Dokument Leaving Neverland není o pachateli jménem Michael Jackson, ale o obětech jeho sexuálního zneužívání. Ukazuje nesmírně plasticky jak proces sexuálního zneužití tak důsledky, které to pro oběť má. Zhlédnout dokument by měli všichni ti, kteří mají děti na starosti - tedy rodiče, učitelé, vedoucí dětských klubů, neboť nabízí velmi podrobný vhled do psychologie oběti včetně toho, že mnohá standardní a tradiční klišé neplatí.

O víkendu odvysílala televize HBO dlouho očekávaný dokument Leaving Neverland odhalující sexuální zneužívání, kterého se, dle slov dvou jeho obětí, Jimmy Safechucka a Wadea Robsona, měl na nich dopouštět Michael Jackson na sklonku osmdesátých a začátkem devadesátých let minulého století. Nechci se pouštět do diskusí, zda byl či nebyl Michael Jackson pedofilní homosexuál. Ostatně o tom samotný dokument ani není. To, co ukazuje nesmírně plasticky, je jednak proces sexuálního zneužití a dále důsledky, které to pro oběť má. Oba protagonisté pak hovoří v dokumentu konzistentně, autenticky a věrohodně, tedy jako skutečné oběti sexuálního zneužití.

Dokument Leaving Neverland je de-facto monologem dvou, nyní dospělých mužů a nabízí divákovi nikoli sérii skandálních odhalení, ale velmi hluboký vhled do psychologie oběti. Osobně ho vřele doporučuji zhlédnout jak všem studentům psychologie, tak i laické veřejnosti, neboť tím, jak je sexuální zneužívání stále velké tabu, existuje o něm mnoho mýtů, či mylných představ.

Předně, sexuální zneužití není znásilnění, kdy agresor násilím donutí oběť k něčemu, co nechce, co je bolestivé, ponižující či jinak zraňující. Zneužití se daleko více podobá svedení a má své fáze, stejně tak jako i známé vzorce chování jak oběti, tak pachatele. V angličtině se pro tento proces používá termín "groom", což doslova znamená hřebelcovat koně, ale v přeneseném významu se tím myslí připravit někoho na nějakou velmi zvláštní aktivitu.

Pachatelem je zpravidla někdo, ke komu oběť vzhlíží, vnímá jej jako autoritu, mentora, někoho, ke komu má, nebo chce mít blízko. Michael Jackson reprezentoval pro děti a dospívající v osmdesátých a devadesátých letech takovou megastar, jaké už dnes nejsou. Hvězdy showbusinessu opravdu zářily tehdy více, než je tomu dnes a představa, že se takovýto člověk stane vaším přítelem, jste-li dítě, se dá dnes jen velmi těžko k něčemu přirovnat. Oba protagonisté k Jacksonovi vzhlíželi, jeden byl dokonce jeho fanoušek už od velmi raného věku, kdy se coby ještě předškolní dítě naučil napodobovat Jacksonovy taneční kreace a proslavil se tím do té míry, že upoutal jeho pozornost.

Dalším krokem svádění je opakované ujišťování oběti, že je výjimečná, zvláštní a že pouze on (agresor) rozpoznal jeho (její) možnosti a potenciál. Ruku v ruce s tím jde tzv. lovebombing, neboli „bombardování láskou“. Tento jev je znám mj. i ze sekt, které novice zahrnou uznáním a takovými projevy náklonosti, že jedinec pak vnímá jiné vztahy jako málo vřelé. V dokumentu to velmi ilustrativně popisuje Jimmy Safechuck, kterému na jeho otázku, co se Michelovi nejvíce líbilo na Havaji, kde spolu byli, odpověděl Jackson: „To, že jsem tam mohl být s tebou“. Proces svádění je v mnohém podobný fázi zamilovanosti a namlouvání mezi dospělými a popis Jacksonova chování v úvodních fázích navazování vztahu s oběma chlapci opravdu silně připomíná zamilovaného muže, který usiluje o lásku svého protějšku. V tomto případě se však jednalo o velmi nezletilé chlapce.

