díky analýze jmenných hnízd můžeme dospět k zásadním prognózám s dopadem do ekonomiky pohostinství: Kde budou nejvíc narvané hospody 19. března? Ve Valašských Kloboukách. Protože ten den zde bude mít důvod k napití každý čtyřicátý sedmý občan.