Jedno slunné jarní odpoledne mě vyslali se záchrankou do malebné vísky na břehu Vltavy, kde se mělo udělat jednomu staršímu pánovi špatně. Vedle hromady čerstvě naštípaných polen stála stará paní v zástěře a říkala, že manžel štípal polena, pak dostal chuť na kafe a když mu ho uvařila, tak si v kuchyni sedl a nějak divně usnul a nejde probudit. Pán klidně seděl ve skromné kuchyni, kafe napůl vypité a už z barvy kůže bylo jasné, že je po smrti.