Jaká asi čeká budoucnost vaši dceru, syna nebo vnoučata? Mají nějakou šanci dosáhnout úspěchů jako pan Babiš nebo dokonce Soros či bohatí Rockefellerové nebo příslušníci rodiny Saudů? (až na ty aktuálně zavřené svými šikovnějšími příbuznými). Zázraky se sice dějí, ale většinu z nás obloukem minou. Ono by vlastně stačilo, kdyby naše děti a vnoučata měla šanci dosáhnout úspěchu v běžnějších činnostech.


Mít malou firmu se stává zázrakem

Pro podnikavé, aktivní, svobodomyslné lidi je atraktivním cílem provozovat vlastní menší firmu třeba autodílnu, kadeřnictví, stavební společnost nebo restauraci či kavárnu. Takový cíl už se nezdá vůbec být odvislý od nějakého zázraku. Stačí něco umět, nebát se práce, získat nevelký kapitál na rozjezd a pustit se do toho. Bohužel se mýlíte, být úspěšný i v něčem menším a představitelném se v našem současném světě začíná blížit zázraku. Byrokracie prorostlá s oligarchií každého hned na začátku zadusí.

Ovládat každého

Náš stát se cílevědomě rozhodl potlačovat jakoukoli osobní aktivitu směřující k vyšší míře individuální svobody a nezávislosti jedince. Cílem je mít všechny lidi v závislém postavení a jednoduše řiditelné. Proto přibývají komplikované zákony a vyhlášky prosazované armádou úředníků kontrolujících a šikanujících každého, kdo něco dělá a vytváří.

Ve škole nic nenaučit

Vládnoucí byrokratický aparát (včetně toho v EU) ovládající více či méně i zvolené politické figurky se rozhodl skoncovat s podnikavými, a tudíž hlavně nezávislými lidmi. Začali chytře už od škol. Čím dál tím větší část populace se neučí a nenaučí takřka nic použitelného. Pod heslem, že je potřeba mít stále více vysokoškoláků se degradují praktické a užitečné školy.

Namyšlení nevzdělanci

Díky tomu obory jako třeba zedník, tesař a instalatér takřka zejí prázdnotou. Vedle toho chrlíme bakaláře a magistry různých ekonomicko-právně-manažérských směrů, pro které je typické, že neumí nic, všeobecný rozhled mají mizerný, cizím jazykem se většinou nedomluví, ale disponují vysokým sebevědomím čerstvého titulu.

Síť závislostí

Jde o ideální adepty k uplatnění v bobtnajícím úřednickém aparátu. Zbytečná škola je naučila jen jednomu - všechny problémy světa vyřeší nějaké nové nařízení spojené s vyplňováním různých tabulek a provázené úřední kontrolou. Jsou dokonalým produktem na státu závislých lidí jejichž výhradní pracovní náplní je vyvíjet na ostatní nátlak, aby se také stali na státu co nejzávislejšími. Vytváří se tím nekonečně složitá síť závislostí. Úředník je závislý na svých kolezích a hlavně nadřízených, naopak sám vytváří závislost vlastních podřízených a množiny jemu podléhajících občanů.

Velká firma jako úřad

Bylo by nespravedlivé tvrdit, že jde jen o úředníky, ale stejnou roli hrají i jednotlivá lidská kolečka velkých firem, které se svým chodem čím dál tím víc podobají megaúřadům. Ohromné openspace s malými kotci, svítící obrazovka počítače, na ucho nalepený mobil a zpracovávání lejster, grafů, reportů a příkazů. Konkrétní majitel je často neznámý, bohem je generální manažer objevivší se odkudsi z temnot a po čase z nenadání vyměněný za někoho nového. To visí jako hrozba, že když se někomu znelíbíte, budete vyhnáni ze svého teploučkého koutečku.

Předstírat práci a pak hurá domů

Ti, kdo nám vládnou chtějí, aby většinu lidí zaměstnával stát nebo gigantické korporace, kterým jdou na ruku. Zaměstnanci jsou v postavení lepších nevolníků, i když mnozí podlehnou iluzi, že sami něco řídí, respektive jsou převodními pákami vůle pánů. K tomu se jim ještě vnutí hypotéky a cesta do psychologického otroctví je završena. Pro pasivního nebo pohodlného člověka se nemusí jednat o nic hrozného. Ve své kanceláři se zase tolik nenadře, leckdy je to spíš předstírání než skutečná práce. Těší se na odpoledne a víkendy kdy nebude muset nic předstírat a v rámci svých možností si udělá nějakou tu radost. Celkem pohodový život, ale s omezenou svobodou a kreativitou.

Komunističtí vládci a současní vládci mají stejný cíl

Pro aktivního, svobodomyslného a podnikavého člověka je to však peklo na zemi. Nechce desítky hodin bloumat na internetu, vyplňovat nesmyslné tabulky stále dokola a chodit na nic neřešící porady. Baví ho pracovat na svém díle, vytvářet, co zde po něm zbude, riskovat - objevovat a tím se stává pro současné vládce světa zbytečným, dokonce nebezpečným. Stejní lidé byli označeni i za největší nepřátele komunismu. Vládnoucí komunisté taky nesnášeli samostatně pracující a svobodně uvažující lidi. Každého cukráře a farmáře znárodnili a násilím ho zapojili do sítě ovládaných lidí, nebo ho rovnou zabili. Nechtěli totiž lidi nezávislé, hrdé na vlastní úspěchy, sebevědomé z toho, co dokázali, ale potřebovali lidi zlomené strachem z absolutní závislosti.

Boj proti diktatuře

Dnešní globalizovaný, oligarchií a byrokracií řízený svět má čím dál tím víc společných rysů s reálným komunismem. Pokud nechceme skončit přesně tam, kde jsme před třiceti lety začali, měli bychom tvrdě bojovat proti byrokracii a záplavě zákonům, všemi silami podporovat svobodná povolání a podnikání jednotlivců, stavět bariéry rozpínavosti velkých firem a řetězců. V zájmu vlastních dětí a vnuků musíme začít přemýšlet, jak zabránit pádu společnosti do pasti nesvobodného života v reálném komunismu, i když si dnes říká demokratický kapitalismus. Ve skutečnosti jde čím dál tím více o diktaturu byrokraticko-oligarchické kliky.