Na úvod krátká zpráva z včerejšího tisku: Bývalý americký prezident Bill Clinton je od úterý hospitalizován v kalifornské nemocnici, na Twitteru to oznámil jeho mluvčí Angel Ureňa. Stanice CNN informovala, že Clinton má infekci močových cest, která se rozšířila do krevního řečiště. Lékaři jsou ale optimističtí, stav někdejšího státníka se zlepšuje a mohl by být brzo propuštěn domů, píše server týdeníku Focus.

Takto nějak může vypadat informování o zdravotním stavu veřejně známé a vlivné osoby. Je v něm vše. Víme, že je Bill Clinton v nemocnici, takže patrně nemůže pracovat, víme, proč a známé přibližnou prognózu, takže pokud bychom od něj, řekněme za měsíc, něco potřebovali, nemusíme panikařit. Logicky se nabízí otázka, proč podobné stručné, jasné a výstižné prohlášení nemůže vydat tiskový odbor Pražského hradu či jeho rodina. Inu, není diagnosa jako diagnosa. Jsou takové, které vyvolají soucit, případně úlevu z toho, že nejde o nic vážného a pak takové, které dotyčného společensky poškozují. Pokud si představíme sami sebe v situaci, kdy bychom měli okolí sdělit například informaci o tom, že máme syfilis nebo kapavku, asi bychom váhali více, než kdybychom sdíleli fakt, že máme ledvinové kameny.

Je známým faktem, že v této zemi se dříve či později vše rozkecá. Představa hradní kamarily o tom, že budou schopni utajit či vyfabulovat zdravotní kondici presidenta republiky, by byla za jiných okolností komická, ve světle postupujících dní se však jeví být více a více trapná, ubohá a mimořádně arogantní ve vztahu k občanům této země. Zejména je však toto chování naivní a pošetilé.

Předně, ÚVN je velká nemocnice, kde pracují stovky lidí. Ti se navzájem znají a nedělejme si iluse že vždy a o všem, co se během práce dozví, mlčí jako hrob. I díky tomu můžeme mít sice neověřené, ale logiku dávající informace od některých novinářů. Pak je tu lékařská obec, která může díky jednotlivým střípkům, které se objeví v médiích, skládat obrázek, jenž se blíží tomu, co uniká sice neoficiálně, ale přesto do zpravodajství. Nu a konečně je zde tiskový odbor Hradu a jeho mluvčí Ovčáček, který se snaží mlžit tak zuřivě, až prozradí víc, než by chtěl. Tak například již v září během Zemanovy hospitalizace sdílel na svém twitterovém účtu žalmy, které se pronášejí v souvislosti se smrtí, pak nám sdělil, že president se po propuštění z nemocnice těšil na to, až se v Lánech vyspí (pozn.: poruchy spánku jsou průvodním symptomem mj. deliria tremens či jaterní encefalopatie), snažil se nás uklidnit fotografiemi Miloše Zemana při volebním aktu, u kterých člověka napadlo jediné – pokud toto jsou ty, na nichž vypadá president nejvíce příčetně, jak asi vypadaly ty ostatní. Během nynější hospitalizace šíří tak očividné nesmysly (jídelníček presidenta na JIP), že se vůči nim musí ohradit i ÚVN. K tomu připočtěme předsedu sněmovny Vondráčka, který sdělil, jak fit pan president je, aby to vzápětí, sice korektně, ale přesto ÚVN dementovala.

Stále zde však zůstává otázka, proč se Hrad a rodina Miloše Zemana tak zuřivě brání říct to, co už se pomalu stává veřejným tajemstvím. Inu, jak už jsem psal v úvodu, není diagnosa, jako diagnosa. Pokud by totiž president trpěl jakýmkoli, byť třeba i vážným, avšak ryze somatickým onemocněním, které si navíc sám nijak nezavinil, byli by lidé z hradní kanceláře patrně ti první, kdo by ve jménu soucitu, ale třeba i odpovědnosti k této zemi jejím občanům o neduhách a trápení svého šéfa informovali. Sdělili by nám, co panu presidentovi je, jak to snáší a kdy se asi vrátí do úřadu. Získali by nepochybně mnoho přání – ať už upřímných či zištných – brzkého uzdravení a hodně sil v boji se zákeřnou nemocí. Politická obec by též byla v klidu, protože vážně onemocnět může každý, i president, a s takovouto skutečností máme již zkušenosti.

Má-li však pravdu MUDr. Stehlíková a jsou-li informace unikající z ÚVN pravdivé, pak nikdo ze Zemanova okolí nemůže vyjít s pravdou na světlo. Nemůže, a to za žádnou cenu. Jde totiž o to, že pokud by kdokoli oficiálně sdělil, že Ing. Zeman opravdu trpí jaterní encefalopatií, znamenalo by to dvojí. Část veřejnosti by získala definitivní potvrzení toho, že český prezident je opilec, kterého dohnala jeho neřest navzdory opakovaným tvrzením, jak na něj nemá jeho životní styl vliv. Lidem by se dostalo jakéhosi vysvětlení prezidentova bizarního chování v posledních měsících či letech a autorita stávajícího presidenta by tím byla nenávratně zničena. Jaterní encefalopatie či případně cirhóza jater opravdu není diagnosa, kterou by se kdokoli chlubil a nevyvolá ani velký soucit, neboť lidi napadne, že si za ní obvykle daný pacient může sám.

Druhým, patrně zásadnějším důsledkem takovéhoto prohlášení by bylo rychlé zbavení Miloše Zemana jeho pravomocí, neboť jaterní encefalopatie má přímý vliv na kognitivní funkce pacienta. Jinými slovy a laicky řečeno, pacient s jaterní encefalopatií má zásadně změněnu schopnost racionálně uvažovat, pamatovat si a činit logické závěry. Má potíže orientovat se v realitě, chápat události, které se kolem něj dějí. S příznaky jaterní encefalopatie se často kombinuje tzv. korsakovův syndrom, což bychom mohli označit za specifický druh alkoholové demence. Všechny tyto symptomy jsou sice teoreticky reversibilní, tedy vratné a léčitelné, ale pokud nedojde k obnovení správné činnosti jater (a toho lze docílit prakticky jen transplantací) budou se opakovat a pacient je de-facto, byť ne vždy de-jure nesvéprávný. Za takovýchto okolností by poslanci a senátoři neměli jinou možnost než aktivovat článek 66 ústavy a o to bez ohledu na to, jak blízký a sympatický jim Miloš Zeman je. Vrchní velitel ozbrojených sil a nejvyšší ústavní činitel může být bez problémů na vozíku, může mít onkologické onemocnění či utrpět vážný úraz, ale nemůže být dementní.

Na závěr tohoto svého příspěvku otevřeně říkám, že ačkoli jsem roky sloužil v Armádě ČR, mám v ÚVN lidi, které dobře znám, netvrdím že vím, že president trpí jaterní encefalopatií, ani že u něj došlo k rozvoji demence. Pouze jsem se pokusil nastínit možnou příčinu, proč Hrad a jeho úředníci dělají z onemocnění Miloše Zemana takový tajem. Možné je totiž i to, že současné onemocnění Miloše Zemana nijak s jeho životním stylem nesouvisí a jeho rozumové schopnosti nejsou nijak zasažené. Pak by to však znamenalo, že lidé kolem něj, jsou hloupí, do nebe volající břídilové, kterým by člověk nesvěřil řídit ani obecní mandl.