První dekáda nového milénia

27. 12. 2010 | 06:33
Přečteno 11185 krát
Vyběr procesů a příčinných závislostí, které podle mého názoru, hrály v minulé dekádě klíčovou roli a které budou svým vlivem přesahovat i do dekády příští.

New economy

V dubnu roku 2000 praskla tzv. „internet bubble“, která byla pokusem nahradit vyčerpaný vývojový potenciál industrializace. Informační technologie měla být pohonem páté „Kondratěvovy dlouhé vlny“ nesoucí dlouhodobý růst pomocí ekonomie služeb a komunikace.

Rozvinuté západní ekonomiky služeb sice po informační technologii chtivě hrábly, ale na její dlouhodobý růstový impulz dosud marně čekáme; těžili z ní pouze výrobci počítačů a příslušenství. Tehdy panující přesvědčení o vzniku zcela novém modelu vytváření hodnot, který se obejde bez vazby na zastaralou reálnou ekonomiku, byly mylné. Internetovou bublinu přežily pouze elektronické aukční síně a encyklopedie s vyhledávací funkcí; výnosné však nejsou samy o sobě, nýbrž jenom tam, kde usnadňují a urychlují odbyt hmotných produktů.

Elektronika tedy neosvobodila ekonomiku služeb od závislosti na reálném hospodářství. A to i nadále trpí příliš slabou poptávkou, nízkým růstem a nedostatkem atraktivních investičních příležitostí. Na konci dekády internetové ekonomiky růst západních ekonomik stále stagnuje a vnucuje se myšlenka, že slabost poptávky v rozvinutých společnostech má dlouhodobý charakter. V nastávající dekádě bude pravděpodobně nutné model trvalého ekonomického růstu zcela přehodnotit.

Asymetrická válka

Po krátké naději na věčný mír začala v září 2001 permanentní válka nového typu. Nebyla vyhlášena, nezná ani příměří, ani rozdíl mezi vojáky a civilisty či mezi bojištěm a zázemím. Nebezpečí pro statisíce může představovat jeden člověk mstící se za skutečné či domnělé bezpráví. Jestliže se v této válce střílí, znamená to, že napadený stát již utrpěl porážku. Buď jde o útok teroristů, nebo o odvetnou akci napadeného. Bylo proto nutné revidovat tradiční pojetí válečných konfliktů.

Mezinárodní právo je v nové situaci beznadějně zastaralé, protože nepočítá s tím, že by skupiny mohly ohrozit státy. Nejpozději od útoku na newyorské twin towers musí proto sebeobrana předcházet útoku; násilí musí být profylakticky použito jak proti obchodu se zbraněmi a s drogami tak i proti terorismu.

Slabinou této strategie je skutečnost, že nutnost a úspěch preventivních zákroků lze prokázat jenom tehdy, kdyby se nekonaly a došlo by tudíž k dalším útokům. Kritici preventivních operací by pak nepochybně byli v první řadě těch, kteří by vládám vyčítali, že se nepostarají o bezpečnost obyvatel.

Too big to succeed

Jako zdůvodnění pro záchranu velkých firem je používána formulace „too big to fail“ - příliš velké, než abychom je mohli nechat padnout. V průběhu uplynulého desetiletí došlo k řadě spontánních rozpadů a funkčních selhání velkých hospodářských a politických celků. Konkurzy firem Worldcom a Enron, Fannie Mae, stejně jako selhání BP a návaly slabosti Toyoty dokládají nezvládnutelnost velkých hospodářských konglomerátů a komplexních obchodních modelů. Také hospodářská krize na konci dekády byla způsobena tím, že finanční systém přebujel do disfunkčnosti.

Úspěch organizací je podle dosud převládajícího mínění neoddělitelně spojen s růstem jejich velikosti. Důsledkem je,že organizace rostou tak dlouho, dokud neselžou, tj. dosáhnou takovou velikost, že již úspěšné být nemohou - too big to succeed. Celospolečenské ztráty spojené s jejich selháním jsou tudíž o to větší, oč déle organizace rostly.

Totéž platí pro politiku. Celou desetiletkou se táhly neúspěšné snahy o liberalizaci mezinárodního obchodu. Na jejím konci stál kodaňský summit, který byl bezvýsledný, ačkoliv měl řešit globální a údajně neodkladnou otázku. Nesplnění cílů tzv. lisabonské agendy EU (2000-2010) a existenční krize eurozóny, či nejednotnost uvnitř NATO (nejenom v souvislosti s Irákem) jsou příklady toho, že i politické organizace rostou za cenu jejich akceschopnosti a životaschopnosti.

Teoreticky mají globálně operující firmy, komplexní transakční systémy či nadnárodní politické organizace nepochybné výhody, které však jsou stejně nepochybně prakticky nedosažitelné. Cíl maximalizace zisku a moci totiž vede k tomu, že se hospodářské a politické struktury neustále zhušťují a zároveň rozpínají. S těmito protiřečivými procesy jsou spojeny koordinační a organizační náklady, které rostou s velikostí organizace, přesahují teoretické výhody velkoprostorových řešení a vedou posléze k jejich selhání.

Základní nedostatek ekonomických a politických velkosystémů je omezená schopnost elit, rozpoznat a vyřešit problémy, kombinovaná s jejich chybějící sebekritičností.

Demokracie ztratila vazbu na kapitalismus

Celá desetiletí byly demokracie a kapitalismus neoddělitelně spjaty. V uplynulé dekádě se vyhrotil proces jejich odcizování. Kapitalismus se ve dvojím smyslu „osvobodil“. Jednak již jej demokratické instituce (ve smyslu sociálního míru) nekrotí a zároveň se ho zmocnily autoritářské režimy.

V důsledku toho se kapitalistický výrobní model v minulé dekádě zradikalizoval. Prostý zisk již nestačí, cílem je maximální zisk v minimálním čase. Divoký proud nekontrolovatelného kapitálu míří ke globálně nejvyššímu možnému zúročení a vede k přesýpaní příjmů zaměstnanců do rukou investorů.

Když rozhodující političtí aktéři nic nepodniknou, bude vývoj minulé dekády (přerušován krizemi jako v roce 2008) pokračovat směrem k diktatuře globálního kapitalismu: Dvě burzy a tři automobilky pro celý svět, čtyři banky a pár (střední stav decimujících) private equity fondů – globální hospodářská oligarchie.

V nastávající dekádě je proto třeba učinit opatření, která utlumí destruktivní živelnost tržního modelu. Chceme-li zabránit destabilizaci západních společností musíme hledat protiváhu v politické oblasti tj. v promyšlené fragmentaci hospodářské bezmeznosti. To je sice ekonomicky neúčelné, avšak politicky nevyhnutelné řešení.

Demokracie je komparativní nevýhoda

Zásady tržní ekonomiky se sice rozšířily po celém světě, ale „globalizace“ politických svobod se nekonala. Ukázalo se, že nekompromisní logika tržně ekonomické maximalizace zisku se ideálně doplňuje s nedemokratickým politickým systémem. Zásady tržní ekonomiky zde dosahují vysoké účinnosti především proto, že je nebrzdí demokratické svobody.

Autoritářské vlády mohou manipulovat národní měnu, zestátňovat a používat nerostné zdroje jako mocenský nástroj. Jejich hlavní výhodou je nízká úroveň sociálně politických standardů. Nedemokratické tržní ekonomiky vykořisťují vlastní obyvatelstvo a získávají tak pro své produkty konkurenční výhody a pro své vlády rostoucí moc.

