Svaz českých knihkupců a nakladatelů vydal 7. září 2020 tiskovou zprávu (viz dále), které si média moc nevšimla. Pravděpodobně proto, že se v ní neuvádělo, kolik knihkupců a nakladatelů už prodělalo covid. Zato je v ní popsán příběh pokusu o podporu knižního trhu poté, co knihkupce a větší nakladatele ministr kultury odkázal do resortu ministerstva průmyslu a obchodu a ministerstva práce a sociálních věcí, neboť generují zisk. Když jim ale stát omezí možnost zisk vytvořit, na podporu buď nedosáhnou, nebo jen s obtížemi, ačkoliv se v důsledku vládních nařízení také mnozí zařadili mezi neziskovky. To je ale jen jedna ze zvláštností nového řádu, o kterém níže.

Tady je krátký text zmíněné tiskové zprávy SČKN v plném znění:

Spojit pomoc knižnímu trhu s podporou čtenářství – už v červnu jsme navrhli řešení
Podle návrhu SČKN by každý žák ZŠ a SŠ dostal originální jednorázový papírový voucher na nákup knihy v ceně 300 Kč v kamenném knihkupectví. Byl by to skvělý vzkaz dětem, že na čtení záleží, a motivace do budoucna. Na každých 10 žáků by jeden další voucher dostala pro své potřeby i škola. Mohla by tak doplnit školní knihovnu.
Všechno šlo hladce: ministři K. Havlíček a R. Plaga návrh uvítali, MŠMT by zajistilo, aby školy vouchery pro žáky vygenerovaly, MPO by zajistilo finance.
Pak se ale vše začalo zadrhávat. Nikomu se nechtělo dotační program administrovat – MPO prý už nemá kapacitu a ani MŠMT se do toho nechce.
Následně se k projektu postavila vstřícně i ministryně financí A. Schillerová, která dále oslovila ministryni pro místní rozvoj K. Dostálovou. Přesto jsme na začátku září stále v mrtvém bodě. Na poslední jednání se zástupci škol jsme nebyli přizváni a výsledkem je model, který by obešel knihkupce i děti: Dotaci na žáka by prý dostala škola, která by realizovala nákupy.
Přínos projektu však spočíval především v jeho široké působnosti. Vybíralo by se z široké škály knih od stovek různých nakladatelů, pomohlo by se kamenným knihkupectvím, která byla zavřená a nyní bojují o přežití, jejich tržba by se propsala k distributorům a nakladatelům. A žáci či studenti by se radovali ze své knihy, mnoho z nich by poprvé našlo cestu do knihkupectví.
V případě centrálního nákupu škol půjde o nákupy přes stálé dodavatele, většinou online, většinou velké a většinou speciálně zaměřené na výuku. Tedy přes velké subjekty, které navíc nebyly poškozeny uzavřením.
Takový model musíme bohužel odmítnout. Je to o to smutnější, že zde nechyběla vůle vydat na projekt cca 400 milionů korun.
Vyzýváme proto vládu ČR, aby tak opravdu učinila, ale použila k tomu funkční a prospěšný model, nikoliv aby si jen „odškrtla“ další výdaj. Knižní trh jako jediné odvětví kultury stále marně čeká na gesto podpory, žáci mohli mít už dnes na lavici svůj voucher.

Tenhle příklad přístupu vládních úřadů k řešení obtíží, které ve světě vyvolává designově fascinující mrňous z Wu-chanu, ukazuje, jak vypadá nový řád slibující v každé zemi při svém nástupu úžasné zítřky (u nás například zde).

Není to ani kapitalismus, ani komunismus, nemůžeme ho nazvat třetí cestou, ale lze ho označit za cestu čtvrtou – covidismus. V Česku to dnes v covidistickém provedení vypadá takhle. Státní správa ‒ vedená šéfovým ANO se zoufale kličkující ČSSD a podporovaná českými a moravskými komunisty v čele s čím dál zmatenějším přítelem orientálních soudruhů – dá nejrůznějšími způsoby najevo starost o blaho občanů. Ale pak se to nějak projedná (rozuměj: zjistí se, že to takhle vlastně nejde) a výsledek míří k nepřekvapivému finále. Peníze (z daní, dnes ve velkém i z těch, na které budou ostatní makat v dalších mnoha letech) zamíří do správných, čti těch největších kapes.

Specifický český covidismus má jako všechny převratné historické změny své otce zvěstovatele, podobně jako je měla Velká francouzská revoluce v osvícenských myslitelích. Za ně lze v Česku považovat oba poslední prezidenty. Předchozí ještě jako předseda vlády v duchu marxismu-leninismu, který dělí společenské procesy na ekonomickou základnu a kulturní nadstavbu, označil ochranu životního prostředí za třešinku na dortu (shoda přirovnání s logem partaje patří zřejmě do populárního žánru freudovských přeřeknutí), na kterou je třeba si napřed vydělat. Současný už zaváděl covidismus do praxe. Ještě taktéž jako předseda vlády například přispěl k nastavení vztahů mezi českými podniky a jejich zahraničním vlastníky do podoby zvané krmelec Evropy (stručně zde). Jako průkopníkovi českého covidismu se mu ale zatím nepodařilo nastavit podobné vztahy směrem na východ bližší ani vzdálenější.

