Obvykle to tak bývá, že humanitně vzdělaní lidé jsou více sociálně cítící, mají pozitivnější vztah k neziskovým organizacím a levicovějšímu smýšlení. Já sám, coby psycholog, do kategorie humanitně vzdělaných lidí patřím a ačkoli na kafe chodím hlavně v Kutné Hoře, kde bydlím, počítám se hrdě mezi tzv. pražskou kavárnu už jen proto, že v ní nepotkám Miloše Zemana and his boys. V mnohém se však se zástupci této skupiny – existuje-li vůbec – rozcházím. Z první věty tohoto článku na mě platí totiž jen to, že mám sociální cítění. Zbytek jde mimo. K neziskovkám jsem přinejmenším obezřetný a od chvíle, kdy mi stát umožnil podílet se na správě věcí veřejných, volím konzervativní strany. V tomto duchu se nese i můj postoj k řešení uprchlické krize. Není mi lhostejný osud trpících na blízkém a středním východě, popřípadě v Africe, ale jsem jednoznačně proti tomu umožňovat těmto lidem neřízenou imigraci do Evropy. Možná to bude znít zvláštně, ale odmítám vítací politiku právě proto, že s lidmi, kteří do Evropy míří, soucítím. Dovolte mi, abych zde svůj názor obhájil.