Demokratické systémy jsou znevýhodněny i v soupeření o nejúčinnější rozhodování. Kvalita rozhodnutí demokratických a autoritářských vlád je spíše průměrná. Pokud jde o to, rozhodnout se rychle a jednoznačně, zatěžují západní státy jejich demokratické procedury svízelně hledající politicky nejschůdnější řešení.

Autoritářské režimy se rozhodují rychle a jednají rezolutně. Jsou proto schopny nasadit svůj hospodářský potenciál účinněji a využít z toho plynoucí politické posílení státu při soupeření o globální nadvládu.

Národ nade vše

V minulé dekádě byla zpochybněna představa, že globalizace povede k zániku národních států. Zdá se však, že právě globální unifikační tendence vyprovokovaly vůli národních celků k přežití a oživily jejich nezastupitelné funkce při hledání cest k dosahování blahobytu a k zajišťování bezpečnosti.

Národní stát zřejmě uspokojuje potřebu lidí definovat svou identitu a najít orientaci v chaotickém světě. Společnosti, které prodělávají dramatické změny a cítí se ohroženy, hledají jednotu a vymezují se jednoznačně vůči ostatním. V napjaté ekonomické situaci vede pocit ohrožení vlastního blahobytu, který v rozvinutých západních zemích v minulé dekádě trvale rostl, k defenzivní sebestřednosti. Ale také ekonomický vzestup zemí III. světa probouzí v jejich obyvatelstvu nacionalisticky zabarvené pocity hrdosti.

Zkušenosti z první dekády navíc ukazují, že nadnárodní organizace výzvy a krize buď neřeší vůbec, nebo jen pomalu a nedůsledně. Renezanci národního státu tudíž posiluje i čerstvě oveřená zkušenost, že se vlastní vláda postará o potřeby národa bezprostředněji a účelněji. Druhořadé je přitom, že tak politická třída činí hlavně proto, že má zájem na stabilitě své mocenské pozice.

Rostoucí role národního státu v západních demokraciích by neměla být považována za pouhý návrat šovinistického nacionalismu. Skutečností je, že se elity (ač nedobrovolně) stahují na důvěrně známé domácí pole, kde mohou díky spolehlivým veličinám (společný jazyk a historie, znalost specifických tradic a potřeb) relativně úspěšně jednat přesto, že jsou oslabeny svými omezenými poznávacími a řešícími schopnostmi.

Svody virtuálního světa

Vývoj informační společnosti v uplynulé dekádě usnadnil lidem dozvědět se „všechno“ o světě, do značné míry však na úkor jejich možností v něm úspěšněji jednat.

Informační společnost zvyšuje množství informací a usnadňuje jejich dostupnost. Tím však roste i počet intelektuálních slepých uliček, které lze jako takové identifikovat až po té, co jsme ztratili čas a energii jejich prozkoumáním. Množství informace je do jisté míry překážkou při hledání účelných (tj. pro konkrétního jedince teď a tady užitečných) informací.

Vzhledem k všudypřítomnosti a bujení komunikace panuje v informační společnosti tendence ztotožnit slovo a čin. O problémech a výzvách se bezuzdě štěbetá a „zvládají“ se s oblibou (převážně) na rétorické úrovni. Společnost tak „kontroluje“ značnou část svého osudu pouze verbálně.

Mechanismus produkce a rozšiřování informací navíc posiluje mainstreamové myšlení. Problémy „vznikají“ až když jsou pojmenovány a „zanikají“, když se o nich nemluví. S tím souvísí otázka, co vlastně informační společnosti o sobě chtějí vědět. Obranné valy politické korektnosti totiž blokují jak kritiku tak i myšlení v alternativách a tím i realistickou analýzu situace.

Rostoucí část obyvatel využívá možností informační společnosti pouze v té míře, v jaké přispívají k jejímu povyražení. Části populace dokonce přesouvají těžiště svého života do virtuálního prostoru a opírají tak své chování ve značné míře o virtuální zkušenosti, které jsou v realitě nepoužitelné. V příští dekádě se ukáže, jak silný vliv to má na fungování celé společnosti.

Svět je opět bipolární

Na konci první dekády nového milénia je architektura světové politiky opět bipolární i když s pozměneným obsazením. Rusko zažívá hospodářské oslabení a rostoucí bezpečnostně politické ohrožení. S tím související ochota ke spolupráci dokládá, že Moskva již de facto netrvá na statusu druhé supervelmoci. Pozvolný rozpad eurozóny naopak dokládá neschopnost Evropanů jednat jako celek a rádoby velmoc. Rusko se zařazuje, EU blokuje sama sebe a místo druhé supervelmoci se uvolňuje pro Čínu.

Čína již dlouho rozšiřuje svůj vliv i mimo azijský prostor. Dokládá to jak obsazování surovinových nalezišť po celém světě tak i globální strategické investice do infrastruktury. Finanční pomoc Řecku a nabídky pomoci dalším zemím eurozóny stojí na počátku formování čínské sféry vlivu v Evropě.

Zároveň Čína uzavírá svůj vlastní trh a demonstruje globální mocenský nárok (dosud převážně) pomocí hospodářské moci. Konflikty mezi Severní a Jižní Koreou jsou dnešní formou periferních konfrontací v době, kdy proti sobě stály Sovětský Svaz a Spojené státy.

Napětí mezi Washingtonem a Pekinem odpovídá intenzitě rozhodujícího mocensko-politického konfliktu dneška: soupeření mezi autoritářským a demokratickým kapitalismem. Mezi USA a Čínou panuje studený mír, ekonomická verze vojenského patu z doby studené války.

Ze západního hlediska je negativní to, že Spojené státy trpí hlubokou celospolečenskou krizi. Ale krize se nepojí pouze s úpadkem. Rivalizující Čína prodělává krizi v rozmachu. Její vzestup bude pokračovat pouze tehdy, když se zastaví úpadek Ameriky. Ten se však zastaví jen tehdy, když se zastaví čínský vzestup. I v tomto smyslu tedy existuje patová situace.

Mezi Washingtonem a Pekinem se rozhodne, kam se budou pohybovat globální proudy zboží a peněz a tím i, zda-li se prosadí demokratický anebo autoritářský kapitalismus. To je také hlavní téma nadcházející druhé dekády.

upravený a rozšířený text psaný pro DNES

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

arlon napsal(a):

dobře napsáno, každodenní zkušenosti tomu odpovídají...
27. 12. 2010 | 07:10

groessling napsal(a):

Pane Robejšku, jako obvykle zajímavá analýza. Na rozdíl od místních hlasatelů mýtů a pověr, ve Vašich článcích vždy čerstvý nepředpojatý pohled. I když i zde mnohde nejdete až na jádro věci. Civilizace atlantického bílého muže si mohla dovolit žít tak jak žila pouze díky agresím a loupežím na zbytku světa. V první dekádě nového tisíciletí došlo k podstatnému omezení této hlavní komparativní výhody.

A ještě, kapitalismus s demokracií neměl nikdy nic společného, resp., když začal mít, rychle přestal v tzv. demokraciích fungovat.

Jádrem pudla potom je Vaše věta :

v nastávající dekádě bude pravděpodobně nutné model trvalého ekonomického růstu zcela přehodnotit.

