Sociální demokracie prohrála krajské volby. Kdo se pohybuje mezi lidmi, tak to očekával. Byla by chyba, kdyby to tato strana hodnotila jako nějakou tragédii, ale poučit by se měla, pokud nechce upadnout do naprosté a trvalé bezvýznamnosti.

Cyklické nálady.

Předně každá strana se časem okouká a nahromadí tolik chyb, že mnoho lidí ztratí chuť ji znovu volit. Konečně na tomto principu je demokratická soutěž postavena. Pokud chce strana přežít a opět někdy v budoucnu uspět, tak po volebním debaklu musí změnit styl své politiky a upravit cíle. Dostali jsme se do fáze, kdy ve společnosti zase stoupá poptávka pro razantních a rozhodných politicích. V minulosti se v cyklech opakovala období, kdy byli lidé přitahováni a doslova elektrizováni střety silných osobností. Připomeňme si Klause a Zemana, nebo Topolánka s Paroubkem. Po čase je konfrontační politika unaví a hledají tzv. slušné politiky, co nevyhledávají konflikty. Za nějakou dobu získají dojem, že to taky není ono a zase se koloběh opakuje. U nás jsou cykly rychlejší, protože celá společnost je stále neklidná. Neklid pramení z nenaplněných očekávání, které probudil listopad 1989. Permanentně se hledá viník a obětní beránci našich zklamaných ambicí.
Pokud tedy chce sociální demokracie v příštích volbách uspět, pak se musí přizpůsobit změnám nálad ve společnosti a nesmí naivně očekávat, že se společnost bude přizpůsobovat jejich stylu.

Hledá se razantní lídr.

Stoupá počet lidí, co by v čele země rádi zase viděli razantního lídra, který ví, co chce dosáhnout, nevyhýbá se střetům a lidi chápu co je jeho cíl a vnímají ho jako prospěšný i z pohledu vlastních životů. Sociální demokracie se změnila ve stranu mírného pokroku v mezích spletitých a nesrozumitelných zákonů. Tedy mnohdy vlastně nejde ani o pokrok, ale o takové chronické úřednické přidušování veškeré aktivity ve společnosti. A aby se něco pozitivního dělo, tak se tu a tam přidá někomu trošičku na důchod, nebo na nějakou dávku. Místo strany, která podporuje lidi „práce“, se stala partají sociálních dávek. Sociální demokracie zapomíná na to, že se musí opírat především o lidi, co se živí vlastní prací - aktivitou, což jsou samozřejmě i malí a střední podnikatelé. Místo politiky razantně podporující práci, tvorbu hodnot a aktivitu lidí vidíme politiku podpory velkokapitálu a rostoucí skupiny sociálně potřebných. Velkokapitál přitom sociální demokracií pohrdá a množství sociálně potřebných na politiku z vysoka kašle.

Úpadek ODS

Bude zajímavé sledovat, zda je ČSSD schopna sebereflexe. ODS toho po mnoho let schopna vůbec není. Na základě chybného vyhodnocení vlastních chyb pak vybudovala svoji současnou politiku, která takřka nikoho nezajímá. ODS vznikla a mohutněla jako strana lidí ostrých loktů, co příliš nehledí na to, co se smí a nesmí. Ve společnosti není takových lidí málo a hodně dalších jim fandí, neboť je přitahuje jejich dravost. Pod tlakem nebystrých médií v ODS vyhrál proud tzv. slušných, což je synonymem pro neprůrazné, kterými jejich vlastní voliči pohrdají a tak k volbám nechodí. ODS začne stoupat jen tehdy, pokud najde důrazného lídra, který lidem slíbí, že většinu současných pitomých zákonů zruší, vyhodí polovinu úředníků a nechá lidi zase svobodně podnikat a žít podle svého.

Podobenství o slepcích.

Pokud ČSSD současný debakl nezanalyzuje správně, pak přijde s nezajímavým řešením, obdobně jako ODS. Otázkou je, zda současná sociální demokracie vůbec tuší, kdo jsou její potenciální voliči a co je skutečně zajímá. Obávám se, že desetiletí prožitá ve skleníkovém prostředí úřadů je zbavila schopnosti realisticky hodnotit nálady a tužby lidí. Měla by se začít ptát chytrých lidí, co je neživí politika ani úředničina, ale jejich vlastní práce. Pak si takto získané informace musí nechat ještě upřesnit kvalitním sociologickým průzkumem. Pokud to neudělá, bude tato strana připomínat Bruegelův obraz - Průvod slepců.