Být křesťanem již v naší zemi není nebezpečné. V některých státech světa však jde o život. Nebuďme sytými, kteří hladovému nevěří.

Vážený pane místopředsedo vlády,

obracím se na Vás v souvislosti s velmi tíživou situací křesťanů v některých zemích. Žádného člověka nemohou nechat lhostejným nedávné vražedné útoky proti křesťanům v Iráku, v Egyptě, v Pákistánu či v Súdánu stejně jako soustavná brutální protikřesťanská politika v Číně, Saudské Arábii, Indonésii a v mnoha dalších státech.

Přibližně před měsícem jsem měl tu čest se s Vámi setkat při obědě v Bratislavě na sjezdu slovenského partnera KDU-ČSL - Křesťanskodemokratického hnutí. Společně jsme ocenili přístup Francie, která nabídla rodinám napadených iráckých křesťanů azyl. Nezaznamenal jsem však, že by Česká republika pronásledovaným křesťanům nějakým způsobem pomohla.

Naše zahraniční politika by se měla na pomoc pronásledovaným křesťanům zaměřit. Česká republika by měla postiženým nabídnout azyl. Naše zastupitelské úřady by měly být pro ohrožené křesťany útočištěm, v němž naleznou pomoc právní, poradenskou i materiální. Je v naší moci vymiňovat si, aby ze zemí, kde dochází k diskriminaci křesťanů nerovným přístupem ke vzdělání, jezdili na studia do naší země i diskriminovaní křesťané. Zahraniční aparát České republiky by měl na případy diskriminace křesťanů poukazovat a zveřejňovat je, aby světové veřejné mínění působilo jako podpora pro ty, kteří trpí pro svou víru.

Rád bych Vás vyzval, abyste toto téma vzal zasvé. Naše země prokázala, že je schopná pomáhat disidentům na Kubě, v Číně, v Barmě a v dalších nedemokratických zemích. Trpící křesťané jsou také disidenty a zaslouží si ze strany České republiky stejnou pomoc.

S pozdravem

Pavel Bělobrádek