Lágry ministra Pelikána
Ministr Pelikán otevřeným dopisem kárá „kolegu“ poslance Okamuru za jeho výroky o táboře v Letech. Celou diskusi o této věci dlouhodobě považuji za cílené odvádění pozornosti od skutečných problémů dneška. Když nezvládáte řešit současné problémy, rozvíříte vášnivou diskusi o minulosti. Lidé třeba zapomenou na to, že jste neschopný ministr a nechají se unést polemikou, jak vysoký byl plot okolo tábora v Letech a zda tam byly podmínky jen špatné nebo nesnesitelné.
Pokrytectví
Ministr Pelikán by si měl především zamést před vlastním prahem. Již druhé volební období odpovídá za české vězeňství, a to věru není v dobrém stavu. Objektivní čísla hovoří sama za sebe - máme jednu z nejvyšších recidiv a jeden z nejvyšších počtů vězněných osob na 100 tisíc obyvatel. Přeloženo do srozumitelného jazyku - zavíráme spoluobčany více než třeba Rakušané a Němci, přitom naše věznice fungují jako školy k páchání další trestné činnosti. Navíc za jednoho vězně zaplatíme měsíčně více než 30 tisíc. Porovnejte to s platy a důchody.
Dnešní Romové ministra nezajímají
Místo polemik, jak moc živořili cikáni v táboře v Letech, by měl ministr Pelikán především trávit čas usilovnou prací s cílem zlepšit podmínky v jeho vězeních, kde je odhadem více než 50% osob patřících k romskému etniku. Co pro ně udělal? Ono je samozřejmě lehčí z luxusu ministerské kanceláře poučovat o historii a rozohňovat se nad nelidskými podmínkami nějakého vězeňského lágru než „zvednout zadek“ a jít zásadně změnit nelidské podmínky ministrem řízených kriminálů.
O smítku a břevnu v oku
Co kdyby třeba začal tím, že umožní se zavřeným lidem denně sprchovat. Umožní jim nosit vlastní, a ne odpudivý a asi i předražený mundůr, který navíc může působit i řadu zdravotních potíží stran použitého materiálu. Nebo by měl zajistit, aby se po jeho „lágrech“ mohli svobodněji pohybovat a trochu i sportovat a nebyli odkázáni na zamřížované kotce horší než kotce pro psi. O nějakém užitečném využití času, třebaže aby se naučili nějakému řemeslu, nemá asi cenu ani psát.
Nezájem o změnu
Mimochodem ve věznicích nefunguje po většinu dne ani elektřina a při existenci malých okének tak nejde ani pořádně číst, o sledování nějakých populárně vzdělávacích pořadů a filmů ani nemluvě. To už vůbec nemluvím o věci v cizině běžné, tedy o možnosti se naučit s počítačem (internetem) a ten v rámci vzdělávání a prevence recidivy i používat.
Pouze represe jako kdysi v Letech
Prostě lágr v Letech nebyl určitě nic dobrého a už vůbec ne hezkého, ale Pelikánovy věznice jsou na tom dost podobně a dnešní zavření si s těmi v Letech asi nemají moc co závidět. Základní principy jsou totiž stejné - minimum osobního prostoru, špatná hygiena, nevalná strava, nedostatek možností něco užitečného dělat, zima, zanedbané, často i špinavé prostory. Je možné, že to ministr Pelikán ani neví, protože při jeho inspekcích věznic mu ukazovali těch pár míst, která stačili opravit. To z něj však odpovědnost za neutěšený stav nesejme. Nově postavená věznice situaci nevyřeší, jde jen o vyhozenou půl miliardu. Místo poučování kolegů by konečně měl začít ministr Pelikán něco dělat, aby ostudnou situaci alespoň trochu změnil.
Pokrytectví
Ministr Pelikán by si měl především zamést před vlastním prahem. Již druhé volební období odpovídá za české vězeňství, a to věru není v dobrém stavu. Objektivní čísla hovoří sama za sebe - máme jednu z nejvyšších recidiv a jeden z nejvyšších počtů vězněných osob na 100 tisíc obyvatel. Přeloženo do srozumitelného jazyku - zavíráme spoluobčany více než třeba Rakušané a Němci, přitom naše věznice fungují jako školy k páchání další trestné činnosti. Navíc za jednoho vězně zaplatíme měsíčně více než 30 tisíc. Porovnejte to s platy a důchody.
Dnešní Romové ministra nezajímají
Místo polemik, jak moc živořili cikáni v táboře v Letech, by měl ministr Pelikán především trávit čas usilovnou prací s cílem zlepšit podmínky v jeho vězeních, kde je odhadem více než 50% osob patřících k romskému etniku. Co pro ně udělal? Ono je samozřejmě lehčí z luxusu ministerské kanceláře poučovat o historii a rozohňovat se nad nelidskými podmínkami nějakého vězeňského lágru než „zvednout zadek“ a jít zásadně změnit nelidské podmínky ministrem řízených kriminálů.
O smítku a břevnu v oku
Co kdyby třeba začal tím, že umožní se zavřeným lidem denně sprchovat. Umožní jim nosit vlastní, a ne odpudivý a asi i předražený mundůr, který navíc může působit i řadu zdravotních potíží stran použitého materiálu. Nebo by měl zajistit, aby se po jeho „lágrech“ mohli svobodněji pohybovat a trochu i sportovat a nebyli odkázáni na zamřížované kotce horší než kotce pro psi. O nějakém užitečném využití času, třebaže aby se naučili nějakému řemeslu, nemá asi cenu ani psát.
Nezájem o změnu
Mimochodem ve věznicích nefunguje po většinu dne ani elektřina a při existenci malých okének tak nejde ani pořádně číst, o sledování nějakých populárně vzdělávacích pořadů a filmů ani nemluvě. To už vůbec nemluvím o věci v cizině běžné, tedy o možnosti se naučit s počítačem (internetem) a ten v rámci vzdělávání a prevence recidivy i používat.
Pouze represe jako kdysi v Letech
Prostě lágr v Letech nebyl určitě nic dobrého a už vůbec ne hezkého, ale Pelikánovy věznice jsou na tom dost podobně a dnešní zavření si s těmi v Letech asi nemají moc co závidět. Základní principy jsou totiž stejné - minimum osobního prostoru, špatná hygiena, nevalná strava, nedostatek možností něco užitečného dělat, zima, zanedbané, často i špinavé prostory. Je možné, že to ministr Pelikán ani neví, protože při jeho inspekcích věznic mu ukazovali těch pár míst, která stačili opravit. To z něj však odpovědnost za neutěšený stav nesejme. Nově postavená věznice situaci nevyřeší, jde jen o vyhozenou půl miliardu. Místo poučování kolegů by konečně měl začít ministr Pelikán něco dělat, aby ostudnou situaci alespoň trochu změnil.