6. neděle velikonoční Víra jako otevřenost

28. 05. 2020 | 19:27
Přečteno 1226 krát
Víra bez lásky a bez naděje by se rychle zvrhla v ideologii, která je právem mnoha lidem odporná.
Víra musí zůstat otevřená - láskou k druhým, respektem k jejich svobodě

Slavíme šestou velikonoční neděli.
Varování: naše dnešní úvaha nad biblickými texty této neděle bude z velké části teologickou rozcvičkou, bude tedy zábavná jen pro ty, kterým dělá radost myslet. Ty ostatní může dost nudit. Přiznávám to čestně na začátku.
Doba velikonoční se blíží k svému závěru, slavnosti Letnic, připomínající událost seslání Ducha na apoštoly.

V biblických textech se stále více objevuje motiv Božího Ducha. Katechismy ho nazývají „třetí osobou Božské Trojice“; vycházejí z dogmat, která jsou plodem teologických sporů křesťanského starověku. Přiznejme si, že bez znalosti těchto sporů a jejich filozofického (ale někdy i politického a církevně-politického) kontextu jsou našemu myšlenkovému světu tyto výpovědi hodně vzdálené a velmi málo srozumitelné, někdy spíš zavádějící.

Bible pojem Trojice ani osoba nezná. Výraz „trojice“ (trinitas) vynalezl a uvedl do křesťanského učení o Bohu – stejně jako stovky jiných stěžejních latinských teologických termínů – africký právník a teolog Tertulián na přelomu druhého a třetího století po Kristu. Je to uměle vytvořený výraz, neologismus, který vznikl spojením slov tres (tři) a unitas (jednota).

Také pojem „osoba“ (persona) je metafora; toto slovo převzal Tertulián z divadla v Kartágu, kde slovo „persona“ označovalo masku, kterou si nasazovali herci, když hráli v jednom představení různé postavy. (Podobně i řečtí teologové svůj výraz pro osobu – prosopon – vzali z řeckého antického divadla).

Ovšem pojmy mají své dějiny a naše současné chápání pojmu osoba se velice liší od toho, co tím mínili teologové starověku. Dnes – chceme-li uniknout nedorozuměním – můžeme tyto pojmy buď doprovázet komentáři o jejich dějinách, což je pro kázání těžko stravitelné, nebo se jim vyhnout a spíše se zaměřit na obrazy a metafory, které používá Bible, když hovoří o těchto tajemstvích.

Janovo evangelium vkládá při líčení poslední večeře Ježíšovi do úst pojem Parakleitos, který můžeme překládat jako utěšitel, pomocník, nebo spíše obhájce, zastánce, advokát. I tuto metaforu pochopíme jen v historickém kontextu. Tím je praxe tehdejšího soudu – po levici souzeného je žalobce (zde tedy ďábel, také „pomlouvač“, diabolos, rozdělovač, zmatkář) a po pravici je Paraklétos, advokát, obhájce. To je podle Janova evangelia úloha Ducha svatého: obhajuje nás, zastává se nás.
Ježíš v dnešním evangeliu označuje Ducha jako nového advokáta, protože tím prvním zastáncem učedníků je Ježíš sám. Ten ovšem jde na smrt, tedy tyto úlohu – a nejen tuto – přebírá Boží Duch, „duch pravdy“.

Podle Ježíšových slov bude tento Duch s námi, Ježíšovými učedníky, stále, bude nás uvádět do plnosti pravdy a připomene nám Ježíšova slova. Tato připomínka („anamnesis“) není jen pomůckou pro slabou paměť, nýbrž procesem uvádění do hlubšího, často skrytého smyslu Ježíšových slov.

Už Janovo evangelium tak varuje před povrchním, doslovným, prvoplánovým čtením bible (ale i učení církve); to dnes obvykle označujeme slovem fundamentalismus (podle jedné školy konzervativního amerického protestantismu na prahu 20. století, který odmítal vývojovou teorii a literárně-kritický přístup k biblickému textu). Zřejmě však už první křesťanské generace měly své „fundamentalisty“, kterým bylo v náboženství hned vše jasné a nezdržovali se myšlením a rozjímáním. Ti napáchali a páchají v dějinách náboženství mnoho škod.

Proti tomu už tato Ježíšova řeč, Janovým evangeliem umístěna do scény poslední večeře a rozloučení s učedníky, je velkou obhajobou teologie. Teologie jako dobrodružství přemýšlení o víře, jako pečlivé a přitom vzrušující práce s dešifrováním obrazů a metafor, které poukazují za sebe a nad sebe. Jsou to pomůcky na cestu k plnosti pravdy, která v dějinách nikdy nekončí. Ta se nám zjeví v plnosti – znovu si připomeňme slova prvního a největšího křesťanského teologa apoštola Pavla – až uvidíme Boha tváří v tvář. Zde na zemi vidíme pravdu jen částečně, jako v zrcadle, jako v hádankách.

