Ministerský předseda A. Babiš si koncem roku pochvaloval v jak skvělé kondici je naše země - směřuje ke špičce zemí EU. Podle statistických čísel to skutečně vypadá dobře a pokud člověk jezdí limuzínou centrem Prahy, Průhonicemi a prochází se po Čapím hnízdě, může rychle podlehnout iluzi, že jsme dotáhli Rakousko a dýcháme na záda Lucembursku.

Bylo by dobře, že náš státní rozpočet skončil vyrovnaně, kdyby u nás nechyběli zkušení lékaři a sestry. Kdyby lidé v čekárnách a na pohotovostech nemuseli trávit dlouhé hodiny bez ošetření. Konečně dozvěděli jsme se jací lékaři nesou odpovědnost za hromadné ohrožení životů ve frýdlantské nemocnici? Skandál nemající obdoby a ministerstvo nebylo schopno jasně říci jaký personál - kvalifikací (kde ji získali), zkušenostmi... - ošetřoval poškozené. Ale co chtít po ministerstvu, které není schopno ani zajistit základní a životně nutné léky (aktuálně třeba Digoxin).)

Je dobré mít vyrovnaný státní rozpočet, kdyby byly všechny nemocnice v uspokojivém technickém stavu, stejně tak i domovy pro seniory, silnice se čím dál tím více neměnily na tankodromy. Funkční dálniční síť nebo rychle jedoucí vlaky jsou taky jen zbožným přáním. A co padající mosty v Praze? ANO zde celé volební období hospodařilo s přebytky, ale k čemu nám je to dobré? Zeptejte se třeba těch, kteří se propadli s trojskou lávkou do Vltavy.
Čísla statistiky jsou světem virtuálním, ale ten skutečný je mnohem složitější. Školství je čím dál tím dražší a jeho výsledky jsou čím dál tím horší. Klesá čtenářská gramotnost studentů, znalosti cizích jazyků jsou v průměru žalostné, matiku takřka všichni nenávidí, skoro to vypadá, jakoby si školství dalo závazek, že děti nenaučí ani jednu v životě použitelnou věc.

TV Seznam koncem loňského roku zmapovala profesionalitu státní i městské policie v Praze na Václavském náměstí. Pořad „Černota“ zdokumentoval chování nigerijských drogových gangů v centru našeho hlavního města. Ano, policistů je na ulicích přehršel, ale zjevně v symbióze s prodejci drog. Leckde jinde by to stálo místo ministra vnitra. U nás to nepronikne ani do mediálního mainstreamu, natož na jednání vlády.

V Německu a Rakousku si šetří svoji ornou půdu a u nás ji mění na poušť megaskladišť převážně pro své výrobky a své zákazníky. Nám z toho zbývá záplava kamionů, výfukových plynů, prachu, masakrů na silnicích a na vždy zničené přírody. No a takto vydělané zisky od nás plynou za hranice. Za to máme přebytek volných nekvalifikovaných pracovních pozic s názvem skladník.

V neposlední řadě, k čemu je vyrovnaný státní rozpočet těm, kteří shání byt? Ceny nemovitostí raketově rostou a ruku v ruce s tím klesá i rozloha nových bytů. V Praze máte sice šanci na nadprůměrný plat, ale za miniaturní garsonku dáte už dva miliony. Navíc díky ČNB čím dál tím více lidí nedosáhne na hypotéku a potřeba vlastního bydlení se jim tím rozplývá v nedohlednu.

Chápu, že se panu premiérovi žije v Průhonicích a na Čapáku dobře. Rozumím mu, že má radost z hezkých statistických čísel, která ho náhodou zastihla v křesle premiéra. Měl by však roztáhnout brokátové závěsy a zjistit si, jaký je reálný život většiny jeho poddaných a něco s tím konečně začít dělat. Roky statistické hojnosti se totiž chýlí ke svému konci.