Nedávná taškařice s taškami mě hluboce dojímala. V debatách, kterým dominovala otázka, zda nás zákaz rozdávání jednorázových plastových tašek neuvrhne do osidel totality, ale naštěstí nezapadla ani prostá skutečnost, že nejlepší je nosit si na nákup látkovou tašku nebo síťovku. Síťovku bych vám býval rád doporučil už proto, že jde o jeden z největších českých vynálezů, ale jak jsem se tak díval, zaplatili byste za ni asi tolik, jako by byla od Vuittona. Takže si, prosím, raději kupte či spíchněte tašku z látky.

Plasty jsou zlo, to všichni víme. Dobře známe fotografie ptačích koster vyplněných umělohmotným drekem a pravidelně čteme zprávy o kytovcích nebo mořských želvách, uhynuvších v důsledku ucpání trávicího traktu igelitovými či mikrotenovými taškami a sáčky. Není se čemu divit; bílý a průhledný plast plovoucí ve vodě je k nerozeznání od medúzy. A že v mořích toho plastu plave! Ve všech barvách… Výstavka OSN, které jsme nyní poskytli prostor v naší zoo, uvádí, že každoročně skončí v oceánu přes osm milionů tun plastů. Uprostřed Tichého oceánu se umělá hmota nahromadila na ploše velké jako čtyři Německa.

Sice přicházejí také dobré zprávy – například se zdá, že některé mikroorganizmy se naučily plasty likvidovat –, ale těch špatných je pořád víc. Alarmující jsou zejména stále přibývající poznatky o bisfenolech, které jsou obsaženy v umělých hmotách a mohou způsobovat neplodnost.

Tohle všechno se samozřejmě snadno napíše. Ale je potřeba také něco udělat. Takže za nás v zoo: Od tohoto víkendu už se tu nápoje stáčejí výhradně do kelímků z bioplastu PLA. Základní surovinou pro jejich výrobu je tak škrob a po použití je lze zkompostovat. Ano, možná je to drobnost, jenže je to víc než nic - a hlavně není zdaleka jediná. Například levné tašky v našich prodejnách suvenýrů jsou z papíru, anebo ze speciální umělé hmoty, která se brzo rozpadá. Přesto s sebou raději noste síťovku po babičce, naspořte si na síťovku-vuittonku anebo si pořiďte tašku z látky.

Vyšlo v MF Dnes.