Na něm ale byla založena jediná šance atlantického bílého muže dominovat a držet na uzdě stovky milionů obyvatel. Jakmile ekonomika přestane růst, budou nutně následovat nepokoje a války. A ty mívají vždy nejistý konec.
27. 12. 2010 | 07:36

yara ze země krys napsal(a):

Hodně přesný popis skutečného stavu statusu quo světa z pohledu trendů a změn v hospodářství a politice. Když si uvědomíme, že
energií, surovin, potravin, pitné vody a prostoru je omezené množství a počet lidí neustále stoupá, tak nemůžou nás čekat samé pozitiva a sociální jistoty. Nyní Čína omezila pro svět dodávku velmi důležitých vzácných zemin (vlastní 95% zásob světa), díky přemíře dolarů zkupuje na světě i pod cenou co se dá a když si uvědomíme, že lidé tam pracují často v šílených podmínkách za pakatel.... Dnes už je Čína i u nás v Česku v Telecomu tím kdo tady rozhoduje, tak trend je jasný! Snad naštěstí bude platit stará známá zkušenost, že každé impérium se rozpadlo zevnitř. Ale za jaký čas a za jakou cen?
A EU vč. USA se chovají vůči Číně jako pštrosi, strkají hlavu do písku, hlupáci místo aby začali jednat!
27. 12. 2010 | 07:46

Béda napsal(a):

Autor,

myslím, že při omezení pohledu na politiku a ekonomiku (v pojmenování hlavních problémů úplně absentují otázky, demografických trendů, migrace obyvatel, ekologie, surovinových zásob a energetické bezpečnosti... které by si zasloužily každá další samostatný bod) jde o slušný nástin problémů k diskusi.

1) k New (internetové) economy). Myslím že výčet hlavních ekonomických paticipantů zdaleka není úplný. Mezijiným zde chybí oblast bankovnictví (internetové bankovnictví), finančnictví (globální přelévání a zhodnocování financí), internetové obchodování, které se stalo významnou složkou ekonomiky...

2) asymetrická válka se dle mého stala logickým důsledkem diktátu a dlouhodobého vměšování, které se trasnsformací projektu PNAC (pro nové - americké - století) stalo oficiální politickou doktrinou americké dominující velmoci. Jde o jediný myslitelný způsob odporu vojensky a ekonomicky bezvýznamného vůči absolutnííí vojenské, ekonomické a politické převaze. Pokud jde o tzv. preventivní úder - útok, je zcal nezpochybnitelné, že útok USA na Afghánistán a posléze válka pod fiktivními důvody (v podstatě jde o válku o ropu, skonstatoval A.Greenspan exšéf FEDu) znamenaly expanzi násilí a nebývalý nárůst násilného odporu tam, kde předtím nebyly. Válka má tendenci teritoriálního růstu (Pákistán, možná Írán...) Velice zajímavé v této souvislosti jsou transformace nepřátel v přátele = cílů války s tzv. terorismem. Hashim Thacy jednou terorista s krvavýma rukama, podruhé přítel svobody a demokracie, naoapak u afghánského odpůrce okupace.
K OSN - zajímavý je v souvislosti s rolí OSN praktický výklad (podpořený vojenskou silou) článku 1244 o statutu Kosova.

Tolik pro začátek. Momentálně již nemám časový prostor pro další diskusi. Snad se zapojím později.
27. 12. 2010 | 08:27

Ovčan napsal(a):

Při obchodování s Čínou a vlastně při obchodování vůbec,by se mělo zohlednit,za jakých podmínek bylo zboží vyrobeno.
Zboží nekupovat od výrobců nedodržujících standartní práva zaměstnanců a nedbající na ekologické dopady výroby.
27. 12. 2010 | 09:40

Miroslav Pivoda napsal(a):

1. Pravopisná chyba.
"To big to succeed". Bohužel je to v článku chybně třikrát uvedeno. Správně tam mělo být "Too big to succeed".

2. Věcná chyba.
Kondratěvova vlna je opakující se padesátiletý cyklus vysledovaný v minulosti. Budoucnost ale bude jiná než minulost. Proč? Informační technologie (a v současné době už i čtyři další technologie) se rozvíjí exponenciálně, nikoliv v cyklu. A to bude destabilizovat současné uspořádání - jak k lepšímu, tak k horšímu.
27. 12. 2010 | 10:07

wbgarden napsal(a):

Budu neustále opakovat, co žiju tak od rozmanitých myslitelů českých slýchávám, že se usa neustále potácejí v krizích.
Jo rudá čína, to je ovšem jiný kafe, viďte soudruzi. Stačí se jen mrknout na ty včíl spokojený činský pracující...
http://www.themaninchina.com/darunfa%20crowd.jpg
Veselé krizování bude líp...
27. 12. 2010 | 10:09

jogín napsal(a):

Výtečný článek, je ale na místě zdůraznit podstatu problémů současné formy kapitalizmu. Zvyšování podílu zisku společností vede k stagnaci či poklesu reálného příjmu průměrných občanů. Jak má za těchto podmínek růst odbyt? Jedině stoupajícím zadlužením. Nejlépe je to vidět na údajích ekonomiky USA. Takový růst odbytu je ovšem značně omezený. Ekonomika služeb aneb znalostní ekonomika nemůže fungovat jako lék, produkce nezbytného zboží už dávno dosáhla maximální efektivity a zisky lze zvyšovat jen zvýšením cen. Těžko někdo zinovuje pečení chleba tak, aby úspory činily desítky procent a totéž platí o většině spotřebního zboží. Technologický pokrok se už dávno týká jen malého sektotu výroby, hlavně elektroniky, a konkurenční zápas se přesunul do marketingu- s výsledkem zvyšování ceny při nezměněné užitné hodnotě. A opět vidíme zpětnou vazbu v rostoucích životních nákladech. Dochází k zmíněné stagnaci reálného příjmu průměru a nárůstu firemních úředníků a dalších neproduktivních činností.
27. 12. 2010 | 11:38

jan napsal(a):

Jeden ze zásadních faktorů je ten, že západní vyspělý svět masivně vyváží to, na čem je závislá jeho prosperita a dosavadní náskok. Jedná se o nejkvalitnější lidské zdroje a s tím spojené technologie a jejich další vývoj. Pokud bude tento trend pokračovat, můžeme očekávat jen další stagnaci západu, se zásadním dopadem na hospodářskou i společenskou situaci. Vzdělání a vývoj a zejména smysl pro inovace vždy byly výhodou západního světa a jako takové hybnou silou pokroku. Domnívám se, že je tato výhoda částečně dána geneticky. Vývozem toho nejcennějšího co máme si pod sebou řežeme větev. Nedovedu si v dobách studené války představit americké inženýry jak v sovětském svazu rozjíždějí pětiletky. To se bohužel stává dnes po celém světě ve chvíli, kdy se ekonomická válka mezi dvěma světy začíná rozbíhat. Souhlasím, že s tím budou muset politici něco udělat, ale asi se to stane až ve chvíli, kdy to budou chtít také globální hráči.
27. 12. 2010 | 11:45

xx napsal(a):

Jenom maličkost. Existují přece mnohem větší firmy než ty které uvádí pan Robejšek jako nezvratný důkaz, že velikost firem vede k jejich selhání.

A nic nenasvědčuje tomu že by měly selhat.

