Kmotr Mrázek – příběh, který se nemusel odehrát
Držím v ruce knihu Jaroslava Kmenty Kmotr Mrázek III aneb válka kmotrů. Kniha plasticky líčí obří podvody organizovaného zločinu, jeho pronikání do politické sféry a následně válku jednotlivých gangsterů mezi sebou. Nejde o přesný popis událostí, ale spíš o jakousi rekonstrukci událostí vážících se k vraždě krále podsvětí Františka Mrázka. Jestli je kniha jen z šedesáti procent pravdivá, pak je to na pováženou.
Co je na knize velmi cenné, je popis činnosti policistů vyšetřujících a stíhajících mafii opřený o jejich přímé výpovědi a konkrétní materiály. Ukazuje se, že navzdory jejich veškeré snaze se organizovaný zločin prosazoval a realizoval své podvody. A to i za pomoci některých zkorumpovaných politiků. Z popisu je evidentní, že úspěšnost policistů v boji s mafií byla svázána s politickou podporou tomuto boji. A další věc je také nepochybná: kdyby měli policisté a státní zástupci k dispozici právní instrumenty a instituty běžné ve všech vyspělých zemích, jako je agent provokatér, účinná lítost, zákaz anonymních akcií na doručitele, majetková přiznání ústavních činitelů nebo trestní odpovědnost právnických osob, pak by se příběh kmotra Mrázka alespoň v té obludné podobě, jak ho líčí kniha, vůbec neodehrál.
Klasické vyšetřovací metody založené na sledování podezřelých osob a odposlouchávání je proti zkušeným kmotrům, kteří si platí nejlepší právníky a uplácejí policisty a politiky, v podstatě bezbranné. Vždy je třeba získat někoho zevnitř, ať už formou agenta provokatéra nebo na základě institutu účinné lítosti, na základě jehož svědectví je pak možné gangstery usvědčit.
Ukazuje se, že akcie na doručitele, které zajišťují naprostou anonymitu jejich majitele, umožňuje organizovanému zločinu ovládat obrovské majetky, aniž by bylo jakkoli možné jim to dokázat a vyvodit vůči ni odpovědnost. Současně tento systém anonymního vlastnictví je nejlepším způsobem, jak odměňovat zkorumpované politiky a policisty, aniž by jim bylo možné cokoliv dokázat.
Celá kauza Setuza, která je hlavním stavebním kamenem příběhu kmotra Mrázka, by se nemohla odehrát, kdyby bylo povinné adresné vlastnictví. Povinné majetkové přiznání ústavních činitelů a vysokých státních úředníků by zase neumožnilo politikům získávat velké majetky na základě úplatků a provizí, protože by o takový majetek rychle přišli. Podstatou těchto přiznání je totiž zásada, že majetek, jehož původ se neprokáže, je vysoko zdaněn, tedy v podstatě zabaven. Navíc politikové, kteří si už nahrabali z úplatků v minulosti, by rychle politiku opustili, aby o své majetky nepřišli.
Kmotra Mrázka někdo zastřelil, jedno impérium organizovaného zločinu tak zřejmě skončilo. To však neznamená, že jiné impérium právě někdo jiný pilně nebuduje. Proto KDU-ČSL přichází s návrhem institutu agenta provokatéra, účinné lítosti a zrušení listinných akcií na majitele. Proto KDU-ČSL přijde s návrhem na povinná majetková přiznání politiků a vysokých státních úředníků. Kmotry mrázky už tady opravdu nechceme.
Co je na knize velmi cenné, je popis činnosti policistů vyšetřujících a stíhajících mafii opřený o jejich přímé výpovědi a konkrétní materiály. Ukazuje se, že navzdory jejich veškeré snaze se organizovaný zločin prosazoval a realizoval své podvody. A to i za pomoci některých zkorumpovaných politiků. Z popisu je evidentní, že úspěšnost policistů v boji s mafií byla svázána s politickou podporou tomuto boji. A další věc je také nepochybná: kdyby měli policisté a státní zástupci k dispozici právní instrumenty a instituty běžné ve všech vyspělých zemích, jako je agent provokatér, účinná lítost, zákaz anonymních akcií na doručitele, majetková přiznání ústavních činitelů nebo trestní odpovědnost právnických osob, pak by se příběh kmotra Mrázka alespoň v té obludné podobě, jak ho líčí kniha, vůbec neodehrál.
Klasické vyšetřovací metody založené na sledování podezřelých osob a odposlouchávání je proti zkušeným kmotrům, kteří si platí nejlepší právníky a uplácejí policisty a politiky, v podstatě bezbranné. Vždy je třeba získat někoho zevnitř, ať už formou agenta provokatéra nebo na základě institutu účinné lítosti, na základě jehož svědectví je pak možné gangstery usvědčit.
Ukazuje se, že akcie na doručitele, které zajišťují naprostou anonymitu jejich majitele, umožňuje organizovanému zločinu ovládat obrovské majetky, aniž by bylo jakkoli možné jim to dokázat a vyvodit vůči ni odpovědnost. Současně tento systém anonymního vlastnictví je nejlepším způsobem, jak odměňovat zkorumpované politiky a policisty, aniž by jim bylo možné cokoliv dokázat.
Celá kauza Setuza, která je hlavním stavebním kamenem příběhu kmotra Mrázka, by se nemohla odehrát, kdyby bylo povinné adresné vlastnictví. Povinné majetkové přiznání ústavních činitelů a vysokých státních úředníků by zase neumožnilo politikům získávat velké majetky na základě úplatků a provizí, protože by o takový majetek rychle přišli. Podstatou těchto přiznání je totiž zásada, že majetek, jehož původ se neprokáže, je vysoko zdaněn, tedy v podstatě zabaven. Navíc politikové, kteří si už nahrabali z úplatků v minulosti, by rychle politiku opustili, aby o své majetky nepřišli.
Kmotra Mrázka někdo zastřelil, jedno impérium organizovaného zločinu tak zřejmě skončilo. To však neznamená, že jiné impérium právě někdo jiný pilně nebuduje. Proto KDU-ČSL přichází s návrhem institutu agenta provokatéra, účinné lítosti a zrušení listinných akcií na majitele. Proto KDU-ČSL přijde s návrhem na povinná majetková přiznání politiků a vysokých státních úředníků. Kmotry mrázky už tady opravdu nechceme.