Čím dál tím víc lidí je naštváno na politiky. Mnoho z nich na všechny, jedno zda pravicové či levicové. Zloba se koncentruje proti poslancům a parlamentu. Řada médií to ponouká a pak na vlnách surfují. Když se objeví nějaká hloupost, média často informují - poslanci schválili... Záměrně se zamlžuje zodpovědnost konkrétních lidí.

V drtivé většině jde o ministry vlády a vládu jako celek. Hodně lidí je znechuceno poměry v politice, ale na konkrétní otázku, co je pro ně nejhorší, často neumí přesně odpovědět. Chytají se proto různých mediálních kampaní a třeba říkají: „Ti nahoře kradou."
Musí se šetřit.
Hlavním důvodem je však fakt, že vlády posledních šesti let lidem vzaly naději na lepší život a nahradily ji tezí - šetři, uskromňuj se, ať se mají tvé děti či vnukové lépe. Současně celá politická garnitura tuto tezi na sebe neuplatňuje a žije si celkem blahobytně. Lidé se naštvávají na všechny politiky a příliš nerozlišují, že mnozí mluví o tom, že politika nesmyslného šetření je cesta do pekla.
Rozmařilé plýtvání.
Konečně stejný přístup, jaký má dnešní vláda, zlámal vaz komunistům na konci osmdesátých let. Co si pamatuji, tak se mělo šetřit. Kampaně, kdy televize hledala v popelnicích chleba a rohlíky a na tom dokazovala, jak lidé hýří, nebo známé heslo - nesvítí se někde zbytečně? Ve školách byl reflektor mladých, co obcházel a zhasínal. Památky se neosvětlovaly - to byla rozmařilost. Když se v osmdesátých letech začalo uvažovat o osvícení Pražského hradu, tak o tom byly nekonečné diskuse, zda nejde o zbytečnou rozmařilost. Na druhou stranu lidé viděli, že vládnoucí garnitura tolik šetřit nemusí a má přístup ke všemu nedostatkovému zboží.
Jako před lety.
Mám pocit, že poslední roky je situace trochu podobná. Zboží sice v obchodech je, ale to kvalitní je tak drahé, že je stejně pro většinu lidí nedostupné. Tak dnes mnoho důchodců má jen na chleba s máslem, jako měli před 20 lety. Co jim je platné, že v obchodě jsou i krevety.
Vláda strachu.
Tato vláda vzala lidem naději, že se budou mít lépe. Straší je, že nebude na penze, nebude na zdravotnictví, přijdou o práci, nebudou mít na zaplacení hypotéky. Berou lidem prostě radost ze života.
Pokroky musí být vidět.
Nová vláda musí dát lidem naději, že zdaleka není tak zle. Musíme ze sebe setřást vládu strachu z budoucnosti. Většina lidí musí začít věřit, že se jim už za pár měsíců bude dařit lépe. A vláda to musí umět zařídit. Samozřejmě nepůjde to obrovskými skoky, ale změnu musí brzy vidět každý. Pokud takovou vládu nenajdeme, pak mám velký strach o budoucí vývoj naší země. Svoji osobní budoucnost mám v troskách, ať se alespoň dobře vede celé naší zemi.