Na základě několika excesů dělat obecný závěr je nehodné myslícího člověka.
27. 12. 2010 | 12:10

Tceld napsal(a):

Věcný článek.
27. 12. 2010 | 12:17

Puck napsal(a):

Nu, jestli se síla Číny nepřeceňuje. Čekají ji stejné potíže, jaké mají vyspělé státy.
Její politika jednoho dítěte přinese problém se stárnoucím obyvatelstvem a s nedostatkem produktivní síly.
Se vzrůstajícími ekonomickými rozdíly různých skupin obyvatelstva bude i tu narůstat vnitřní napětí. Řešení je možné jen dvojí. Násilí ze strany vládnoucí vrstvy, a to zákonitě plodí další násilí, anebo větší přerozdělování, což zase brzdí růst.
Dnešní prosperita Číny je z velké části zajištěna vývozem a důsledky nerovnováhy pro ostatní státy ( pro ty , které nemohou dovoz vyrovnávat vývozem ) jsou zničující. Je zřejmé, že nerovnováha je možná jen za cenu zadlužování.
Pokud by USA a Evropa chtěly nadále hospodařit bez dluhů, byla by velká část čínských zaměstnanců bez práce. Spotřebitelé by prostě neměli peníze na to, aby si čínské zboží mohli kupovat. Důsledky pro čínské hospodářství těžko odhadnout.
Píšu z pozice člověka, který jenom sleduje, co se ve světě děje, proto mě nesuďte moc přísně. :-)
27. 12. 2010 | 12:25

Puck napsal(a):

Jistě, čínské zboží je levnější, než tuzemské, proto mu lidi dají přednost.
Vzpomínám, jak komunisti dbali na to, aby byl zahraniční obchod vyrovnaný. Anebo přebytkový.
Proč to nezařídit v tom kapitalistickém systému podobně ? Stejně se reguluje kdeco. :-)
27. 12. 2010 | 12:50

Puck napsal(a):

Teď chtějí Slováci prodat státní poddíl ve Slovak Telekomu. Akcie asi koupí Deutsche Telecom, který je následně a pravděpodovně prodá Číňanům.Kdo bude vydělávat a proč ?
To má asi stejnou logiku, jako náš vodovod.
Teď ho vlastní a spravují Španělé. V životě jsem tu žádného Španěla neviděl, vodovod jsme si kdysi dávno postavili svépomoci, zadarmo. přesto plním jejich kapsu.Mí to logiku ? Cena vodného a stočného stoupla tisícinásobně.Tedy postupně, abych byl spravedlivý. :-)
27. 12. 2010 | 13:18

yara ze země krys napsal(a):

Pro Puck.
Máte pravdu, nemá to logiku. Problém nastal tím, že bylo privatizováno i to, čeho se stát neměl v žádném případě zbavit! Jde o elektrárny, vodárny, plynárny apod. tj. tam kde není vytvořený skutečný trh, pouze pseudotrh. Jak si může koupit třeba občan Prahy vodu u jiného dodavatele? Samozřejmě, nemuže. Může jen se odhlásit nebo držet hu.u! A tak je to i odtatními výše uvedenými velmi důležitými hospodářskými podniky či sektory.
U elektřiny sice jakási možnost je, ale zase je to celý jeden velký podvod na odběratele. Nehledě k tomu, že tyto podniky reprezentují velice strategická odvětví, důležitá pro celé hospodářství státu! Privatizováno bylo především proto, že ti co o tom rozhodovali dostali pořádné úplatky, na to vemte jed!
Říkám to bez obalu, protože teď je tento termín aktuální. No a posr.ly to obě naše největší strany, ODS i ČSSD za prcmrndávání těch malých stran. Moje velké přání je to, aby tyto strany kde se hloupost snoubila se zlodějstvím skončily v propadlišti dějin.
27. 12. 2010 | 13:52

jogín napsal(a):

Většina komentátorů i ekonomů si nevšimla zásadní změny- Čína nekonkuruje marketingem, ale cenou. Viděli jste snad bilbordy nebo televizní reklamy na společnost Zlatý Drak? Když chcete koupit něco za tisícovku nebo víc, místo prohlížení reklam srovnáte ceny na síti. Dochází k zásadním změnám v prodeji, není třeba pronajímat reprezentativní obchody plné prodavačů, platit majlant za reklamu a držet si marketingové ředitele s neskutečnými platy. Číňané zareagovali mnohem rychleji. Když máte na tři dělníky úredníka, dva dealery a manažera, cenová konkurence nepřipadá v úvahu. Bohužel si lidé představují čínskou společnost z doby velkého Maa a místo otázky proč vymýšlejí výmluvy.
27. 12. 2010 | 14:37

jozka napsal(a):

yara, Puck:

Copak stat, ale co byste rekli na firmu (velkou firmu), ktera proda vlastni firemni elektrarnu, na ktere je ale stale zavisla. Neni u nas vyjimkou. Blbost statnich uredniku a firemnich managoru je nebetycna.
27. 12. 2010 | 15:07

xx napsal(a):

yara ze země krys: Co se týče vody, tak vaše nářky jsou myslím zcela mylné a plynou z neznalosti stavu věcí.

Samozřejmě že obchod s vodou v ČR podléhá přísnému dohledu státu a cenotvorba se řídí regulačními předpisy. Nad cenami bdí ministerstvo zemědělství a ministerstvo financí.

Stát přímo nestanovuje konkrétní ceny pomocí regulačního úřadu, jako to bylo donedávna u elektřiny, ale u vodného a stočného se jedná o cenu tzv. usměrňovanou státem.

Tedy vaše nářku jsou zcela liché, žádný monopol co si zvedá cenu jak se mu zlíbí a dře z lidí peníze aby měli Španělé pohádkové zisky se nekoná. Zisk je předmětem regulace a dozoru státních orgánů.

Pokud máte pocit že ten dozor selhává a Španělé se u nás pakují na náš úkor, nechápu proč si zároveň myslíte, že tentýž stát by vodovody a kanalizace spravoval lépe a levněji. To je absurdní.
27. 12. 2010 | 15:22

Puck napsal(a):

Pana Robejška trápí jiné skutečnosti, než je náš vodovod v horní, dolní.
Jenže, ono to nějak souvisí všechno se vším. Sešup naší západní civilizace je zřejmý i takovým nedoukům, jakým jsem já. To má náš civilizační okruh tak málo schopných lidí, že se nenajde nikdo, který by řekl, co s tím ? Aby to mělo hlavu a patu ?
Pokud vypadá politická elita západního světa podobně, jako u nás, nesmíme se divit, že nás Čina převálcuje.
27. 12. 2010 | 15:43

xx napsal(a):

Puck: ono to není tak jednoduché jak se na první pohled zdá.

Vývody pana Robejška mají trhliny, jak jsem poznamenal výše, takže důveryhodnost jeho sdělení je narušena.

Na stejnou věc lze mít různé pohledy, podle toho z které strany se na to díváte a co vám zůstává tím pádem skryto.
27. 12. 2010 | 15:50

Puck napsal(a):

pro xx
Ano, je to absurdní. Co je nějakým Španělům do našeho vodovodu ?
Stát ještě jakžtakž pochopím, má strach abysme nedostali úplavici nebo podobný neřád , ale Španělé ?
A ještě naokraj. Ta voda se stejně nedá moc pít. Je v ní víc chloru, než vody. :-)
27. 12. 2010 | 15:52

xx napsal(a):

Puck: Co je nějakým číňanům do toho v čem budeme chodit a co budeme jíst ?

Obsah chlóru určují normy a dodržování kontroluje státní inspekce, žádní Španělé.

Takže opět, pokud je něco v nepořádku, tak proč si myslíte že kdyby to nebyli Španělé ale český stát, že by to bylo lepší ?

