Stále si myslím, že diskuse o optimalizaci současného bezpečnostního systému České republiky je velmi potřebná. V nedávné době jsme prošli jednou zkušeností, která odůvodňuje nutnost optimalizace krizového rozhodování.

V rámci nouzového stavu vláda svým usnesením o přijetí krizového opatření ze dne 15. března odložila z důvodu omezení svobody pohybu na území České republiky hlasování v doplňovacích volbách do Senátu vyhlášených ve volebním obvodu č. 32 po zemřelém senátorovi Jaroslavu Kuberovi. Tyto doplňovací volby se zde původně měly konat dne 27. a 28. března.

Věcný důvod krizového opatření byla ochrana života a zdraví občanů. Vláda omezila svobodu pohybu a svobody shromažďování z důvodu nebezpečí šíření nákazy koronavirem. Vzhledem k vyhlášeným krizovým opatřením nebylo možné vytvořit okrskové volební komise a proškolit jejich členy. Současně zde z téhož důvodu nemohla probíhat volební kampaň. Krátce řečeno, volby se konat nemohly.

Do celé věci zasáhl Nejvyšší správní soud (dále jen soud), který nyní rozhoduje o návrhu na pozastavení činnost politického hnutí LIST JAROMÍRA SOUKUPA a podle zákona nelze pozastavit činnost politické strany nebo hnutí ve lhůtách spojených s konáním voleb, nejdéle do 10 dnů po posledním dni voleb.

Soud proto řešil otázku, zda může za daných okolností rozhodnout o pozastavení činnosti politického hnutí LIST JAROMÍRA SOUKUPA. Zabýval se tedy krizovým opatřením, kterým vláda odložila konání doplňovacích voleb.

V souvislosti s tím soud poukázal na právní úpravu, podle které je možné pouze zákonem prodloužit pravidelné volební období, nejdéle však o šest měsíců. Soud došel k závěru, že odložení doplňovacích voleb v jednom obvodu je prodloužením pravidelného volebního období, a proto rozhodl, že vláda nebyla oprávněna odložit konání doplňovacích voleb svým krizovým opatřením, že k tomu bylo nutné přijmout samostatný zákon.

Podle mého názoru je diskutabilní, zda odložení doplňovací volby po zániku mandátu senátora v jednom obvodu Senátu je prodloužení pravidelného volebního období, ale chápu, že soud svým rozhodnutím vykládá zákon.

Pojďme uvažovat dál, jak se mělo podle soudu postupovat. Vláda měla po vyhlášení nouzového stavu (12. březen) předložit návrh zákona, kterým by se odložily volby plánované na 27. a 28. března. Tento zákon měl být projednán v obou komorách Parlamentu, podepsán prezidentem republiky a následně publikován ve sbírce zákonů. To by si i při maximálním úsilí vyžádalo čas v řádu dnů. Ale již v čase předložení návrhu zákona byl legálně na území státu omezen pohyb osob, nemohla se konat žádné shromáždění, nebylo by tedy možné volby administrativně zajistit. To je zásadní omezení volebního práva, deformace volební kampaně, svobodné soutěže mezi kandidáty.

Poslanecká sněmovna dosud nezpochybnila vyhlášený nouzový stav, ani nezpochybnila žádné krizové opatření. Přesto na základě procesního rozhodnutí soudu bylo nutné dodatečně zákonem odložit doplňovací volby ve volebním obvodu č. 32, i když obsahově stejně, jak to učinila vláda svým krizovým opatřením. Zákon byl přijat, legislativní proces skončil 20. dubna postoupením prezidentovi republiky, tedy dávno po původním termínu doplňovacích voleb (27. a 28. březen).

Proti sobě stojí dvě práva: na jedné straně právo na ochranu života a zdraví, kterou vláda zajišťuje krizovými opatřeními v čase nouzového stavu, a na straně druhé ochrana demokracie před svévolným prodlužováním pravidelného volebního období. Vláda rozhodla správně, i když fakticky omezila volební právo občanů České republiky. Myslím, že nikoho nenapadlo, že by motivem vlády byla deformace volebního práva, popírání principu pravidelných volebních období. Problém nastal až soudním výkladem práva v rozhodování o pozastavení činnosti jednoho politického hnutí.

Ukazuje se, že jsou chvíle, kdy je třeba jednat v řádu hodin, a to může učinit jen výkonná moc. Současně zákonodárná moc musí mít právo rozhodnutí vlády kdykoliv zrušit. Nikdo nesmí omezit právo Parlamentu mít rozhodující slovo, ale je možné změnit pořadí rozhodování – napřed vláda a pak zákonodárná moc. Nebojme se toho. Existence dvou komor Parlamentu dává jistotu demokracie. Žádná vládní koalice nemá a nikdy nebude mít většinu jak v Poslanecké sněmovně, tak i v Senátu. A v otázkách ústavní právní úpravy nemůže Poslanecká sněmovna přehlasovat Senát.