Proč nevolím Klause
Na toto téma bych mohl napsat celou disertační práci, která by byla určitě rozsáhlejší než Klausova práce profesorská. Zlí jazykové tvrdí, že byla tvořena osmi články z domácího tisku a předložil ji jako předseda vlády. Na medicíně takové štěstí nemáme. Profesorem může být jen ten, kdo má řadu publikací v renomovaných zahraničních časopisech a soustavně učí.
Jen škoda, že mi Václav Klaus pomluvu nevyvrátil a kopii své práce mi nezaslal, jak jsem jej písemně žádal. Prý ji nemá a v knihovně vysoké školy není – zjistil můj asistent. To lékařští profesoři jsou pořádnější než ti ekonomičtí, neznám jediného, který by svoji práci nechoval na čestném místě své knihovny. V. Klaus ji ztratil, zato ale má stěnu pracovny tapetovanou čestnými doktoráty často z obskurních škol.
Nyní však dost malicherného špičkování a zpět k vážným věcem. Proč říci ne Václavu Klausovi? Prezident republiky reprezentuje stát v zahraničí a významně spoluvytváří její obraz. Klaus by chtěl v EU zařadit zpátečku a vycouvat někam k organizaci národních států v obdobě OSN. Tudíž jen takové nezávazné povídání bez konkrétních výsledků, kompetencí a pravomocí. Já si myslím pravý opak – státy EU se musí postupem času integrovat a v horizontu tak 50 let vytvořit obdobu USA, tedy spojené státy evropské. Jedině tak obstojíme v konkurenci Číny, Indie, ale i partnerských USA. V. Klausovi nebylo za těžko v pseudodemokratickém Rusku kritizovat vyspělou demokracii západní EU. Jeho přítulnost k Rusku a bývalým republikám SSSR je vskutku nevídaná. Osobně proti Rusku vůbec nic nemám, ale tamní politický systém považuji na hony vzdálený od toho, jak vypadá vyspělá demokracie západního typu. Tudíž respektuji jej, ale určitě necítím žádný obdiv. Zdá se mi, že Klaus Rusko obdivuje.
Zvláštní mi připadá postoj Klause k USA. Nejprve urazí amerického velvyslance tak, že ten odejde z hradu uprostřed audience. Klaus vyjádřil pochyby o tom, zda jsou pravdivé informace, že na území Iráku jsou zbraně hromadného ničení. I když jsem si tehdy nebyl jist, zda je jeho postoj správný, tak jsem jej ocenil a následně se ukázalo, že měl navíc i pravdu. V zápětí se však Klaus dost nedůstojně vnucoval na návštěvu Bílého domu při svých soukromých cestách do USA. Klaus by rád byl respektovaný jako byl Havel, ale americký prezident vyžaduje stejnou loajalitu jakou od okolí očekává a oceňuje i sám Klaus. Já mám jiné názory než Klaus, říkám je veřejně, ale současně se na Hrad nevtírám, nechci se fotografovat s Klausem a když mě pozve, tak se omluvím a na jeho akci nejdu.
Vedle zahraničních povinností má prezident kompetence i vůči nezávislé moci soudní. Klaus je už proslulý svojí urputnou zákopovou válkou se soudy a soudci. Tu je trápí a nechce jmenovat mladší třiceti let, tu nasadí neservilní soudkyni za zástupce člověka, se kterým se předsedkyně nesnese. Nerespektuje pravomocná rozhodnutí soudu , čímž dává ostentativně najevo co si o celé justici myslí. Mstí se soudnímu čekateli za to, že si dovolil domáhat se právní cestou svých práv. Je to strašně nebezpečné a považuji to doslova za útok na jeden z pilířů demokracie bez kterého není demokracie funkční demokracií. Klaus by rád vyměnil nedokonalé nezávislé soudce za k výkonné moci servilní a závislé soudce, jejichž úroveň by se samozřejmě tímto určitě nezvýšila.
V neposlední řadě hraje prezident roli politického nadstranického katalyzátoru v určitých momentech politických krizí či po volbách. Václav Klaus není katalyzátorem, ale aktivní substancí, která neustále zasahuje do běžného politického života. Ponižuje a zesměšňuje členy vlád z jiných stran, než je ODS. Ministr z ODS není nikdy moc mladý (Pospíšil), nevadí jeho cizí občanství(Štěpánek), nemá střet zájmů (Řebíček, Julínek), nemusí běhat na Hrad vysvětlovat klecová lůžka či reformu (Nečas, Julínek). 100 levicových poslanců není jako stejný počet pravicových hlasů. Jeden premiér před jmenováním musí přinést 101 podpisů poslanců, zatímco druhý je jmenován bez toho i když těsně před tím se hlasováním ukázalo, že má těch hlasů jen sto a pokud chce další, tak je musí nakoupit. Prostě Václav Klaus je aktivním hráčem mužstva ODS a to se těžko akceptuje v situaci, kdy by měl hrát roli rozhodčího.