A mimochodem, můžete si bejt jistej, že chlór je o dost dražší než voda, takže není motivací Španělů prodávat nám chlór za cenu vody. To by neměli žádný zisk ale prodělek.

Vidíte jak jsou vaše argumenty nelogické, vzájemně si odporující ?

:-))
27. 12. 2010 | 16:29

Puck napsal(a):

pro xx
Abyste si nemyslel, že jsem na chlor neupozornil. Měnili nám vodoměr, tak jsem je na to upozornil. Vzali si vzorek, šli s ním do auta, zkontrolovali a tu je jejich výrok : " Panebože, vždyt my vás tu trávíme ! "
Od té doby smrdí chlorem ještě víc. Ta voda. A nějak to závisí na odběru. Večer, když se lidi koupou, je to o něco lepší. :-)
27. 12. 2010 | 16:39

xx napsal(a):

Puck: A z toho snad usuzujete, že kdyby nedošlo k privatizaci, tak by se to nestalo ? :-)))

To jste jako Robejšek, kterej z toho, že se občas nějaká velká firma dostane do potíží vyvozuje, že každá velká firma musí nutně zkrachovat, pokud by jí nedržel nad vodou stát.

Naprosto nesmyslné závěry.
27. 12. 2010 | 17:05

Puck napsal(a):

No jasně ! Skládám poklonu a děkuju Pánu Bohu, ře tu ty Španělé máme. Vždyť už mohlo být po nás. Cholera si nevybírá, jak vidno v Port-au-Princ.
Ještě jednou - tisícinásobné díky ! Sláva Španělsku !
27. 12. 2010 | 17:20

xx napsal(a):

Puck: plácáte blbosti. To se hodí spíš do hospody k pivu.
27. 12. 2010 | 17:23

Janeb napsal(a):

xx
A nevadí vám na předmětných privatizacích alespoň fakt, že je takřka veškerý zisk vyvezen za hranice?
Český podnikatelský subjekt se sice může dopouštět téhož, ale s mnohem menší pravděpodobností a v menších objemech.
Útlum ekonomiky je potom zřejmý.
27. 12. 2010 | 17:32

hoven napsal(a):

místo pro druhou supervelmoc je pořád uvolněný. do tedka to bylo všichni proti USA. EU je uplně ze hry, EU si bude příštích 10 let problemy s eurem, a podle mě mezi sebou začnou soupeřit rusko, čína a indie. což je o to nebezpečnější že maji mezi sebou nevyřešený uzemní spory. z dlouhodobeho hlediska bych vsadil na indii. čínu čeká pád, jako všechny diktatury.
27. 12. 2010 | 17:50

Al Jouda napsal(a):

Zde je autor trochu vedle . cituji : Části populace dokonce přesouvají těžiště svého života do virtuálního prostoru a opírají tak své chování ve značné míře o virtuální zkušenosti, které jsou v realitě nepoužitelné. V příští dekádě se ukáže, jak silný vliv to má na fungování celé společnosti.
Jsem přesvědčen, že dovednosti mého syna získané ve virtuálním světě počítačových her se mu budou velmi hodit v budoucí válce, kdy budou použity velmi sofistikované zbraně.
27. 12. 2010 | 18:07

es2f napsal(a):

To co autor popisuje jsou jen pruvodni jevy globalizace.

http://en.wikipedia.org/wiki/Globalization

Misto "Autoritarsky kapitalismus" si dosadte statni kapitalismus.

http://en.wikipedia.org/wiki/State_capitalism
27. 12. 2010 | 18:15

xx napsal(a):

Janeb: Nevadí, protože to tak není. I to kolik zisku se vyveze za hranice je regulováno státem.

Oplátkou za ten vyvezený zisk je přístup k technologiím, know how, počáteční investice.

Kdyby to nebylo nutné a bylo možné ty firmy rozvíjet svépomocí, jistě bychom to udělali.

Vezměte si takovou Tatru Kopřivnice. Tam to probíhalo přesně podle toho co zde obhajujete. To bylo tehdy řečí o rodinném stříbře. Odboráři zablokovali zpočátku privatizaci. A jak to dopadlo ? Dnes Tatra skomírá a nebýt státních zakázek, už dávno neexistuje.

Řada lidí si dnes již neuvědomuje, jak jsme byly zdevastovanou zemí ekonomicky i z pohledu lidských zdrojů. Prostě jsme neměli kvalitní lidi na managerských pozicích.

Já netvrdím že každá privatizace byla úspěšná, povedená. Jistě že řada podniků padla za oběť podvodníkům, řada zkrachovala i přes upřímnou snahu majitelů, ale tak to prostě chodí.

Nelze se domnívat, že kdyby se nešlo cestou privatizace, bylo by vše jenom dobré.

Takže na co si vlastně stěžujete ? Že situace není ideální ? Tak to se podržte, protože vám řeknu že nikdy nebyla a nikdy ani nebude.
27. 12. 2010 | 19:08

Puck napsal(a):

Tatra Kopřivnice není také typický příklad. Tatra nikdy nevyráběla pro maloobchodní trh. Vůbec nezáleželo na tom, za kolik, na rozdíl třeba od Škody Mladá Boleslav. Podle toho také vypadala hospodárnost výroby. Tatry kupovaly výhradně státní podniky a co se neudalo doma, našlo vždy uplatnění v RVHP, bez ohledu na cenu. Část výroby byla na Slovensku a tam byla úroveň organizace a kontroly ještě horší. Koncepce vozu vyhovovala nejtěžším klimatickým a terénním podmínkám. Je zřejmé, že na západoevropských dálnicích nemohly najít uplatnění, i kdyby byly zadarmo.
27. 12. 2010 | 19:51

Milouš napsal(a):

TOO big to fail, nikoliv to big. Sorry.
27. 12. 2010 | 19:59

xx napsal(a):

Puck: Tatra měla produkt, schopný mezinárodní konkurence na rozdíl od Škody MB a většiny dalších podniků v zemi. Tehdy krátce po revoluci o ni projevil zájem Mercedes ale s podmínkou že zaměstná jen 5000 lidí. Tatra zaměstnávala tehdy 15000 lidí. Takže odbory řekli ne. No a o 10 let později Tatra zaměstnávala 4000 lidí a stát do ní nalil 4 miliardy korun aby jí zachránil od krachu. A další peníze jí zajistil armádní zakázkou.

Žádný typický příklad nenajdete.
27. 12. 2010 | 20:17

Puck napsal(a):

No vidíte ! Produkt ano, to snad, ale konkurence neschopná. Pozvali tedy americké managery, by se pokusili s fabrikou něco udělat. Kromě svých amerických platů nevymysleli zhola nic.
27. 12. 2010 | 20:30

xx napsal(a):

Puck: Americky management, to byli jen supi ohlodavajici mrtvolu. Jedinym smyslupnym krokem bylo, vyrazit 10 tisic vyzirku a fabriku prodat Mercedesu hned v devadesatym roce. Dnes by z ni byla druha Skoda MB.

Ale odborari nechteli propoustet, tak jsme jim zaplatili my vsichni 10 lete trapeni a okradani kdejakymi podvodniky a nakonec stejne skoncili na ulici.

