To co se dnes děje v naší zemi, nemá obdoby. Vláda zastavuje výstavbu silnic, železnic
a dalších zásadních staveb. Připravuje snížení platů statisícům zaměstnanců.

K tomu škrty v sociální oblasti. Jejich důsledkem bude třeba naprostá ekonomická neatraktivita mít děti, tedy lze už počítat s výrazným poklesem porodnosti. Přitom nejlevnějším a nejúčinnějším řešením budoucí důchodové krize je zajištění odpovídající generační reprodukce. To znamená mít dostatek odrostlých dětí, které v budoucnu zaplatí důchody svých už nepracujících prarodičů, stejně jako tito, platili svým dětem ze svých platů jejich vzdělání a zdravotní zabezpečení. Stavební, ale i jiné firmy, díky vládě vyhodí desetitisíce lidí na dlažbu, stoupne nezaměstnanost a milionům lidí klesne příjem. Sníží se koupěschopnost jednotlivců i státu a spirála krize se roztočí naplno. V důsledku celá zem zchudne. Nečas navíc přichází s Gottwaldovským heslem – „kdo nepracuje, ať nejí“ – na plakátu hlásá - dávky jen těm, co chtějí pracovat. Naroste počet lidí, co nebudou mít na základní životní potřeby a prostředky si zajistí kriminální činností. Je jasně prokázáno, že tak jak stoupá počet lidí v životní nouzi, stoupá kriminalita. Část lidí možná Nečas přinutí skutečně pracovat za nízkou mzdu, ale část začne krást, nebo bude krást více. Tomu bude ministr John čelit tím, že u policie zbudou jen „srdcaři“ jak dnes říká, tedy místo profesionální služby se práce u policie stane špatně placeným koníčkem pro pár stovek fandů. S rostoucí nezaměstnaností jako důsledkem vládní politiky škrtů se pan Nečas s Kalouskem chtějí vypořádat zavedením nucených prací, kdy třeba učitel po měsíci marného hledání práce vyfasuje motyku a bude kopat škarpy. Logicky poroste ve společnosti nespokojenost a frustrace. Předpokládám, že recept jak tomu čelit, bude hledat poradce Nečase pan Joch, jinak zastánce teorie přechodu od demokracie k autoritativnímu pravicovému režimu. Jediná věc skutečně důležitá pro příští generace, tedy ochrana životního prostředí, se stává zbytečnou překážkou volného trhu a základního lidského práva pravice, kterým je vydělávání peněz za každou cenu a na úkor čehokoliv a kohokoli. Příznivci vládních stran si teď možná ťukají na čelo a říkají si, jak přeháním. Bohužel nepřeháním, ale jen zjednodušeně popisuji některé plány současné vlády. Je to cesta do jakéhosi pravicového ráje, kde přežívají jen ti nejsilnější a nejschopnější. Nemáš-li na to schopnosti, žaludek či štěstí, pak nemáš právo na trochu důstojný život. Jsi odsouzen k podřadnému postavení drtivé většiny, která jen slouží vyvolené menšině k tomu, aby měla ještě více peněz, více vlivu, více moci a více radosti ze života. Jde o trend v západní Evropě zcela nevídaný a extrémní, ale u nás překvapivě silný, zvláště u nastupujících generací, které ještě neprohlédly jaký osud většinu z nich čeká. Žijí často ve svých snech, kde po studiích na škole se školným získají stotisícový plat či začnou podnikat a budou rázem milionáři. Za pár let zjistí, že tento osud čeká tak 1-2% z nich, zbytek bude mít smůlu a podřadný plat, nebo místo na pracáku či následně v Nečasově pracovním táboře. Stejně procitnou ti sebevědomí majitelé „ojetých Fábií“, co si je ozdobili heslem „Volím TOP 09“ v domnění, že to je rázem mění na nový Mercedes. V co vyústí pak frustrace těchto lidí, se můžeme jen domnívat. Mám strach, že to vyústí v podporu zase jiné podoby extremizmu. Sociální demokracie je dnes přitom jedinou politickou silou schopnou tomuto trendu čelit, neboť nabízí jinou léčbu společnosti, než je léčba chudobou. Zkusím se v následujících článcích zamyslet nad konkrétními kroky, jak možná lze čelit další extremizaci společnosti.