Rathův klub milionářů
Topolánko-Kalouskův soubor opatření jsem nazval „vzpourou milionářů“. Pointa tohoto označení spočívá ve skutečnosti, kdo na navržených změnách vydělá a kdo ne. Posuny v přímých a nepřímých daních, spolu s vynucenou změnou výdajů, postihnou různé příjmové, skupiny zcela odlišně.
Vládou navržené změny sníží míru solidarity bohatých s chudšími a přispěje k prohloubení ekonomického příkopu mezi nepočetnou ekonomickou špičkou a zbytkem, tedy celou střední a nižší vrstvou obyvatel. Tento směr vývoje je pro Sociální demokracii naprosto nepřijatelný, neboť ta razí filosofii bohaté a velmi početné střední třídy. To, že nejde o prázdnou proklamaci, ale realitu dokazuje třeba skutečnost, že za vlád sociální demokracie si dalších asi 30% lidí pořídilo vlastní byt či dům. Šlo o výsledek kombinace několika vlivů, především privatizace bank do rukou silných investorů, státní podpora hypoték na bydlení, podpora výstavby bytů, růst hospodářství především díky podpoře zahraničních investic a růst platů.
Třeba státem určované platy učitelů , zdravotníků a vědců stoupaly poměrně rychle, i když stále ne stále optimálně. Podle Topolánka mají všichni tito lidé již „předplaceno“ a tak součást nynější reformy je zmrazení platů všech těchto skupin na několik let. Za vlády sociální demokracie bylo nepředstavitelné, aby platy těchto profesí rostly méně než 5% meziročně. Přes to příjem nad 30 tisíc měsíčně má v české společnosti zhruba 13% obyvatel a nad 80 tisíc jen 1,2%.
Na těchto číslech zkusím ukázat, proč je vládní reforma vzpourou milionářů. Lidé s příjmem do 30 tisíc měsíčně, tedy 87% všech, na součtu nových přímých a nepřímých daní v kombinaci s poplatky u lékaře více či méně prodělají. Zdraží se jim totiž vše, co tvoří podstatnou část jejich spotřebního koše a bez čeho se prakticky nemohou obejít. Jde o náklady na bydlení, potraviny, léky a veřejnou dopravu. Občané s příjmem mezi 30 a 50 tisíci měsíčně na tom budou zhruba stejně jako dnes a mírně se změny začnou vyplácet lidem s příjmem nad padesát tisíc. Kdo je však skutečným vítězem jsou lidé s příjmem nad 80 tisíc měsíčně tj. 960 000 Kč a více ročně. Zde se vedle nižších daní daleko více projeví strop plateb sociálního a zdravotního pojištění stanovený právě na této výši. Jen v roce 2008 1,2% spoluobčanů na neodvedeném zdravotním a sociálním pojištění vydělá 6,2 miliardy! K tomu ještě musíme připočíst i úsporu na daních, která také dosahuje řádu miliard.
Paní redaktorka Bendová mi v nedávném vydání MF- Dnes položila dotaz, zda na příštím sjezdu lékařů je oslovím – „kolegové milionáři“. Neoslovím, neboť 90% lékařů nejsou vítězové této reformy, stejně jako 100% učitelů, vědců a zdravotních sester.Průměrný plat lékaře je mírně nad 30 tisíc měsíčně. Průměr je , jak známo, veličinou velmi ošidnou a vzniká tak, že primář na oddělení dostává zhruba sedmdesát tisíc, zatímco všichni ostatní z jeho lékařského týmu jen nějakých pětadvacet tisíc a to i se službami. Těžko tuto realitu vysvětlíte, že jen primář je ten jediný „kvalitní“ lékař na oddělení, neboť on sám stihne ošetřit tak do 5% všech pacientů. Na tomto případě jde názorně ukázat rozdíl v přístupu ODS a ČSSD. Nám jde o takovou reformu, která zajistí rychlé „bohatnutí“ většiny lékařů, učitelů, vědců, zdravotních sester, kvalifikovaných úředníků, ale i malých a středních podnikatelů. Ti mají podle nás být vítězové změn. ČSSD chce stát v čele „vzpoury středních a nižších vrstev“.