Byl to presne ten agrument o tom ze zisky se budou vyvazet ven. Presne jako ten, ze kdyz me chcipla koza, at chcipne taky sousedovi.
Nez abychom dali videlat nekomu v cizine, radeji tu fabriku polozime. To je mysleni primitivu. V pripade Tatry bohuzel primitivove vyhrali.
27. 12. 2010 | 21:01

Puck napsal(a):

Vaše konstrukce má jednu chybu. Něco jiného je projevit zájem a něco jiného je zahájit vyjednávání. Pak teprve můžeme mluvit o akci odborů. Jakým způsobem mařili vyjednávání, jaké byly ostatní podmínky, apod.
Dlouhý, stejně jako Klaus , nebyl z těch, kteří by se lekli pár křiklounů.
27. 12. 2010 | 21:14

Michal napsal(a):

Jste jak děti, které si hrají na pískovišti za jehož hranice nevidí. Vaším pískovištěm je samotné vaše ekonomicko-politické myšlení, absence hlubšího duchovního až soucitného vhledu do dané problematiky. Podle mého vnímání si jak západ tak i východ vykročil špatnou cestou, nacož doplácí obyvatelé, rostliny, zvířata, příroda. Nuže, problémem č.1 je, že společnost nectí morální hodnoty. Lidé, kteří nectí dobro jako něco dobrého a pěstují v sobě bezohlednost, rozhodují o vedení businessu, stanovují pravidla, ovlivňují život kolem sebe. Namísto ideálu duchovních hodnot zvítězily peníze a pragmatismus. Dokud nevyléčíte příčinu problému, budete dál choří. Naše vaše společnost, naše vaše příroda. Do té doby budou vaše prognózy jen prognózami z pískoviště slepých.
27. 12. 2010 | 21:41

Helmut napsal(a):

Clanek v zasade dobry, ale take bych mel nektere drobnejsi vyhrady. Rozhodne jeste nemame (a zrejme ani nebudeme mit) bipolarni svet ve stylu studene valky. Dnesni svet je prilis hospodarsky provazany. Cina si dnes nemuze dovolit padnout USA a naopak. Obe zeme by to nesmirne hospodarsky poskodilo.

A z te Ciny se dela naprosto zbytecny strasak. Jak uz tu nekdo spravne poznamenal - i Cina celi spouste vlastnich problemu. A stejne jako u nas, tak i v Cine nebudou lide chtit s rustem zivotni urovne pracovat za par dolaru. A to se tady jeste nezminil problem ekologie. Staci se podivat, kolik stoji u nas sanace starych ekologickych skod. A v Cine je situace daleko horsi.

A taky se tady moc neoperuje se vzrustem dalsich zemi. Minimalne Indie si zaslouzi stejnou pozornost jako Cina. A pak tu mame spoustu "mensich mocnosti". Nezapominejme na zeme jako Brazilie, Indonesie, Turecko nebo i treba Nigerii. Ostatne neco napovida i vznik skupiny G20.

Je jenom dobre, ze je dnes svet takhle ekonomicky provazany, je to velmi dobry prostredek minimalizace nejakeho velkeho valecneho konfliktu. A bylo by jen dobre, kdyby si EU dokazala vydobyt nejakou vyznamnejsi pozici, ktera by nebyla zalozena na velmocenske a kolonialni tradici.
27. 12. 2010 | 22:03

Bavor napsal(a):

V článku jsou dobře popsány rozpory současného světa, ale na základě scestné logiky byly učiněny nesprávné závěry. Současná ekonomika je postavená na neustálém růstu a zisku. Jak autor správně konstatoval, zisk způsobuje, že se na jedné straně hromadí bohatství vlastníků a na druhé straně se omezuje koupěschopná poptávka zaměstnanců. Příčinou je hledisko zisku. Globalizace způsobuje, že organizací výroby roste produktivita práce (což je její kladná vlastnost), ale omezení koupěschopné poptávky (za účelem dosažení co nejvyšších zisků) zase způsobuje, že o výsledné produkty není zájem. To je základní rozpor, který popírá klady globalizované výroby. Žijeme ve světě, kde je výroba schopna produkovat dost tovaru pro všechny (s ohledem na zdroje), ale poptávka je nízká, protože tomu brání hledisko zisku. Příčinou současných potíží světa není sama globalizace ( rozbití velkých firem by bylo krokem zpět v organizaci výroby), ale nevhodné vlastnické vztahy a snaha majitelů o co nejvyšší zisk.
27. 12. 2010 | 22:28

borde napsal(a):

Pan Robejsek vymezil nekolik problemovych okruhu v minulem desetileti.
Informace versus individium
Informace versus ekonomika
Informace versus spolecnost
a kazdy z techto okruhu ma podcasti-jako na pr.spolecnost versus demokracie,ekonomika vesrus riditelnost,nebo jedinec versus narodnost.
V odstavci -komparativni nevyhoda demokracie vidim kontradikci,kdyz pred tim pise autor,ze nadnarodnosti koncerny se vymkly demokraticke kontrole.
Uvadet Toytu nebo BP v Maxickem zalivu jako pars pro toto,co by dukaz protikladu mezi velikosti a riditelnosti podniku, by spise vyzadovalo matematicke formule nez pouheho tvrzeni.
Ze se narodni stat neprezil,je tvrzeni,ktere na.pr.odporuje indicke realite.
Nicmene nadhozene problemy zrejme neumoznuji jednorazova reseni-je nutno je alespon zminovat.Prekvapila mne vcelku slusna reakce publika,na rozdil od sovinisticke nenavisti a historicke ignorance spolu s vulgaritou na clanek-Seehofer in Prag.Ze by se bylo jednalo o sondu do hloubek podvedomi ducha doby v CZ?
28. 12. 2010 | 08:13

ok napsal(a):

Proč tedy demokratické státy "dovolují" export znalostí do nedemokratických zemí (do Číny) ???!!!
V tom je jádro problému. Demokracie by měla být vždy více tvůrčí než represívní režim - chybou je tedy export výsledků staletí trvajícího vývoje Evropy (a severní Ameriky) do nedemokratických zemí.
28. 12. 2010 | 10:15

MiT napsal(a):

to groessling
Co myslíte tím:
"A ještě, kapitalismus s demokracií neměl nikdy nic společného, resp., když začal mít, rychle přestal v tzv. demokraciích fungovat."
Co je demokracie? Kde je demokracie mimo kapitalismu? Nepletete si demokracii se sociálním státem nebo dokonce "socialismem"?
28. 12. 2010 | 10:27

ok napsal(a):

Demokracie je vláda ve prospěch "lidu", takže zákonitě i sociální stát.
"Lid" totiž nemá zájem žít v otrockých podmínkách ala Čína. V demokracii je prvotní vůle obyvatelstva, kapitalismus je pouhý důsledek demokracie (důsledek svobody). Nevím, jestli čínský systém můžeme nazývat kapitalismus, když dolních 100 milionů nemá možnost svobodně podnikat.
28. 12. 2010 | 11:16

Pavel napsal(a):

zajimave je ze v drtive vetsine podobnych clanku uplne chybi duchovni stranka veci, t.j. fylogeneze lidskeho druhu. Myslim ze zijeme v prevratne dobe kdy dochazi k konci jednoho stadia homo sapiens a nastava stadium nove. To samozrejme prinasi problemy padz stare struktury jsou vymenovany novymi coz nekomu muze pripadat jako konec civilizace tak jak ji zname. Osobne se domnivam ze to bude prave v EU a US kde dalsi skok v duchovnim vyvoji propukne naplno. Mozna to vezme jeste par generaci ovsem. P.
28. 12. 2010 | 15:05

