Z rozhovoru Zdeňka Koudelky pro Parlamentní listy 25. 1. 2019. Otázky kladl Marek Korejs.

Bývalý předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa při jednání sněmovního podvýboru pro justici ke kauze možného ovlivňování soudců Hradem uvedl, že mu Miloš Zeman opakovaně naznačoval, že by mohla přijít odměna v podobě jmenování předsedou Ústavního soudu. Co tomu říkáte, je to problém?

Je s podivem, že se Josef Baxa neohradil hned, ale vystoupil, až je zřejmé, že jej prezident předsedou Ústavního soudu nejmenuje. Též nezhodnotil své schůzky s prezidentem i jinými, které nesouvisely s řízením Nejvyššího správního soudu, ať jde o výběr soudců Ústavního soudu nebo předsedy Nejvyššího soudu.

Sám Baxa řekl, že za přímý nátlak by Zemanovo jednání neoznačil, jisté náznaky „výměnného obchodu“ však v celé věci spatřuje. Pokud k tomu došlo, je taková věc důstojná prezidenta republiky? Má tvrzení Josefa Baxy, pokud není podpořeno pevnými důkazy, nějakou váhu? Co by se nyní mělo stát?

Nechci se nechat zatáhnout do kauzy Josefa Baxy. Nemohu jeho slova hodnotit, aniž bych nepřihlédl k tomu, že Josef Baxa v letech 1999-2002 zásadně narušil ústavní dělbu moci, když coby soudce Krajského soudu v Plzni působil jako náměstek ministra spravedlnosti, přestože ústava zakazuje soudcům funkce ve veřejné správě, kam patří i ministerstva. Nesoudil, ale pobíral plat soudce krajského soudu, který je vyšší než plat náměstka ministra. Když předseda Krajského soudu v Plzni Jiří Šilhavý za tuto neústavnost na něj podal kárnou žalobu, byl Šilhavý ministrem spravedlnosti Otakarem Motejlem odvolán. Nový předseda pak kárnou žalobu stáhl. Baxovi již nikdo nestál v cestě jeho náměstkování na ministerstvu.
Během působení Baxy ve funkci soudce-náměstka ministra připravilo ministerstvo zákon, kterým se zřídil Nejvyšší správní soud s tím, že se k němu ze zákona překládají k 1. 1. 2003 soudci vrchních soudů působících ve správním soudnictví. Přestože Baxa byl trestním krajským soudcem, nechal se přeložit před účinností zákona na Vrchní soud v Praze jako správní soudce. Tuto činnost nevykonával, protože náměstkoval na ministerstvu, ale díky tomu se automaticky stal soudcem Nejvyššího správního soudu a mohl byt jmenován jeho předsedou.

Rozhovor Zdeňka Koudelky pro Parlamentní listy 25. 1. 2019.

Odborný text: Neslučitelnost funkcí, Časopis pro právní vědu a praxi 2/2009, ISSN 1210-9126, s. 102-103.