Poté, kdy pachatel a oběť mají navázaný zdánlivě přátelský vztah (ve skutečnosti jde již v této fázi o zneužívání – důvěry, naivity, nezralosti atd.) musí dospělý ujistit dítě, že s ním je zcela v bezpečí a nemusí se ničeho bát. To Jackson navíc posiloval kritikou chlapcových rodičů a poukazy na to, že ženám (matkám) se nedá věřit. I toto známe ze sekt, které jedince zcela sociálně isolují, aby je učinily kompletně závislými. Když je tohoto dosaženo a dítě má k pachateli naprostou důvěru, začnou první letmé fyzické kontakty. Tu ruka položená na stehno, tu pevnější objetí. Přitom stále probíhá opakované ujišťování, že vše je v pořádku a že dítěti nehrozí žádné riziko. V případě Michaela Jacksona tento aspekt byl silně umocněn i pečlivě budovaným image člověka, který miluje děti, trpí, když ony trpí a chce je všechny zachránit. Tomuto obrazu podlehli i rodiče obou chlapců, kteří zcela přijali fakt, že s Michaelem jsou jejich děti v bezpečí. Fascinace Jacksonem šla dokonce tak daleko, že nechávali své chlapce s Michaelem spát samotné v jedné ložnici. Agresor dokáže, že pro oběť znamená všechno. Veškeré naděje, touhy, představy se pojí s agresorem, který reprezentuje pro oběť celý život, současný i budoucí. Proto se v tak hojné míře vyskytují mezi pachateli učitelé, sportovní trenéři, kněží, vedoucí dětských klubů či v tomto případě popová megastar se zdánlivě neomezenými zdroji, vlivem a možnostmi. Oba chlapci samozřejmě v dětském věku toužili být jako jejich idol a Jackson je v tom podporoval. Slíbil, že jim ve všem pomůže a dlužno říci, že to i dělal. Wadea, který chtěl být tanečníkem (a nakonec se jím i stal), trénoval. Jimmy chtěl být pro změnu režisérem, a tak ho Jackson seznámil s nikým menším, než se Stevenem Spielbergem. Tím si oba chlapce zavazoval k o to větší loajalitě.

Teprve, je-li vztah takto vybudován, může dojít k vlastnímu sexuálnímu zneužití. A zde se dostáváme patrně k nejvíce kontroversnímu a pro ty, kdo to nezažili, zcela nepochopitelnému faktu. Totiž, že samotné sexuální chování (v dokumentu se mluví o vzájemné masturbaci, orálním sexu a jednom pokusu o anální penetraci) není oběti nepříjemné. Jak řekla trefně Oprah Winfrey ve svém pořadu, kam pozvala oba aktéry dokumentu: „Když je vám sedm let a někdo vám hladí penis, je to příjemné. Nevíte sice jak tomu říkat, ale je to příjemné.“ A to je jeden z nejtěžších okamžiků v terapii zneužitých lidí. Na jedné straně vědí, že to, co se stalo, bylo špatné a silně je to poškodilo, na straně druhé, v době, kdy se to dělo, se jim to líbilo, což z nich, nahlíženo z jejich perspektivy, činí spolupachatele. Z úhlu pohledu oběti není pachatel agresor. Oběť si vytvoří složitý koncept, v němž zneužití je jen jednou z mnoha částí celého příběhu. Vztah oběti a toho, kdo ji svedl, není černobílý. Kromě sexuálního aspektu je tvořen celou řadou veskrze pozitivních zážitků a emocí, které byly přítomné před i po zneužití.

A právě proto je vyjevení a přiznání celé události tak obtížné. Oběť ví, že pokud by to udělala, znamenalo by to rozbití celého vztahu mezi ním a tím, kdo je zneužil. A jak již bylo řečeno, pachatel sexuálního zneužití není slintající úchyl, ale někdo, koho oběť má ráda a na kom je buď domněle, nebo fakticky závislá. Jackson navíc své oběti dle slov protagonistů dokumentu opakovaně zavazoval hrozbou, že pokud by o tom někde mluvili, všichni skončí ve vězení na celý život. Komplikovanost a spletitost vztahu s Jacksonem byla umocňována dalšími faktory vycházejícími z jeho složité a v mnoha směrech patologicky strukturované osobnosti. Celou dobu v tomto článku používám označení „agresor“. Ale vypadal Michael Jackson jako agresor? Pokud se rozhodneme s někým bojovat, třeba i soudně, potřebujeme, aby tento protivník byl pro nás jednoznačně záporný. Vzpomeňme na školní rvačky, kdy se po krátkozrakých chtělo, aby si sundali brýle, neboť ty znamenají křehkost. Do handicapovaného jedince se netluče. Jackson svou neurotickou plachostí, sklonem k sebedojímání, submisivnímu držení těla s femininními prvky vyvolával u lidí soucit a potřebu jej chránit. To ostatně vidíme dodnes, kdy zástupy fanoušků a fanynek nevnímají Jacksona jako dospělého chlapa, ale spíše jako své dítě, které si ve svých fantasiích adoptovali a nyní za něj musí bojovat.