Sid napsal(a):

ok: Čína to je evropský a americký kapitalismus 19. století, tedy kapitalismus bez sociálních jistot a chudoby střední vrstvy, teprve éra sociálního státu vytvořila střední vrstvu, která je schopna podnikat, ovšem tento systém začíná být neudržitelný, je morálně a demokraticky mnohem výše než kapitalismus 19. století, ale je mnohem méně efektivnější v ohledu ke špičkám a hromadění kapitálu u nejmocnějších lidí, jelikož ti se v soc. státě o své bohatství musí dělit s chudinou i střední třídou (vysoké zdanění)
28. 12. 2010 | 15:38

Sid napsal(a):

to ok: navíc kapitalismus nemá žádné korelace s demokracií, jsou to dva naprosto odlišné pojmy. Kapitalismus je ekonomický termín, demokracie politicko-sociální. Kapitalismus může fungovat bez demokracie, viz. např. Singapůr, Chile za Pinocheta či Španělsko za Franka - když vládli technokraté z chicagské školy
28. 12. 2010 | 15:42

paco napsal(a):

Jako prvni vykop diskuse je to slusne napsano, ale prinejmensim ve dvou bodech autor bohuzel podlehl stadnimu chapani:
I. informacni spolecnost
II. nastup Ciny.
Ad I: monhem vice nez sireni informaci soucasna internetova manie vytvari zranitelnost (vuci hackerum, siritelum viru apod.) a zavislost na provozovatelich dominantni technologie (to jsou ty operacni systemy neoddelitelne od webovych prohlizecu, takze soukromi a autonomni fungovani pocitace je fuc a brzo bude fuc i u vseho ostatniho, co ma v sobe aspon jeden mikorcip). Obe veci jsou propojeny, hasici (IT-experti) jsou zaroven i pyromany (tvurci malware etc.), pocitacovy prumysl zene vyvoj timto silenym smerem v nadeji, ze ziska dominantni vliv na spolecnost, blbi politici a ignorantni obyvatelstvo bezi jako ovce narysovanm smerem. Skonci to obrovskym prusvihem, az nejaky technicky problem nebo sabotaz behem vteriny udela z on-line sveta svet off-line.
Ad II: Co reknou vsichni ti obdivovatele Ciny (a zaroven skryti levicaci, co be nejradeji jen pomlouvali vlastni civilizaci) na nejnovejsi pokus tamnich soudruhu poroucet vetru-desti a omezovat pocty registrovanych osobnich aut? Kde skonci planovane exporty svetovych automobilek, pokud toto opatreni opravdu dokaze omezit prodeje aut? Samozrejme, bohatsi a vlivnejsi Cinane to uplati a obejdou jako obchazeji omezeni poctu deti, ale cinska spolecnost bude jeste vice svetem mocenske zvule, bezpravi a buzerace, jakou vsichni hlasiti antizapadni moralisti v praxi ani neumeji predstavit. A VW, Toyota apod. budou najednou muset vzit zavdek starymi dobrymi, i kdyz nasycenymi trhy v prohnilych demokratickych spolecnostech, v nichz o odbytu rozhoduje koupeschopnost a zajem spotrebitele a ne moudrost vedouciho soudruha.
Nemyslim si, ze by vsechny tyto neprijemne zkusenosti (spolu s temi, ktere jmenuje autor blogu) dokazaly pohnout s mysli pokrokovych kritiku americkeho imperialismu a hrabiveho kapitalismu a donutit je podivat se do oci realite. Pro ne bych radeji pujcil z Ciny prevychovny tabor i s dozorci a mozna i popravci cetu, jinak nedaji pokoj.
28. 12. 2010 | 16:40

xxx napsal(a):

svět de do prdele,spíš už tam je.
28. 12. 2010 | 21:41

BAPE napsal(a):

Pane Robejšku

před několika lety jste silně přicmrndával svými komentáři Klausovi a pravičákům, tak se ničemu nedivte.... to , co se děje , je zákonitost a nutnost. Přijde čas a s ním revoluce, ale obávám se, že nebude sametová a lokální, nýbrž globální! Dobře Vám a všem podobným tak! Už aby to bylo! Čím dříve, tím lépe!
29. 12. 2010 | 00:46

Bárta Mirek napsal(a):

Dekáda milenia ja 100 let. Slovy sto. Tady se jedná o dekádu století.Opravte si pojmy.
29. 12. 2010 | 09:40

Géza napsal(a):

Pane Robejšku,
díky za zajímavou analýzu a pěkný článek. Po přečtení článku se ještě více utvrzuji v názoru, že lidé mají velmi krátkou paměť nebo spíše nechtějí příliš analyzovat co společnost zažila v minulosti. Byla tu přece první republika a kapitalismus ve své brutální podobě a byly tu také krize, takže nic nového... Takže, jak se říká, kdo si nepamatuje historii, bude ji muset prožít znovu. Mezi takové nemoudré jedince bohužel patří i pan Klaus, který je možná dobrý ekonom ale rozhodně ne dobrý politik,vizionář a filosof. Samozřejmě, že má podporu těch "silných", kterým se daří vytvářet velké a okamžité zisky, ale celospolečensky je to velmi špatně, jde o porušení režimu sociálního smíru, jde o cestu do pekel, která opět skončí velmi špatně pro celou společnost. Diktát peněz by nikdy neměl válcovat demokracii. Měl by být regulován, ale v žádném případě ne podporován!
29. 12. 2010 | 10:11

Géza napsal(a):

Pane Bárto,
pletete si pojmy s dojmy. Dekáda znamená deset prvků, deset let atp. První dekáda milénia je tedy prvních deset let tisíciletí :-)
29. 12. 2010 | 10:16

Ivo Vašíček napsal(a):

Velice hutné. Super!
29. 12. 2010 | 18:30

Ivo Vašíček napsal(a):

Až závěr mám jiný názor. V Číně je obrovský potenciál růstu z vlastní spotřeby. Čína je atraktivní pro kapitál. Mylné je domnívat se, že je kapitál demokraticklý a autoritářský. Kapitál tohle neřeší, přelévá se tam, kde je výnosně a bezpečně zhodnocován. Čínská administrativa provozuje čínský režim a jak je vidět, kapitálu to svědčí, v Číně jsou investice nejvívce zhodnocovány (Čínská centr. banka půjčuje za 6%). Zcela přirozeným zájmem kapitálu je vydělávat všude. To znamená, že lze čekat tlak na přizpůsobení se Číně.
29. 12. 2010 | 18:41

Ivan Hochmann napsal(a):

Všichni hovoří o Číně!

Pan Robejšek dokonce tvrdí,že se jedná o bipolární problematiku.

Zajisté všichni sledujeme co se z Číny "vyvrbí"?!
Abychom nebyli překvapeni.Jak už tady někdo výše napsal ,- Čínu čekají těžké problémy,které neřešila a navíc je mocensky bagatelisuje.

Dobře si pamatuji jak se komunisté smáli když se vyslovilo rčení:"Kolos na hliněných nohách".
Pro čínskou variantu (myslím) platí úplně to samé.

Ale nechme čínu čínou a zastavme se u záležitosti,kterou pan Robejšek popsal se stručnou přesností.

Ztráta vazby tržní ekonomiky na principy demokracie.
Co se pod tím rozumí?
Myslíte,že politické struktury jsou už natolik nezodpovědné a vypočítavé,že definitivně opustily koncepci sociálního státu?