Čím se covidismus jako nový řád vyznačuje. Z politologických dějin se poučil, že rozhodující je vladařova vůle (Machiavelli). Do praxe řízení státu pak zavádí osvědčené starší prvky. Mezi ně patří rádci, dříve spíše tajní, dnes veřejně známí, ale mimo regulérní systém. Vládnoucím napovídají, pokud je rovnou neřídí, ale za nic nezodpovídají.

Covidismus se opírá o volební právo, jehož uplatnění legitimizuje vítěze voleb na určitou dobu. Časové omezení mandátu je zatím největší slabinou covidismu. Proto čas mezi volbami věnují covidisté obsazování důležitých podpůrných institucí, například různých rad spravujících veřejné instituce. Ty pak během dalšího vývoje mohou přispívat k upevňování covidismu. V ideálním případě je pro takový účel stvořen parlament, který tak přestane být žvanírnou a shodne se při každém hlasování bez řečí na ano.

Zvláštností covidismu proti všem předchozím ismům je absence ideologie. Jde o získání a pak udržení moci a k tomu může posloužit jakákoliv ideologie podle momentální potřeby. Jeden den nějaká levá, hned nazítří zas opačná. Na slovech záleží, jen pokud se dají využít jako zástěrka. Ve velké části východní polokoule je to například přídavné jméno komunistický, v západní hemisféře to bývají výrazy jako republikánský nebo konzervativní. V menších státech se uplatňuje větší kreativita, třeba budelípismus nebo trochu čarodějnicky znějící fideszismus.

Nepřekvapí, že v katolické zemi jsou na šému covidistického golema zapsána slova právo a spravedlnost a v jedné z muslimských zemí je to skoro přes kopírák spravedlnost a rozvoj.

Tekutost covidismu zosobňuje jeden ze současných jihoamerických prezidentů, který byl během posledních třiceti let členem sedmi politických stran, některých opakovaně.

Covidizovaný svět byl na příchod covidu dostatečně připraven a covid přináší covidismu na oplátku netušené možnosti ovládnutí společnosti podle starořímského Rozděl a panuj. V modernizované variantě podle dětské říkanky Tomu dala, tomu dala, a na toho už se nedostalo. Omezení osobních kontaktů je ideálním prostředkem likvidace opozičních choutek, nejen demonstrací.

Psychóza a strach pracují ve prospěch covidismu samostatně a účinně. Takzvaní odborníci se předhánějí s inovativními návrhy, jak společnost atomizovat. Univerzitní profesor, evoluční psycholog, doporučuje po půl roku trvající pauze školy zase zavřít a další distanční vzdělávání, dopřál by žákům a studentům nejlepší kurzy. Těžko říct, zda jde o projev pouhé fachidiocie, která v tomto případě nechápe, že škola není jen vzdělávání, ale také jeden z nejdůležitějších systematických zdrojů sociálních kompetencí. Bez nichž se lidstvo propadne na úroveň mentality klecového chovu, jak to působivou metaforou popsal Marek Vácha ve sloupku Nejšťastnější slepice. Na internetu zde, ale úplný text podléhá platbě.

Covidismus je přítelem nových technologií. Na východě už je využívají k totální kontrole a klasifikaci občanů, postupně zavádějí systém tzv. sociálního kreditu (více např. zde nebo zde, nejnověji zde, tady ale rovněž placeno). Západní civilizace se k podobnému uspořádání pod totální kontrolou blíží dobrovolně, je jen otázkou času, kdy se data z nejrůznějších aplikací a webů propojí u někoho, kdo bude vědět, jak s nimi naložit. Covidismus tak získá nástroj, který z něj učiní neporazitelný řád známý zatím jen z dystopií. Orwellův román 1984 nejenže se promění v realitu. Stane se znovu pohádkou ‒ o starých zlatých časech.

Covidismus tedy nejenže není originální český nápad, jak by se nám tady v Česku mohlo jevit na základě bezprostřední zkušenosti s jeho praxí, ale má charakter globálního řádu s národními či regionálními mutacemi. V některých jiných středoevropských zemích například pokročili dále než v Česku a nabízí se mluvit o covidismu visegrádském. V anglosaském světě se covidismus začal prosazovat rovněž dlouho před covidem, své úspěšné tažení stvrdil nejzřetelněji brexitem. Na vzdáleném východě vytlačil covidismus staré ideologické haraburdí pravděpodobně nejdříve, třebaže se i dnes ještě schovává za starý slovník a personální ikony. Covidismu se zatím brání Němci – i v době, kdy také zavírali kdeco, nechali například otevřená knihkupectví. Ale nejspíš i na ně dojde, příznaky v podobě šrotovného při nákupu nového auta mají ke covidismu velmi blízko.

S covidem se společnost západní, severní, jižní i východní dříve nebo později vyrovná.

Ale s covidismem?