Ukrajinci mají právo rozhodnout
Ukrajinu nemůžeme hodit přes palubu. Bylo by to nemravné a hloupé. Sami máme smutné zkušenosti s tím, když místo mezinárodního práva rozhoduje právo silnějšího.
A my sami, či přinejmenším naši spojenci by docela dobře mohli být dalšími na řadě. Máme povinnost udělat vše pro to, aby se na Ukrajině přestalo válčit. A zároveň zabránit Rusku, aby opět přepisovalo hranice násilím.
Může se zdát, že ukrajinská krize se zužuje na otázku sankcí. To je však zcela špatný úhel pohledu. Válka na samých hranicích EU a NATO se nás bytostně týká. Sankce nejsou cílem, jsou pouze prostředkem k dosažení cíle. A tím je svobodná a bezpečná Ukrajina. Nejde nám o to "trestat" Rusko. Jde nám o to odradit ho od pokračování ve vojenské intervenci.
Jedinou alternativou k sankcím by byl přímý vojenský zásah. Ten si nikdo nepřeje. Odmítnout sankce jako prostředek nátlaku by tak znamenalo de facto nedělat nic. Protože nelze čekat, že by se Rusko stáhlo pouze díky diplomatickým jednáním. Zvláště poté, co prezident Putin prohlásil, že když bude chtít, zabere do dvou týdnů Kyjev.
Jistěže nám jde v první řadě o mír. O stažení všech ozbrojenců z východu Ukrajiny. O svobodné volby, v nichž se ukrajinští občané sami rozhodnou, jak chtějí státoprávně uspořádat svou zemi a vyberou si své představitele. Samozřejmě, že pro návrat k ústavnímu pořádku bude třeba, aby se vedl široký dialog v rámci Ukrajiny.
Ano, i Putin neustále vyzývá k mírovým jednáním. Jak ale máme brát jeho slova vážně, když zároveň zesiluje vojenský tlak na Ukrajinu? Nemůžeme jaksi po prezidentu Porošenkovi chtít, aby stáhl své vojáky a začal jednat, když by na druhé straně stolu ve skutečnosti seděli po zuby ozbrojení Putinovi emisaři s ruskou vojenskou mocí v zádech.
Je nutné, aby Rusko přestalo intervenovat, stáhlo své ozbrojence, přestalo dodávat vojenský materiál a zajistilo hranici. Teprve v té chvíli bude možné zahájit skutečně svobodný a férový vnitro ukrajinský dialog. Sankce k tomu mohou dopomoci. Není pravda, že jsou neúčinné. Je pravdou, že byly doposud slabé. Ale druhá, tvrdší vlna již Rusko citelně zasáhla. Třetí musí být ještě zásadnější.
Přitom třetí vlna sankcí má mít především odstrašující charakter. Nemusí k nim nakonec dojít. Pokud Putin dostane rozum, stáhne se a umožní tak zahájení mírových rozhovorů. Ruský prezident musí jasně vědět, že tentokrát má co ztratit. Ztratit samozřejmě můžeme i my. A je legitimní, že se vláda snaží dopad sankcí na české firmy a občany řešit. Ale to je cena, kterou platíme za naše hodnoty a principy, za naši svobodu.
Je evidentní, že Ukrajinu čeká ještě dlouhá cesta k takovému politickému a státoprávnímu uspořádání, aby s ním byli srozuměni všichni obyvatelé ze všech etnik. Tuto cestu si však dobrovolně a svobodně musejí projít sami ukrajinští občané. Nesmějí je k tomu nutit Putinovy tanky. Ukrajinci mají právo rozhodnout.
Vyšlo v Právu 4.9.2014
A my sami, či přinejmenším naši spojenci by docela dobře mohli být dalšími na řadě. Máme povinnost udělat vše pro to, aby se na Ukrajině přestalo válčit. A zároveň zabránit Rusku, aby opět přepisovalo hranice násilím.
Může se zdát, že ukrajinská krize se zužuje na otázku sankcí. To je však zcela špatný úhel pohledu. Válka na samých hranicích EU a NATO se nás bytostně týká. Sankce nejsou cílem, jsou pouze prostředkem k dosažení cíle. A tím je svobodná a bezpečná Ukrajina. Nejde nám o to "trestat" Rusko. Jde nám o to odradit ho od pokračování ve vojenské intervenci.
Jedinou alternativou k sankcím by byl přímý vojenský zásah. Ten si nikdo nepřeje. Odmítnout sankce jako prostředek nátlaku by tak znamenalo de facto nedělat nic. Protože nelze čekat, že by se Rusko stáhlo pouze díky diplomatickým jednáním. Zvláště poté, co prezident Putin prohlásil, že když bude chtít, zabere do dvou týdnů Kyjev.
Jistěže nám jde v první řadě o mír. O stažení všech ozbrojenců z východu Ukrajiny. O svobodné volby, v nichž se ukrajinští občané sami rozhodnou, jak chtějí státoprávně uspořádat svou zemi a vyberou si své představitele. Samozřejmě, že pro návrat k ústavnímu pořádku bude třeba, aby se vedl široký dialog v rámci Ukrajiny.
Ano, i Putin neustále vyzývá k mírovým jednáním. Jak ale máme brát jeho slova vážně, když zároveň zesiluje vojenský tlak na Ukrajinu? Nemůžeme jaksi po prezidentu Porošenkovi chtít, aby stáhl své vojáky a začal jednat, když by na druhé straně stolu ve skutečnosti seděli po zuby ozbrojení Putinovi emisaři s ruskou vojenskou mocí v zádech.
Je nutné, aby Rusko přestalo intervenovat, stáhlo své ozbrojence, přestalo dodávat vojenský materiál a zajistilo hranici. Teprve v té chvíli bude možné zahájit skutečně svobodný a férový vnitro ukrajinský dialog. Sankce k tomu mohou dopomoci. Není pravda, že jsou neúčinné. Je pravdou, že byly doposud slabé. Ale druhá, tvrdší vlna již Rusko citelně zasáhla. Třetí musí být ještě zásadnější.
Přitom třetí vlna sankcí má mít především odstrašující charakter. Nemusí k nim nakonec dojít. Pokud Putin dostane rozum, stáhne se a umožní tak zahájení mírových rozhovorů. Ruský prezident musí jasně vědět, že tentokrát má co ztratit. Ztratit samozřejmě můžeme i my. A je legitimní, že se vláda snaží dopad sankcí na české firmy a občany řešit. Ale to je cena, kterou platíme za naše hodnoty a principy, za naši svobodu.
Je evidentní, že Ukrajinu čeká ještě dlouhá cesta k takovému politickému a státoprávnímu uspořádání, aby s ním byli srozuměni všichni obyvatelé ze všech etnik. Tuto cestu si však dobrovolně a svobodně musejí projít sami ukrajinští občané. Nesmějí je k tomu nutit Putinovy tanky. Ukrajinci mají právo rozhodnout.
Vyšlo v Právu 4.9.2014