V jednu nešťastnou dobu dějin teologie, v 19. století, se jeden proud teologie nechal strhnout k pokusu vybudovat „vědu o Bohu“ na způsob novověkých přírodních věd. Vytvořil tak jakýsi „teologický pozitivismus“, chtěl také – jak to sliboval Descartes novověké filozofii a vědě - nabídnout náboženskému myšlení ideje clarae at distincte, jasné a srozumitelné. Svět sylogismů, do sebe logicky zapadajících tvrzení, měl nahradit ono dobrodružství hledání, které zahrnuje tvůrčí fantasii, naslouchání řeči obrazů a ústící do tiché kontemplace nevýslovného tajemství. I dnes se s tímto typem teologie leckdy setkávíme.

Velký teolog 20. století, Hans Urs von Balthasar, považoval za největší tragédii křesťanských dějin okamžik, kdy teologie opustila kontemplativní ticho klášterů a pokusila se stát vědeckou disciplínou, podle pravidel, kterou jsou cizí její povaze.
Dnes však i věda opouští ideál bezrozporného systému a stále více si uvědomuje hlubokou propast tajemství za všemi našimi vědomostmi. Problém můžeme vyřešit a mít jasno. Tajemství nemá dno. To, že uznáváme nevyčerpatelnou hloubku pravdy, nás zavazuje respektovat svobodu lidí ji různými způsoby hledat a stále objevovat její další rysy. Velký křesťanský filozof Paul Ricoeur psal o legitimním konfliktu interpretací.

Jistě cesta k pravdě vyžaduje jistou kázeň a kulturu myšlení. Avšak vyžaduje také nejen rozumovou práci, nýbrž i kulturu kontemplace, rozjímání, kdy se pokoušíme ponořit za všechna slova, definice, pojmy i obrazy. Toto je podstatný prvek naší cesty k zralosti víry. Bez umění kontemplativního naslouchání se víra může stát ideologií a místo své léčivé a spásné síly se může stát ničivou zbraní.

Ale vraťme se stručně ještě k jedné větě dnešního prvního čtení z listu apoštola Petra: Buďte připraveni obhájit se před těmi, kdo se ptají na důvody vaší naděje (v lepších překladech: vydat počet z vaší naděje).
Božské trojici odpovídá trojice tzv. božských ctností: víra, naděje a láska.

V řecké teologii se o vztazích mezi osobami používá jeden krásný výraz: perichoresis, vzájemné prostupování. Vždy se mi přitom vynoří scéna, zachycená na jedné východní ikoně: trojice osob se drží za ruce a tančí spolu v chóru; můžete nechat ve své fantasii oživit tento obraz tance, který je tak dynamický, že se před vašima očima ty postavy nerozlišitelně prolínají. Jednota v mnohosti! Jednota v pohybu!

Myslím, že ten pojem vzájemného prostupování můžeme užít i o dynamice těch tří ctností. Víra, naděje a láska se vzájemně prostupují, nelze je oddělovat!
Víra bez lásky a bez naděje by se rychle zvrhla v ideologii, která je právem mnoha lidem protivná, ba odporná.
Víra musí zůstat otevřená. Musí být otevřená láskou k druhým, respektem k jejich svobodě – musíme vydávat počet z našeho křesťanství, jak jsme to slyšeli v první čtení, s tichostí a jemností. (Už autor Petrova listu jistě znal hlasité a arogantní manipulující evangelizátory a varuje před nimi. Mluvme o víře s jemností, odložme aroganci majitelů jediné pravdy).

Víra – má-li být opravdu křesťanská, musí být dále spojena s nadějí. Mluvíme-li o Bohu, o jeho vůli a o věčném životě, nejsme těmi, kdo familiérně nahlížejí Bohu přes rameno, mají odpověď na všechny otázky a mohou proto soudit druhé. „Věřím“ neznamená „vím“; znamená to „důvěřuji“ a „chovám naději, že je to tak“, „že tomu dobře rozumím“.
Plnost pravdy poznáme až nakonec, tváří v tvář Bohu, který v té chvíli překvapí nevěřící i věřící. Bude to okamžik soudu.

Dnešní evangelium nám dává naději i pro ten okamžik soudu, který nás každého čeká. Budeme mít vynikajícího a neúplatného advokáta, zastánce, Parakleta.

Svět – to znamená život uzavřený do sebe, bez víry, lásky a naděje – ho nezná. Ale pokud jdeme Ježíšovou cestou, tak ho už jistým způsobem známe a zakoušíme: přebývá u nás a je v nás. Dává nám naději, postupně nás vede do hloubky pravdy.

Vydávejme z toho počet – ovšem tiše, skromně a s jemností. Amen

(Videozáznam této promluvy je na www.farnostsalavtor.cz a www.halik.cz )

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy