Vážený pane soudče,
jistě pro Vás nebude překvapením, že pečlivě sleduji případ mého syna Davida Ratha. Seznamuji se díky obhajobě s výsledky výslechů svědků i se zjištěními znalců. Myslím si, že je čím dál tím víc jasné, že můj syn nikomu neublížil, neznamená žádné ohrožení pro ostatní lidi a dokonce nezpůsobil žádnou škodu. Jako lékař tedy čím dál tím víc nerozumím tomu, proč ho mučíte vazbou.

Seznámil jsem se i s Vaším rozhodnutím a musím přiznat, že mě zaskočilo a nepřipadá mi objektivní. Vězněni mají být lidé, co znamenají pro ostatní nějaké nebezpečí. Věznění mého syna mi však spíš připomíná praktiky komunistického režimu.
Stejně jako Vy jsem byl členem KSČ. Nikdy jsem však nesouhlasil s postupy tehdejších soudů, kdy věznili lidi, kteří nikoho neohrožovali. I tehdy jsem zažil jak čistě politické procesy, tak i monstrprocesy s lékaři, kteří měli vzít od pacienta úplatek. Trest byl odůvodňován neslučitelností s naší komunistickou etikou a morálkou a vysokou společenskou nebezpečností. Řada těch případů byla pouhou šikanou tehdejšího represivního aparátu. Zatímco já jsem pomáhal lidem od bolesti, tak Vy jako komunistický soudce jste spíš lidem bolest způsoboval a to na politickou objednávku. Oba víme, jak to tehdy chodilo.
Po roce 1989 jsem odešel z vedoucích funkcí a věnuji se do teď jen svým pacientům. A rozhodl jsem se, že všechen profesní čas věnuji trpícím, už i jako určitou sebereflexi mého tehdejšího členství v KSČ. Jsem trochu překvapen, že se totéž nestalo i u Vás, když jste byl s režimem spojen mnohem více než já jako lékař. Moc soudní je součást moci státu a jeho režimu.
Přemýšlím, co Vás dnes vede k tak tvrdému postoji vůči mému synovi. I Vám snad musí být jasné, že tím trpí jeho děti, rodina a i pro něho je to na hranici psychické a fyzické likvidace. Jako soudce víte, jaké podmínky a jací lidé jsou ve věznicích. Teď tam držíte lidi, co celý život pracovali a žili normálním životem s rodinou. Zdůvodnění Vašeho rozsudku je již na první pohled účelové. Každému je jasné, že syn neuteče. Přijít s novým tvrzením, že může pokračovat v trestné činnosti jako poslanec, už hraničí s tlakem na to, aby složil mandát.
Ptám se sám sebe, proč to děláte? Souvisí to s Vaší komunistickou minulostí? Máte strach, aby Vám média nevyčetla třeba „vstřícnost“ vůči levicovému politikovi, o kterém je známé, že byl schopen se současnými komunisty věcně spolupracovat? Nebo je to naopak tak, že jeho mandát poslance v souvislosti s trestním stíháním levici poškozuje a chcete jí pomoci tím, že mandát složí? Je jasné, že jeho hlas ve Sněmovně levici chybí a jeho odstoupení by znamenalo nástup náhradníka a tedy posílení levicového křídla ve Sněmovně. Nebo je to naplnění rčení – poturčenec horší Turka - a horlivě chcete zlikvidovat levicového politika? Ať je Váš motiv jakýkoli, dělá na mě dojem účelovosti plynoucí z Vaší politické minulosti. Mám pocit, že nerozhodujete svobodně a nestranně, ale veden postranními úmysly.
Někteří lidé mi i říkali, že je o Vás známo, že jste propadl gamblerství. Nechci tomu věřit, že někdo v pozici soudce by měl takové potíže, které svědčí o slabosti vůle a sklonu k závislosti. Vidíte, i o Vás lidé šíří leccos, co vůbec nemusí být pravda a nikdo Vás za to nevyšetřuje a případně netrestá. Jistě by se našlo hodně těch, co by řekli, že je to s postavením a etikou soudce neslučitelné, stejně tak jako komunistická minulost. Prostě jsme jen lidé a jako lékař mám pochopení pro všechny lidské chyby a slabosti. Z tohoto důvodu dost nechápu Vaše rezolutní odsudky znějící v textu rozhodnutí. Člověk by měl konat tak, aby druhým nezpůsobil bolest. Mám pocit, že Vaše rozhodnutí bylo vedeno jinými úmysly než dosažení spravedlnosti.

Prof. MUDr. Ratmír Rath, DrSc.