Vždy jsem byl odpůrcem privatizace důležitých nemocnic. Zjednodušeně proto, že soukromý majitel může dosahovat zisk na úkor pacientů a personálu. Pacient není v postavení plnohodnotného zákazníka, ale v roli člověka v tísni a s omezenou schopností posoudit úroveň a adekvátnost poskytovaných služeb.

Třicetileté zkušenosti se soukromými nemocnicemi v Česku mi vesměs dávají zapravdu. Soukromý vlastníci většinou neinvestují do svých zařízení zdaleka tolik jako stát a kraje. Platy drtivé většiny personálu jsou dnes hluboce pod příjmy jejich kolegyň a kolegů z veřejných nemocnic. Soukromé nemocnice sice často platí primáře i výrazně více než sousední krajské, ale zbytek lékařů a sester je na tom dramaticky hůř, a tak je zde vysoká fluktuace a často i nízká zkušenost a odbornost personálu.
Nezřídka jsou dnes tyto nemocnice plně závislé na pracovnících z ciziny, přičemž u těch z bývalých zemí SSSR je patrná jazyková bariéra, ale i odborná rozdílnost či spíše dokonce nižší úroveň vzdělání. To vše s sebou nese nižší kvalitu poskytované péče a přímé ohrožení pacientů.

V současnosti se v procesu privatizace nemocnici stala velmi aktivní investiční skupina Penta. Těžko říci, co ji pohání. Na Slovensku je na poli zdravotnictví významným hráčem, ale rozhodně tam není synonymem vysoké kvality a nositelkou modernity zdravotnictví. U nás působí spíš plíživě až neviditelně skupuje či pronajímá nemocnice v regionech. Ani zde s ní nejsou zkušenosti nijak oslnivé.

Asi nejhůř dopadá od města pronajatá nemocnice v Sušici, která se doslova potácí nad propastí a kdyby tam někdo přišel objektivně zkontrolovat personální situaci, nejspíš by musela být uzavřena. V personální krizi je i nemocnice ve Vrchlabí, která opět funguje jen díky tomu, že pojišťovny a úřady tolerují nepřítomnost zákonem předepsaného personálu. Totéž se proslýchá i o nemocnici v Sokolově.

Buďme však spravedliví, není to problém jen Penty, u ní je asi o něco hlubší. Oproti jiným nemocnicím má však Penta jednu velkou výhodu. Má vlivné krytí a to přímo z Vrchního státního zastupitelství v Praze. Bezpečnostní ředitel Penty - Petr Vincenz žije s Dr.Lenkou Bradáčovou, která nejenom může ovlivnit veškerá vyšetřování, ale má nemalý vliv i na premiéra Babiše a na celou řadu soudců počínaje okresní úrovní až k soudu nejvyššímu. Kdo je za této situace půjde kontrolovat?

Málo se ví, že P. Vincenz byl policejním plukovníkem a řídil „důvěrnou skupinu -anti Rath“ sestavenou z policistky Šebkové a Ševcovice. Spolu s L. Bradáčovou působili spíš jako parta kamarádů než jako nezávislé orgány státu. Jsem celkem smířen s tím, že mě tato organizovaná skupina bude chtít nejspíš odstranit z cesty už jednou provždy. Nestrpí někoho, kdo se snaží překazit jejich dlouhodobý plán ovládnout podstatnou část zdravotnických miliard.

Ve světle faktů se nabízí otázka - je pouhá náhoda, že největšího odpůrce privatizace nemocnic a zdravotních pojišťoven „sejmuli“ lidé napojení na Pentu?