Kázání na 5. neděli velikonoční - globalizace jako Boží výzva

28. 05. 2020 | 19:20
Přečteno 701 krát
Boží výzvou této doby je usilovat o globalizaci soucitu a solidarity, snažit se proměnit nezadržitelný proces globalizace v proces komunikace a empatie. Je to ohromný a náročný úkol.


Minulou neděli jsme rozjímali o Ježíšově slově: Já jsem dveře. Řekli jsme si: dveře, to je otevřenost, prázdný prostor, průchod k něčemu dalšímu.
V dnešním evangeliu Ježíš říká něco velmi podobného: Kdo vidí mne, vidí Otce.

Ježíš – jak řekl jeden teolog v šedesátých letech minulého století – je okno, kterým vidíme Boha při díle.
Na začátku všech teologických traktátů a všech úvah o Bohu by mělo být velkým písmem napsáno: Bůh je neproniknutelné tajemství.
Největší hřích dějin teologie a kázání církve je představa, že je tak lehké mluvit o Bohu. Tato lehkomyslnost laciné zbožnosti otevřela prostor pro nepřeberné množství naivních, komických, ale i perverzních a jedovatých představ o Bohu. Patologické obrazy Boha týraly svědomí lidí a rozněcovaly kruté války.

Největší katolický teolog 20. století, Karl Rahner, řekl důležitou a úlevnou větu. Bůh, jak si ho představuje 60 až 80 procent lidí, naštěstí neexistuje.
Měli bychom být velmi vděční ateistickým kritikům náboženství, jako byl Feuerbach, Nietzsche, Marx či Freud, že ukázali, že patologické představy Boha jsou jen lidské projekce. (Škoda jen, že většina z nich poznala zřejmě právě jen ty patologické představy a žádné jiné).
Kritický ateismus (na rozdíl od dogmatického ateismu) může být také „ancilla theologie“, může být užitečnou pomocí naší víře v zápasu proti jejímu skutečnému nepříteli, kterým není ateismus, nýbrž modloslužba, idolatrie, pověrčivost.
Mnohý ateismus není odmítnutím Boha, nýbrž odmítnutím určitého druhu teismu, určitých lidských představ o Bohu, které si odmítnutí zasluhují.

C.G. Jung řekl na adresu teologů, kteří velmi familiárně mluvili o Bohu: Copak si neuvědomují, že o Bohu ze své vlastní moci víme asi tolik, kolik housenka o Britském muzeu? Ano, i celá „přirozená teologie“ by byla jen jakousi intelektuální „hrou se skleněnými perlami“, kdybychom zapomněli to, co nás naučila tzv. negativní teologie: Cokoliv řekneme o Bohu, má jen metaforický (nebo připusťme se scholastiky: analogický) charakter, je to obraz, podobenství, nanejvýš „prst, ukazující na Měsíc, který si nesmíme plést s Měsícem jako takovým“.
Fundamentalismus, tato nemoc víry, primitivní doslovné chápání náboženských výpovědí, nechápe právě tu bytostnou symbolickou a metaforickou povahu náboženského jazyka. Mnohokrát jsme si to řekli: Bibli je možné brát doslova – anebo vážně. Vážně: to znamená nespokojit se s povrchním provoplánovým čtením, v němž si vždy do textu promítáme své vlastní představy, nýbrž v tichu kontemplace a v úsilí vážného studia naslouchat textu v jeho hloubce.

I První vatikánský koncil, když proti biblickému fundamentalismu na jedné straně a pocitovému náboženství (fideismu) na straně druhé definoval, že je v možnostech lidského rozumu dojít cestou uvažování o stvořené přírodě k přesvědčení o existenci Stvořitele, tím nijak nezpochybnil hloubku tajemství Boha jako takového, „Božího života“. Už jeden koncil středověku definoval důležitou pravdu víry: Bůh je zároveň podobný i nepodobný svému stvoření – a ta nepodobnost mnohonásobně převyšuje tu podobnost.
Teprve když v celé hloubce přijmeme toto poznání o nemožnosti našeho poznání toho, kým je Bůh sám o sobě a co to znamená, že Bůh jest (co znamená „být“ v případě Boha), můžeme snad pochopit velikost toho, co nám říká dnešní evangelium. I když Bůh zůstává tajemstvím, otvírá nám cestu k sobě.