Jakkoli samotné sexuální zneužívání nemusí být v dané chvíli a věku prožíváno negativně, to, co je devastující, je ta ohromná lež, v níž musí oběť žít. Když trávíte život tím, že jako dítě držíte tajemství, celé vaše dětství je lež. Na druhou stranu všichni chceme věřit, že jsme zažili krásné dětství, obklopeni príma lidmi a v kruhu láskyplné rodiny. Pokud jsou dnes oba protagonisté dokumentu obviňováni z toho, že nevyřkli svá svědectví dříve a dokonce, že ve prospěch Jacksona v minulosti mluvili před soudem, není to fér. Jestli by někdo chtěl být takto přísný a spravedlivý, musel by jim vyčítat pouze to, že chránili svůj idealizovaný obraz sebe samých, svého dětství, své rodiny a Micheala Jacksona coby důležité součásti toho všeho. Stejně neprakticky vyznívá i argument, že nyní chtějí vysoudit peníze. Pokud by jim šlo o finance, mohli tak učinit již dávno, kdy probíhaly soudní procesy s Jacksonem. Tehdy by jejich svědectví měla pro obžalovaného nejspíše fatální důsledky a možnost finanční kompenzace by byla takřka jistá. Ostatně jedním z nejsilnějších momentů dokumentu je závěr, kdy během titulků vidíme Wadea, jak pálí v ohni memorábilie, které ze vztahu s Jacksonem měl. Jen ona slavná perleťová rukavice by se na ebay dala vydražit za malé jmění.

Sebekrásnější iluze je vždy horší než sebetruchlivější realita. Trvá to dlouho, člověk je v držení si idealizovaných obrazů mimořádně houževnatý, ale stojí to obrovské množství energie. Oba protagonisté dnes trpí řadou psychických potíží a je z psychologického hlediska velmi zajímavé, že důležitým katalyzátorem v obou případech bylo narození jejich vlastní dětí. Jak řekl v pořadu Oprah Winfrey Jimes Safechuck: „Jako dospělý jsem neměl žádný soucit, empatii, žádné spojení s tím chlapcem, kterým jsem byl. Ale vlastní dítě je něco jako most. Najednou pochopíte, jaké to je, být dítě. Jaké děti jsou.“ Konfrontace s dětstvím někoho jiného, někoho, koho opravdu milujete a nesete za něj odpovědnost, je natolik silnou zkušeností, že udržování iluse o vlastní spoluvině za zneužití a chránění pachatele různými obrannými mechanismy, již není možné a člověk musí přijmout realitu takovou, jaká je, se všemi bolestmi, zklamáním i ztrátami. Z výpovědí protagonistů plyne, že velmi bolestivé mj. bylo akceptovat vinu svých rodičů, zejména matek, což je další z mnoha traumat, které zneužití dětí přináší. Hněv na ty, kteří mě měli chránit a z nejrůznějších důvodů selhali.

Michael Jackson je oběma muži popisován jako ten nejlaskavější, nejhodnější, nejúžasnější člověk, kterého v dané době potkali. A současně jako ten, kdo je sexuálně zneužíval. Obojí je pevně spojeno, tvoří jeden příběh. Kdyby nebylo té první charakteristiky nemohlo by se stát to, co následovalo. Pedofilové jsou nešťastní lidé, kteří děti skutečně milují. Bohužel nemohou na rozdíl od ostatních svou lásku realizovat fyzicky. Ti silní to dokážou a dětem neublíží. Ti zasluhují obdiv a soucit. Jackson se po zhlédnutí dokumentu jeví spíše jako ten, kdo ač dospělý, odmítl převzít odpovědnost a ty, kteří ho měli rádi a věřili mu, velmi zranil.


Zdroje:
Leaving Neverland [film]. Režie: Dan Reed. USA, HBO, 2019
After Neverland [TV pořad]. Oprah Winfrey Show, 2019