Vládou navržené změny sníží míru solidarity bohatých s chudšími a přispěje k prohloubení ekonomického příkopu mezi nepočetnou ekonomickou špičkou a zbytkem, tedy celou střední a nižší vrstvou obyvatel. Tento směr vývoje je pro Sociální demokracii naprosto nepřijatelný, neboť ta razí filosofii bohaté a velmi početné střední třídy. To, že nejde o prázdnou proklamaci, ale realitu dokazuje třeba skutečnost, že za vlád sociální demokracie si dalších asi 30% lidí pořídilo vlastní byt či dům. Šlo o výsledek kombinace několika vlivů, především privatizace bank do rukou silných investorů, státní podpora hypoték na bydlení, podpora výstavby bytů, růst hospodářství především díky podpoře zahraničních investic a růst platů.
Třeba státem určované platy učitelů , zdravotníků a vědců stoupaly poměrně rychle, i když stále ne stále optimálně. Podle Topolánka mají všichni tito lidé již „předplaceno“ a tak součást nynější reformy je zmrazení platů všech těchto skupin na několik let. Za vlády sociální demokracie bylo nepředstavitelné, aby platy těchto profesí rostly méně než 5% meziročně. Přes to příjem nad 30 tisíc měsíčně má v české společnosti zhruba 13% obyvatel a nad 80 tisíc jen 1,2%.
Na těchto číslech zkusím ukázat, proč je vládní reforma vzpourou milionářů. Lidé s příjmem do 30 tisíc měsíčně, tedy 87% všech, na součtu nových přímých a nepřímých daní v kombinaci s poplatky u lékaře více či méně prodělají. Zdraží se jim totiž vše, co tvoří podstatnou část jejich spotřebního koše a bez čeho se prakticky nemohou obejít. Jde o náklady na bydlení, potraviny, léky a veřejnou dopravu. Občané s příjmem mezi 30 a 50 tisíci měsíčně na tom budou zhruba stejně jako dnes a mírně se změny začnou vyplácet lidem s příjmem nad padesát tisíc. Kdo je však skutečným vítězem jsou lidé s příjmem nad 80 tisíc měsíčně tj. 960 000 Kč a více ročně. Zde se vedle nižších daní daleko více projeví strop plateb sociálního a zdravotního pojištění stanovený právě na této výši. Jen v roce 2008 1,2% spoluobčanů na neodvedeném zdravotním a sociálním pojištění vydělá 6,2 miliardy! K tomu ještě musíme připočíst i úsporu na daních, která také dosahuje řádu miliard.
Paní redaktorka Bendová mi v nedávném vydání MF- Dnes položila dotaz, zda na příštím sjezdu lékařů je oslovím – „kolegové milionáři“. Neoslovím, neboť 90% lékařů nejsou vítězové této reformy, stejně jako 100% učitelů, vědců a zdravotních sester.Průměrný plat lékaře je mírně nad 30 tisíc měsíčně. Průměr je , jak známo, veličinou velmi ošidnou a vzniká tak, že primář na oddělení dostává zhruba sedmdesát tisíc, zatímco všichni ostatní z jeho lékařského týmu jen nějakých pětadvacet tisíc a to i se službami. Těžko tuto realitu vysvětlíte, že jen primář je ten jediný „kvalitní“ lékař na oddělení, neboť on sám stihne ošetřit tak do 5% všech pacientů. Na tomto případě jde názorně ukázat rozdíl v přístupu ODS a ČSSD. Nám jde o takovou reformu, která zajistí rychlé „bohatnutí“ většiny lékařů, učitelů, vědců, zdravotních sester, kvalifikovaných úředníků, ale i malých a středních podnikatelů. Ti mají podle nás být vítězové změn. ČSSD chce stát v čele „vzpoury středních a nižších vrstev“.