Ježíšovo lidství je Božím sebesdělením, slovem, které nám Bůh dává, jímž se sděluje a sdílí, Slovem, které už nikdy nevezme zpět. Ježíšovo lidství je dveřmi, jimiž vcházíme do oblaku Božího tajemství. Ježíšovo lidství je oknem, kterým vidíme Boha při díle.
Ale je tu ještě jedna podstatná věc: řekli jsme si už minulou neděli, že Ježíšovo lidství je otevřené nejen směrem k Bohu, ale také směrem k nám lidem. Ježíš přibírá do svého „já“ i mnohé další: především své „nejmenší bratry a sestry“. Cokoliv jste jim učinili, mně jste učinili.
Přibírá do svého „já“ i nás, své učedníky: nakolik budeme jedno mezi sebou, budeme zajedno i s Ním. O to se modlil Ježíš při poslední večeři: Ať jsou navzájem jedno, abych já byl v nich, jako Ty, Otče, jsi ve mně, abych já byl v nich.
Myslím, že jedno velké Boží poučení, které bychom si měli vzít z doby pandémie, je naléhavá výzva k prohloubení ekumenického úsilí. Prožili jsme – jak často zdůrazňuje papež František – ekuménu utrpení. Jak rány lidského pronásledování křesťanů ve světě, tak utrpení, způsobené pandémií, si nevybírá, nerespektuje hranice mezi křesťany a mezi lidmi vůbec. I naše láska, solidarita a vědomí přináležitosti by konečně mohly povalit hranice, které jsme si během dějin mezi sebou vystavěli.
Šíření nakažlivých nemocí je jednou stinnou stránkou nezadržitelného procesu globalizace, mnohostranného propojení našeho světa. Na tyto nakažlivé nemoci však nesmíme odpovědět šířením ještě zhoubnějších nákaz nacionalismu, populismu a fundamentalismu, stavěním zdí a uzavíráním se do ghett, náboženských, národních, státních či kulturních.

Jsem přesvědčen, že Boží výzvou této doby je usilovat o globalizaci soucitu a solidarity, snažit se proměnit nezadržitelný proces globalizace v proces komunikace a empatie. Je to ohromný a náročný úkol.
V těchto týdnech jsem věnoval opětovnému studiu teologů, jejichž díla vznikala ze zkušeností světových katastrof, zejména zkušeností války. Jedním z nich byl velký jezuitský teolog a přírodovědec Teilhard de Chardin, který uprostřed své obětavé služby raněným v největších bitvách 1. světové války prožil hluboký mystický zážitek: krajní utrpení slévá lidi na obou stranách fronty, oheň utrpení stravuje rozdělující zdi a vytváří jednotu, která je stavebním kamenem budoucího sjednocení, které je nám zaslíbeno v bodě Omega kosmických dějin - ve vesmírném Kristu. Teilhrad byl jedním z prvých proroků globalizace, nazýval ji planetarizace. Byl přesvědčen, že rozhodující krok ve vývoji vesmíru se děje právě v této fázi kosmických dějin, která už není nesena jen anonymními silami vývoje hmoty, nýbrž předpokládá svobodné Ano, sílu lásky, která podle jeho slov je jedinou silou, která sjednocuje, aniž by ničila. A byl zároveň přesvědčen, že právě křesťané mají být předními nositeli tohoto svobodného aktivního přisvědčení procesu sjednocení – aby byl Bůh všechno ve všem.
Dnes vidíme, že proces globalizace je ambivalentní, nese v sobě velké přísliby dobra i velká nebezpečí. Úkolem církve, oné „polní nemocnice“, jak o ní často hovoříme v duchu papeže Františka, dalšího velkého duchovního syna svatého Ignáce, je také rozvíjet umění duchovního rozlišování.

Tváří v tvář procesu globalizace – stejně jako dalším rysům našeho světa, který se před našima očima proměňuje – nesmíme ani všechno nekriticky přijímat, ani paušálně zavrhovat. Svatý Ignác nám dává užitečnou radu: odvrhněte to, co vás působí strach, sklíčenost, hněv a smutek, držte se toho, co do vaší duše přináší pokoj, radost, odvahu a svobodu. Varujme se falešných apokalyptických proroků zkázy, važme si těch, kteří posilují víru, lásku a naději.

(Videozáznam této promluvy je na www.farnostsalavtor.cz a www.halik.cz )




Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy