„Kdybychom se zeptali veřejnosti, zda je správné zaplatit za poskytnuté služby, dočkali bychom se zřejmě kladné odpovědi. U poplatků za služby bankovní však naproti tomu mnozí stále přemýšlejí, zda se nejedná o cosi nepřiměřeného a v podstatě nepřípustného,“ říká Jan Matoušek, náměstek výkonného ředitele České bankovní asociace.

Otázka je, co všechno se myslí oněmi „poplatky“. Zda se bavíme pouze o platbách spojených s hypotékami a úvěry, anebo jestli mluvíme obecně i o poplatcích například za vedení účtů. Každopádně: je pravda, že stejné banky uplatňují v České republice mnohem více a vyšších poplatků, než ve svých mateřských zemích?

„Vždycky, když vidím podobné heslo v médiích,“ říká Jan Matoušek, „ptám se: A to si jen myslíme, anebo to víme? Pokud se podíváme na data Evropské centrální banky a na bankovní sektory v EU, zjistíme, že u nás představuje výnos z poplatků 23 % z celkového čistého výnosu bank, což řadí Českou republiku k průměru zemí EU. Německé banky pak například mají vyšší výnos z poplatků než banky české.“

Poplatky jsou podle Jana Matouška prvkem, který do bankovního sektoru přináší ekonomickou stabilitu. „Proč vlastně klienti poplatky platí? Jednak jde o klasický prodej služby, většinou v oblasti platebního styku, jednak poplatky představují stabilizující anticyklický příjem bank omezující riziko výpadku příjmů z úvěrování v době poklesu ekonomiky. České banky jsou totiž orientovány na tradiční bankovnictví. I proto jsme nebyli „kasinem“ jako některé banky na Wall Streetu, nebyly zde důvody kupovat deriváty a přestáli jsme ekonomickou krizi poměrně klidně.“



Jan Matoušek

Jenže veřejnost možná mate, že najednou je zde řada bank, které poplatky ruší nebo omezují. Lidem to ukazuje, že to bez nich asi jde…

„Jestliže banka zruší nějaký poplatek za službu, jinde ve svých celkových příjmech musí tento výpadek nahradit,“ upozorňuje Jan Matoušek. „Když jsme se však asi před dvěma lety ptali klientů, co je pro ně na bankách důležité, ukázalo se, že poplatky sice hodnotí téměř nejhůře, ale zároveň že jsou pro ně nejméně důležité. Poplatky totiž zdaleka nejsou jediným kritériem, podle kterého si klienti banky vybírají. Daleko důležitější je, zda se banka chová férově, jak vstřícný je personál na pobočce, jestli banka plní sliby a jestli je důvěryhodná.“

Jinými slovy, i kdyby teď došlo pod tlakem veřejného mínění k razantnímu snížení či zrušení „poplatků“ za vedení úvěrů, k nižším cenám úvěrů to podle vás nepovede?

„Samo o sobě ne, protože celková cena za úvěr v sobě musí obsahovat i cenu za riziko. Riziko stagnující ekonomiky, riziko, zda klienti budou, či nebudou splácet aj. V současnosti se objevuje i nový fenomén, který budou chtít banky zakalkulovat do cen, a to riziko, kdy někdy v budoucnu budou některé platby zpochybněny a banka je bude muset vrátit. Na cenu za úvěr má pak zásadní vliv také ostrá konkurence mezi bankami.“

Pokud se týká současných soudních sporů o navracení poplatků, Jan Matoušek se v případě úspěchu žalujících klientů obává laviny, která se nemusí zastavit zdaleka jen v bankovním sektoru. „Když přijde klientovi dopis od právníků, že získá zpět 4 000 korun, chápu, že to vypadá velmi atraktivně. Ekonomická situace v ČR se zatím nevyvíjí dobře, domácnosti jsou na tom špatně, je to snadné si říct „proč ne“. Na druhé straně je však důležité dívat se na problém z pohledu celé ekonomiky. Jedná se zde o věc, která se nemusí zastavit jen u bank. Pokud si řekneme, že můžeme zpětně zpochybňovat podepsané smlouvy a smluvní ujednání, lze rozebírat jakýkoli sektor v ekonomice, což by mohlo dopadnout velmi negativně. Přitom co bylo na začátku? Klient si nemusel hypotéku brát, nikdo ho k tomu nenutil. Mohl jít k jiné bance či si vybrat jinak zpoplatněný produkt. Bankovní sektor je v České republice velice konkurenční. Vnitřní konkurence na trhu se dá měřit a dokazuje, že vysoká míra konkurence není otázkou posledního roku nebo dvou, ale rozvíjí se kontinuálně po dobu deseti let.“

Kde je možné stále se zlepšovat, uznává Jan Matoušek, je otevřenost a transparentní komunikace s klienty.

„V České republice sice existují nezávislé porovnávací systémy a servery, umožňující spotřebitelům lépe se vyznat a zorientovat v tom, za co vlastně a kolik platí, ale směrnice Evropské komise by měla vést ke standardizaci alespoň části sazebníků, což je další krok. Ani bankovní sektor v těchto krocích není pasivní.

Jan Matoušek byl hostem mimořádných „90 minut CSR fóra“ o bankovních poplatcích. Videozáznam najdete na www.publicon.cz.