Letošní rok je zatím plný zvratů. V červnu si Briti odhlasovali Brexit, teď si Američani zvolil kontroverzního kandidáta. Proč sledujeme tak radikální změny ve vyspělých ekonomikách?

Donald Trump překvapil. Jeho jednoznačnou výhru v prezidentských volbách čekal jen málokdo. Letošní rok je zatím plný zvratů. V červnu si Briti odhlasovali Brexit, teď si Američani zvolil kontroverzního kandidáta. Proč sledujeme tak radikální změny ve vyspělých ekonomikách? Vždyť míra nezaměstnanosti je rekordně nízká, globální HDP je rekordně vysoký a ekonomiky expandují. Následující graf nám ukáže, proč jsou voliči nasraní.

Výpočet Bank of America ukazuje, že podíl 0,1 % nejbohatších Američanů na celkovém majetku domácností v USA stoupl už na 22 %, nejvíce od počátku 30. let minulého století. Naopak 90 % nejchudších Američanů vlastní jenom 23 % všeho majetku. Jinak řečeno ekonomická (a většinou i politická) elita vlastní tolik co obyčejní občané.




Trump je srovnáván s Reaganem, který byl také považován za „prezidenta z lidu“. A není se čemu divit. Běžní občané za jeho vládnutí měli nejvyšší podíl na bohatství USA. Po Reaganovi ale přišli na řadu Bushovci a Clinton. V průběhů jejich vládnutí se nůžky mezi bohatými a chudými občany USA extrémně rozevřeli.

Obyčejní lidé nevěří vlastním očím a uším. Politici jim z televizních obrazovek říkají, jak je všechno skvělé. Když se ale podívají do svých peněženek, tak rychle zjistí nepříjemnou realitu – jsou relativně chudí, nemají šanci vyrovnat se „boháčům“ a jejich potřeby zůstávají přehlíženy.

Brexit i Trumpovo vítězství tedy chápeme zejména jako vzpouru obyčejných lidí vůči současným ekonomicko-politickým podmínkám. K radikálnějším krokům zatím voliči nechtějí přistoupit, nicméně pokud jim budou elity nadále pokrytecky lhát do očí, tak se můžeme dočkat i rozsáhlejšího revolučního hnutí. Koneckonců v minulosti už takovéto události nastaly: kupříkladu velká francouzská revoluce 1789-1799, dělnické hnutí na přelomu 19. a 20. století (pozor, socialismus má své kořeny ve Velké Británii a Francii, ne v Rusku) nebo také pád komunismu v roce 1989.