„Šetřit!“ – tak zní požadavek doby
Přichází vláda šetření. Občané si úsporný život vybrali ve volbách. Vznikající kabinet se předhání, na čem všem uspoří. V prvé řadě na zaměstnancích, těch je nejvíce. Klesnou platy v celé státní sféře asi o 10%. Soukromá sféra vždy státní dost těsně kopírovala, tak klesnou nejspíše i tam.
Méně dostanou lékaři, zdravotní sestry, vědci, umělci, včetně herců, hasiči, policisté, vojáci a neoblíbení úředníci. Výjimkou mají být jen učitelé, ale výhradně jen ti noví. Ti, co už učiteli jsou, přidáno nedostanou. Mají být šťastní, že jim jediným platy neklesnou. Konečně je nemají nijak závratně vysoké a bylo by hloupé, kdyby jim šly ještě dolů.
Mladí lékaři, zdravotní sestry a vědci takové štěstí nemají, mají stejně mizerné platy jako většina učitelů, ale narozdíl od nich nemají tolik prázdnin. Zato mají možnost odejít do ciziny, kde se na nich zdaleka nešetří. Nečasova vláda však předpokládá, že neodejdou, ale budou nadšeně šetřit a zvolí si skromný život s vidinou šťastných zítřků.
Kolik už posledních generací ztratilo nejlepší léta svých životů uskromňováním s politiky slíbenou vidinou prosperující budoucnosti, v nejlepším se šťastným životem svých dětí – rozuměj nezadluženým životem. Ten se však nějak stále nedostavuje a vše se až s vražednou pravidelností opakuje. Zvolíme si život ve skromnosti plni nadšení a naděje, pomalu procitáme a chápeme, že jsme opět napáleni. Spravedlivě se naštveme a falešné proroky skromnosti postupem času zatratíme.
Přesto jde o posun. Ve středověku drtivá většina lidí živořila v bídě a makala na vyvolené s představou skvělého posmrtného života v ráji. Bylo to báječně vymyšleno. O tom, že byli napáleni, už nemohli po smrti poinformovat své ještě žijící a věřící spoluobčany. Celý tento princip geniálně obhospodařovala a do lidí ve středověku implantovala především katolická církev. Konečně ta byla jedním z těch subjektů, které i z tohoto principu pohádkově po staletí bohatly. Dnes na tyto tradice chce Nečasova vláda pěkně navázat. Lidé se mají uskromnit, ale především katolické církvi má stát, tedy my všichni, zaplatit zhruba tři stovky miliard. Neuvěřitelná suma.
Také nikdo nechce šetřit na gigantické a naprosto nesmyslné zakázce na odstranění ekologických škod za 140 miliard. Tendr pěkně běží dál. Armáda se také činí a nakupuje transportéry a letadla a kdoví co ještě. Desítky miliard jen létají vzduchem.
Na předražených dálnicích také nikdo nechce šetřit, na nesmyslných a drahých aparátech zdravotních pojišťoven se také šetřit nemá. Potichu pojedou dál nejrůznější pochybné tendry za desítky miliard na různé elektronizace státní správy, o jejichž smyslu všichni soudní pochybují. Stát bude dál neviditelně ještě více a dráž outsourcovat od soukromých firem nejrůznější služby, které by si měl zajistit sám.
A tak to bude jako vždycky. Většině se pásek o jeden dílek utáhne, aby si vyvolená menšina mohla své pásky o několik dílků pohodlně povolit. Většina dostane v příjmech méně a současně bude muset zaplatit více, neboť stoupne DPH, bude školné, stoupnou zdravotnické poplatky… Šetření většiny se přenese dál směrem k malým a středním podnikatelům, kteří žijí převážně z české klientely. I jim tedy klesne životní úroveň, někteří možná i zavřou svoji živnost.
Nic z těchto opatření se prakticky nedotkne velkých monopolů vyrábějících a přenášejících energie a vodu. V klidu mohou být i banky, ty si svůj díl zajistí. Šťastní mohou být obchodníci s hazardem, neboť je známo, že se stoupajícím počtem ekonomických zoufalců stoupá počet těch, co v hazardu hledají poslední naději. Pro mě osobně nepěkná vize let příštích. Většina lidí zchudne a tím vlastně zchudne celá naše země. Místo snižování rozdílu v příjmech mezi českými zaměstnanci a zaměstnanci ze zemí staré EU se ženeme do období, kdy se nůžky začnou zase rozevírat. Šetřením se totiž nic nevybuduje a nezlepší. Nepostaví se tím žádná nemocnice, žádná škola, ani nedosáhnete vědeckého objevu. Snad jedinou výjimkou by mohlo být umění. V. Klaus onehdy řekl, že nejlepší díla vytvořili umělci žijící v bídě. Pokud je tato teorie pravdivá, pak směřujeme k období vzniku nebývalých skvostů mimořádné hodnoty.