Vše tomu ale nasvědčuje.Vidíme,že převažuje sprosté drancování společenského produktu,za podpory právních machinací a umělé vytváření děr v zákonech.
Všeobecně so o tomto fenoménu ví.
Klasickým příkladem jsou opakované restarty bankovního sektoru,kde se projevuje ekonomická i politická neodpovědnost v největším měřítku.
Pan Robejšek doporučuje:
Cit:..."promyšlenou fragmentaci hospodářské bezmeznosti."
Přiznám se bez mučení,že tomuto "řešení" naprosto nerozumím.

Přiznám také,že nerozumím mnohým dalším věcem v článku uvedeným.
Vím,že se nemám na to abych vedl s panem Robejškem rovnocenný dialog na profesionální úrovni.

Budu tedy muset pročíst celý blog ječtě několikrát,a navíc si počkat na vyjádření lidí fundovanějších.
Diskutérů,kteří by zaujali stanovisko K BLOGU.
Nikoliv bezohledně komentovali vlastní mnohdy hloupé a nesouvislé monology.

Pane Robejšku, připadne mě velmi podivné s jakou lehkostí a nadhledem popisujete klíčové neduhy ,vedoucí ke společenskému kolapsu.
Je možné,že lidé "vědoucí"mají také spočítané a vyhodnocené závěry,které se jim zdají být neřešitelné a proto vypadá jejich zpráva o stavu světa jako nesnesitelná lehkost bytí.

Mě zůstalo po přečtení blogu úzko.

Ivan.
29. 12. 2010 | 22:47

Miflonides napsal(a):

Co se dá na Netu přečíst a co za přečtení skutečně stojí? Každý má na to svou odpověď, pokud si ovšem předchozí otázku vůbec pokládá. Pokud ne, pak žije v kleci vlastního sebeklamu a jednostrannosti. No budiž, když jej to baví, ale stejně.
Kolik jen dnes lidi ztratí času a energie na sociálních sítích? Tuhle jsem se pokoušel něco navždy smazat ze svého facebooku, a nějak mi to nešlo. A úplně se jej zbavit? Prý to není jen tak - no nic, i tak to budu muset zkusit. Můj důvod? Značná ztráta soukromí - a jakýsi podivný tlak na to hledat si další a další „přátele“. To není zrovna můj šálek čaje.
Před dávnými lety, když mi psal kamarád „posudek“, zeptal se mne jaké mi má napsat životní krédo. Znělo: „Informace jsou důležitější než chleba“. Nu to víte, byl jsem mlád, taky tahleta šedesátá léta, barikády v Paříži, Mao, Guevara kytky ve vlasech a tak.
A dnes? Informace? No prosím, ale ten chleba je přece jenom důležitější.
K čertu s planými řečmi o informační společnosti, o globalismu a podobně. Začněme v této zemi. Práce jako na kostele.
03. 01. 2011 | 14:03

Pepík napsal(a):

slovo je čin
03. 01. 2011 | 16:40

čtenář napsal(a):

Evropě hrozí osud Římské říše.
03. 01. 2011 | 18:37

dennis napsal(a):

to ctenar
Asi jste chtel rici, ze osud dnesni Evropy je podobny osudu Rise rimske z dob ctvrteho pateho stoleti. To zacinalo obdobi vskutku hrozive...
03. 01. 2011 | 20:41

Stanislav Hošek napsal(a):

Dotaz.
Proč ta výhoda autoritářských vlád neplatila v konečném stavu pro SSSG?!
21. 01. 2011 | 11:33

Stanislav Hošek napsal(a):

V prvé řadě opravuji předešlou poznámku, která se měla týkat "SSSR".
V druhé poznámce reaguji na autorův názor nad vztahem ČLR a USA. Teze o dalším rozmachu ČLR jen tehdy, když se zastaví úpadek USA, nemá historické, nadtož jiné racionální odůvodnění.
Naopak.
ČLR až děsivě překvapivě plní tezi Maa, který již skoro před půl stoletím vytyčil pro svou zem základní politickou linii pro mezinárodní pozici příběhem o čínském draku, který si má počkat, až se ve vzájemném souboji oslabí oba na života a na smrt zápasící tygři (SSSR a USA).
21. 01. 2011 | 12:18

Stojan Jakotyč napsal(a):

co to je "PEKIN" ? viz konec
08. 02. 2011 | 14:53

Franz Serepetzsky napsal(a):

V rámci polemiki s autorem bych podotknul, že zvláště v odstavci - 5. Demokracie je komparativní nevýhoda - dochází k opomenutí faktu, že jedním z pilířů tržní ekonomiky je i fungující a ne-umělá konkurence. V autoritativních režimech je konkurenceschopnost znemožněna, což může vést k patologickým jevům.
08. 02. 2011 | 15:38

arbitr napsal(a):

vypadá to skvěle, ale při hlubším rozboru je to směs faktů, pravdy, polopravd a dogmatismu. Ona tržně pojatá demokracie již není demokracie a dochází vlastně ke sbližování "zapádní"tržní demokracie (rozuměj: "demokracie", řízené trhem, ne občany) a totalitním kapitalismem (rozuměj: "čínský typ, ale též podobné režimy), kde ten "totalitní" kapitalismus, již zcela bez skrupulí, má, díky v článku definovaným podmínkám ,vrch. Pokud nepochopíme, že zvyšování výrob a zisků prostě nemá kdo spotřebovat - "bohatá" společnost toho tolik už nepotřebuje a "chudá" na to nemá, pak jen plundrujeme nerostné zdroje a produkujeme čím díl více odpadů... Žádné regulace už nepomohou, ekonomové se utrhli ze řetězu a bez růstu růstu (v podstatě pertum mobile) si neumí ekonomiku představit. Navíc se ekonomika neřídí spotřebou, ale finančními operacemi - stále více toho, co je vtíravě nabízeno si řídíme na dluh (lidově: co nepotřebujeme, nakupujeme za penize,co nemáme). Moderní věda to nazývá neuměřenost - lidově nenažranost a chtivost. Bohužel posledním, také na dluh, "prosperujícím" odvětvím je zbrojařina - a tak se pro ní musí uměle vytvářet trh a vyrábět problémy a nepřátelé. Blbé je, že to jsou lidé.
14. 11. 2012 | 08:44

Hysterik historik napsal(a):

Arbitr má bohužel pravdu. Všechny ekonomické teorie nyní platí jen omezeně a lokálně. Za zmínku stojí práce amerických nositelů Nobelovy ceny za ekonomii z,tuším, r.2002, kdy dokazují, že trh bez regulace nefunguje, protože přestane být konkurenčním trhem, zlikviduje konkurenci a stává se monopolem. Finanční propojení je už tak propletené, že je čím dál více neprůhledné, nekontrolovatelné a nepostižitelné = totálně globální. A tak je už na potřebnou regulaci pozdě. Zůstaly nám ( a asi omezeně) k dispozici jen cla, embarga a daně - ale to nejsou tržní nástroje regulace, to jsou lokální záležitosti politických elit států.
Takže ekonomové to nechápou (vždyť jsou to v podstatě jen učetní), ale zatím historie podobné problémy vždy řešila a vyřešila kolapsem nefunkční společnosti - je jedno, zda mluvíme o dinosaurech, mamutech, starých říších Khmérů,Orientálních říšich, Velké říši Římské a dalších. Prostě co přeroste, zanikne a život jde dál... Můžeme si za to sami = viz NEUMĚŘENOST.
14. 11. 2012 | 08:59

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gazdík Petr · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy