Naše zem jen málokdy pronikne do světových médií, a když tak většinou nějakým bizarním skandálem či pseudoskandálem. Vzpomeňme jen namátkou – bývalý prezident a Chilské pero, nebo nahatý premiér v Berlusconiho vile, snad jakýsi zájem vyvolal i policejní puč s pádem Nečasovy vlády díky jeho osobním vztahům na pracovišti…

Pozitivní zprávy v dnešním světě cirkusových médií totiž nikoho moc nezajímají. Respektive mnoho lidí zajímají, ale média a jejich majitelé jsou přesvědčeni, že prodávají jen skandály. Pozitivní obraz ve světových médiích pak mají země, kde se vlastně nic neděje, neboť se o nich neinformuje, případně mají pozitivně hodnocené skandály typu – právě sem ulévají své majetky ti nejbohatší z celého světa…

Malý King

Naší vlasti se čirou náhodou podařilo, stát se slavnou v superpozitivním příběhu, který by následně neměl uniknout hollywoodským scénáristům. Příběh, který sleduje svět, neboť je nabit pozitivními emocemi, soubojem dobra( zoufalí rodiče a umírající dítě) a zla ( státní byrokratické molochy). Jistě bude skutečnost poněkud prozaičtější a určitě ne tak černobílá, ale celosvětový dojem je jasný. Malý brit s dobře zapamatovatelným jménem – King umírá v anglické nemocnici. Tam nad ním zlomili hůl, není mu pomoci. S tím se nechtějí smířit rodiče a dítě odvážejí z netečného systému. Státní moloch je okamžitě začne pronásledovat. Rodiče si najdou špičkové lékařské centrum s moderní technologií, kterých je na planetě jen několik, shodou okolností v postkomunistickém Česku, zemi nad kterou většina Britů ohrnuje nos jako nad tím zaostalým východem. Rodiče shání peníze na léčbu prodejem domu na Španělském jihu, kde je zavírá bezcitná státní moc do vězení. Až na nátlak veřejnosti hydra couvá a nechá rodiče bojovat dál jejich zápas za život jejich synka. V západem opovrhovaném Česku se malému Kingovi dostává léčby nejmodernější technologií. Tolik příběh pro Hollywood, ještě bych si přál, aby koncem bylo vyléčení a spokojená Kingovic rodina, což k hollywoodským příběhům patří.

České hledání viníků.

Příběh má i náš český rozměr. Máme zde technologii, kterou disponuje jen pár pracovišť na světě. Je to proto, že je mimořádně drahá a výsadní použití má jen u některých spíše vzácnějších onemocnění. U většiny nádorů je pak její efekt dost obdobný jako u léčby jinými typy záření, které jsou však výrazně levnější. Rozhodování o povolení tohoto pracoviště bylo velmi komplikované a konečné ano padlo v době, kdy jsem vedl ministerstvo zdravotnictví a ve VZP byla nucená správa, která vznik vlastně umožnila. Bylo to po letech debat odborníků, zda tato metoda má, či nemá být v zemi, jakou je naše republika. Nebyli bychom však v Čechách, kdyby se v následujících letech neroztrhl pytel s různými trestními oznámeními a vyšetřováními třeba nuceného správce VZP Dr.Pečenky. V Čechách je vždy dost ochotných, kteří rádi do všeho naplivou. Prostě každý, kdo udělá něco, co přesahuje naši standardní umaštěnost, lenost a zatuchlost je vzápětí vláčen a vyšetřován těmi, co v životě neudělali pro druhé nic pozitivního. Těmto týpkům patřila a patří moc. Ve světle příběhu chlapce Kinga se celé naší zemi dostalo mimořádně pozitivního světového PR, které se dalších sto let asi nebude opakovat. Chci proto poděkovat všem, kteří se podíleli na tom, že takové centrum u nás máme.