Jen škoda, že mi Václav Klaus pomluvu nevyvrátil a kopii své práce mi nezaslal, jak jsem jej písemně žádal. Prý ji nemá a v knihovně vysoké školy není – zjistil můj asistent. To lékařští profesoři jsou pořádnější než ti ekonomičtí, neznám jediného, který by svoji práci nechoval na čestném místě své knihovny. V. Klaus ji ztratil, zato ale má stěnu pracovny tapetovanou čestnými doktoráty často z obskurních škol.
Nyní však dost malicherného špičkování a zpět k vážným věcem. Proč říci ne Václavu Klausovi? Prezident republiky reprezentuje stát v zahraničí a významně spoluvytváří její obraz. Klaus by chtěl v EU zařadit zpátečku a vycouvat někam k organizaci národních států v obdobě OSN. Tudíž jen takové nezávazné povídání bez konkrétních výsledků, kompetencí a pravomocí. Já si myslím pravý opak – státy EU se musí postupem času integrovat a v horizontu tak 50 let vytvořit obdobu USA, tedy spojené státy evropské. Jedině tak obstojíme v konkurenci Číny, Indie, ale i partnerských USA. V. Klausovi nebylo za těžko v pseudodemokratickém Rusku kritizovat vyspělou demokracii západní EU. Jeho přítulnost k Rusku a bývalým republikám SSSR je vskutku nevídaná. Osobně proti Rusku vůbec nic nemám, ale tamní politický systém považuji na hony vzdálený od toho, jak vypadá vyspělá demokracie západního typu. Tudíž respektuji jej, ale určitě necítím žádný obdiv. Zdá se mi, že Klaus Rusko obdivuje.
Zvláštní mi připadá postoj Klause k USA. Nejprve urazí amerického velvyslance tak, že ten odejde z hradu uprostřed audience. Klaus vyjádřil pochyby o tom, zda jsou pravdivé informace, že na území Iráku jsou zbraně hromadného ničení. I když jsem si tehdy nebyl jist, zda je jeho postoj správný, tak jsem jej ocenil a následně se ukázalo, že měl navíc i pravdu. V zápětí se však Klaus dost nedůstojně vnucoval na návštěvu Bílého domu při svých soukromých cestách do USA. Klaus by rád byl respektovaný jako byl Havel, ale americký prezident vyžaduje stejnou loajalitu jakou od okolí očekává a oceňuje i sám Klaus. Já mám jiné názory než Klaus, říkám je veřejně, ale současně se na Hrad nevtírám, nechci se fotografovat s Klausem a když mě pozve, tak se omluvím a na jeho akci nejdu.
Vedle zahraničních povinností má prezident kompetence i vůči nezávislé moci soudní. Klaus je už proslulý svojí urputnou zákopovou válkou se soudy a soudci. Tu je trápí a nechce jmenovat mladší třiceti let, tu nasadí neservilní soudkyni za zástupce člověka, se kterým se předsedkyně nesnese. Nerespektuje pravomocná rozhodnutí soudu , čímž dává ostentativně najevo co si o celé justici myslí. Mstí se soudnímu čekateli za to, že si dovolil domáhat se právní cestou svých práv. Je to strašně nebezpečné a považuji to doslova za útok na jeden z pilířů demokracie bez kterého není demokracie funkční demokracií. Klaus by rád vyměnil nedokonalé nezávislé soudce za k výkonné moci servilní a závislé soudce, jejichž úroveň by se samozřejmě tímto určitě nezvýšila.
V neposlední řadě hraje prezident roli politického nadstranického katalyzátoru v určitých momentech politických krizí či po volbách. Václav Klaus není katalyzátorem, ale aktivní substancí, která neustále zasahuje do běžného politického života. Ponižuje a zesměšňuje členy vlád z jiných stran, než je ODS. Ministr z ODS není nikdy moc mladý (Pospíšil), nevadí jeho cizí občanství(Štěpánek), nemá střet zájmů (Řebíček, Julínek), nemusí běhat na Hrad vysvětlovat klecová lůžka či reformu (Nečas, Julínek). 100 levicových poslanců není jako stejný počet pravicových hlasů. Jeden premiér před jmenováním musí přinést 101 podpisů poslanců, zatímco druhý je jmenován bez toho i když těsně před tím se hlasováním ukázalo, že má těch hlasů jen sto a pokud chce další, tak je musí nakoupit. Prostě Václav Klaus je aktivním hráčem mužstva ODS a to se těžko akceptuje v situaci, kdy by měl hrát roli rozhodčího.