Před 242 lety zavedla císařovna Marie Terezie povinnou školní docházku. Důvody byly jasné. Vzhledem k nastupující průmyslové revoluci bylo potřeba vychovat pracovní sílu, která uměla číst, psát, počítat a která byla schopna naučit se základním dovednostem v rámci tehdejší ekonomiky, především v oblasti výroby.

Třídy byly velké, vyučování založeno na memorování a biflování a tím pádem na utlumení individuality každého studenta. Tehdejší doba nevyžadovala individuality, kreativní a kritické myšlení, ale dělníky. Bohužel můžeme konstatovat, že se od té doby příliš nezměnilo.

Samozřejmě jsme zažili dvě světové války a dlouhou totalitu, tedy události, které české školství vysoce poškodily a zastavily jakýkoliv vývoj a modernizaci. Po revoluci roku 1989 byla velká příležitost s tímto systémem něco udělat, podívat se na západ a aplikovat systém, který je ověřený, který je více individualizovaný a který u žáků zachytí problémy včas a napraví je, ale my jsme ponechali systém, který tyto problémy z principu vytváří.

Ve své práci se každý rok setkávám s desítkami nesmírně talentovaných českých studentů, kteří chtějí opustit náš vzdělávací systém a přesunout se do zahraničí, především do USA, Kanady a Švýcarska na střední školy a následně odcházejí na univerzity do USA, UK a Skandinávie.

Oni i jejich rodiče popisují při každé schůzce tytéž problémy. Studenti jsou rozděleni do tříd podle věku, nikoliv podle vědomostí a nedostatků. Třídy jsou velké, učitelé špatně placení, nemotivovaní, systém studenty vůbec nemotivuje a vůbec nepodporuje kreativní myšlení. Český vzdělávací systém nejen, že podporuje, ale vyžaduje memorování a to v době, kdy si během dvou vteřin můžete de facto každou informaci vyhledat na internetu. Ve třídě je třicet studentů, kteří mají různé znalosti a nedostatky v konkrétních předmětech, jsou tak navzájem brzděni druhými a nikdo se nikam neposune. Studenti studují naprosto nesmyslný počet předmětů během jednoho týdne, upřednostňujeme tak kvantitu nad kvalitou. Pokud je student zvídavý a aktivní, tak je mnohdy posazen do zadní lavice, protože příliš vyrušuje.

Představme si tu šílenou situaci, kdy dnes šestileté děti, mnohdy již schopné si samy zapnout tablet, stáhnout hry, spustit je a hrát, nebo v mnoha případech děti schopné ovládat mobilní telefon mnohem lépe než jejich rodiče, přijdou 1. září do třídy, kde před nimi bude černá tabule, křídy, sešity a papírové učebnice. Dnešní generace prvňáků je tou technologicky nejvyspělejší, která tu kdy byla. Pokud by byli systematicky podporováni, dokázali by v budoucnu úžasné věci. My je ale pošleme do systému, který je bude 13 let kazit a vrátí je do roku 1774.

Na západě je to přesně naopak. Studenti, se kterými pracuji a kteří studují na desítkách z vynikajících světových internátních středních škol, přijdou do prostředí, které je uzpůsobeno dnešní době. V podstatě sami si do velké míry určují, jaké předměty chtějí studovat. Pokud mají nadání například na matematiku, tak mohou přeskočit standardní obtížnost matematiky pro studenty devátého ročníku a studovat matematiku pokročilejší, až se za pár let mohou už na střední škole dostat k matematice univerzitní. Studenti, kteří vědí, že směřují ke studiu práva, nemusí studovat fyziku nebo chemii. Předpokládá se, že z docházky na základní školu mají dostatečné základní znalosti a následně na střední škole mohou zkoušet různé předměty a zájmové kroužky (které zde probíhají v rámci školy a jsou jich desítky), až objeví, jaký obor by je do budoucna nejvíce bavil a jakým směrem by se chtěli v budoucnu ubírat.

Na západě je směřování vzdělávacího systému jasné. Vede a stále více povede k naprosté individualizaci vzdělávání a tomu se vše uzpůsobuje. Je zde několik obtížností u každého předmětu, malé třídy, takže učitelé jsou schopni zachytit problémy u jednotlivých studentů hned v zárodku a studenti, pokud dobře pracují, jsou schopni postupovat v daném předmětu stále do vyšších a vyšších obtížností.

Studenti vytváří různé projekty a pracují v kolektivu, například mají zadání vymyslet podnikání, popsat, co budou nabízet za produkt, jak jej dostat mezi lidi a následně to konzultují s místními podnikateli. Velká část jejich studia probíhá v digitalizované podobě, to znamená ve vzdělávacích systémech, na internetu, pomocí interaktivních videí apod. V podstatě to, co navrhoval před staletími Komenský, tedy „Škola hrou“, se realizuje na západě a je to vidět.

Samozřejmě, že ve srovnávacích testech mají nejlepší výsledky Asiaté. Proč? Protože dovedli memorování na úplně jinou úroveň, ze studentů je jakákoliv individualita „vymlácena“ hned v prvních letech školní docházky a to vede k tendenci k sociální izolaci a k tuctovosti. Mají sice vynikající výsledky z testů, ale zkuste si vzpomenout na nějaké důležité inovace či technologické firmy, které například z Číny pocházejí? Všechno zkopírují a ještě k tomu špatně.

Nejlepší univerzity, nejlepší technologie a inovace, nejlepší vědci a nejlepší firmy pocházejí ze zemí, kde je systém školství založen na individuálním vzdělávání, na motivaci studentů a na rychlé adaptaci nových technologií v rámci vzdělávacího systému. Budoucnost naší země a našeho světa leží v rukou mladých studentů a když jim české školství není schopné pomoci naplnit jejich potenciál, mělo by jim být umožněno, v maximální míře, vyjet do světa, získat zkušenosti, následně se vrátit a pomoci naši zemi posunout kupředu.

Tak s tím pojďme něco udělat. Já se snažím.

„Ten má právo kritizovat, kdo má odvahu pomáhat.“
Abraham Lincoln