Méně dostanou lékaři, zdravotní sestry, vědci, umělci, včetně herců, hasiči, policisté, vojáci a neoblíbení úředníci. Výjimkou mají být jen učitelé, ale výhradně jen ti noví. Ti, co už učiteli jsou, přidáno nedostanou. Mají být šťastní, že jim jediným platy neklesnou. Konečně je nemají nijak závratně vysoké a bylo by hloupé, kdyby jim šly ještě dolů.
Mladí lékaři, zdravotní sestry a vědci takové štěstí nemají, mají stejně mizerné platy jako většina učitelů, ale narozdíl od nich nemají tolik prázdnin. Zato mají možnost odejít do ciziny, kde se na nich zdaleka nešetří. Nečasova vláda však předpokládá, že neodejdou, ale budou nadšeně šetřit a zvolí si skromný život s vidinou šťastných zítřků.
Kolik už posledních generací ztratilo nejlepší léta svých životů uskromňováním s politiky slíbenou vidinou prosperující budoucnosti, v nejlepším se šťastným životem svých dětí – rozuměj nezadluženým životem. Ten se však nějak stále nedostavuje a vše se až s vražednou pravidelností opakuje. Zvolíme si život ve skromnosti plni nadšení a naděje, pomalu procitáme a chápeme, že jsme opět napáleni. Spravedlivě se naštveme a falešné proroky skromnosti postupem času zatratíme.
Přesto jde o posun. Ve středověku drtivá většina lidí živořila v bídě a makala na vyvolené s představou skvělého posmrtného života v ráji. Bylo to báječně vymyšleno. O tom, že byli napáleni, už nemohli po smrti poinformovat své ještě žijící a věřící spoluobčany. Celý tento princip geniálně obhospodařovala a do lidí ve středověku implantovala především katolická církev. Konečně ta byla jedním z těch subjektů, které i z tohoto principu pohádkově po staletí bohatly. Dnes na tyto tradice chce Nečasova vláda pěkně navázat. Lidé se mají uskromnit, ale především katolické církvi má stát, tedy my všichni, zaplatit zhruba tři stovky miliard. Neuvěřitelná suma.
Také nikdo nechce šetřit na gigantické a naprosto nesmyslné zakázce na odstranění ekologických škod za 140 miliard. Tendr pěkně běží dál. Armáda se také činí a nakupuje transportéry a letadla a kdoví co ještě. Desítky miliard jen létají vzduchem.
Na předražených dálnicích také nikdo nechce šetřit, na nesmyslných a drahých aparátech zdravotních pojišťoven se také šetřit nemá. Potichu pojedou dál nejrůznější pochybné tendry za desítky miliard na různé elektronizace státní správy, o jejichž smyslu všichni soudní pochybují. Stát bude dál neviditelně ještě více a dráž outsourcovat od soukromých firem nejrůznější služby, které by si měl zajistit sám.
A tak to bude jako vždycky. Většině se pásek o jeden dílek utáhne, aby si vyvolená menšina mohla své pásky o několik dílků pohodlně povolit. Většina dostane v příjmech méně a současně bude muset zaplatit více, neboť stoupne DPH, bude školné, stoupnou zdravotnické poplatky… Šetření většiny se přenese dál směrem k malým a středním podnikatelům, kteří žijí převážně z české klientely. I jim tedy klesne životní úroveň, někteří možná i zavřou svoji živnost.
Nic z těchto opatření se prakticky nedotkne velkých monopolů vyrábějících a přenášejících energie a vodu. V klidu mohou být i banky, ty si svůj díl zajistí. Šťastní mohou být obchodníci s hazardem, neboť je známo, že se stoupajícím počtem ekonomických zoufalců stoupá počet těch, co v hazardu hledají poslední naději. Pro mě osobně nepěkná vize let příštích. Většina lidí zchudne a tím vlastně zchudne celá naše země. Místo snižování rozdílu v příjmech mezi českými zaměstnanci a zaměstnanci ze zemí staré EU se ženeme do období, kdy se nůžky začnou zase rozevírat. Šetřením se totiž nic nevybuduje a nezlepší. Nepostaví se tím žádná nemocnice, žádná škola, ani nedosáhnete vědeckého objevu. Snad jedinou výjimkou by mohlo být umění. V. Klaus onehdy řekl, že nejlepší díla vytvořili umělci žijící v bídě. Pokud je tato teorie pravdivá, pak směřujeme k období vzniku nebývalých skvostů mimořádné hodnoty.