Před pár dny jsem navštívil Kanadu s cílem blíže prostudovat tamní systém zdravotní péče. Kanada je ekonomicky velmi vyspělá zemně s kulturní vazbou na Evropu, konečně hlavou státu je britská královna. V Kanadě je také silná česká menšina, za všechny vzpomeňme třeba na rodinu Baťů či na herce, dnes dětského lékaře Pucholta.

S panem doktorem Pucholtem jsem měl dokonce šanci v Torontu i osobně hovořit. Systém kanadského zdravotnictví je v podstatě státní systém plně financovaný z daní. Nemocnice jsou výhradně jen státní až na výjimky specializovaných soukromých klinik. Nemocnice jsou sice ve vlastnictví státu, ale jejich řízení má rysy veřejné samosprávy. Jsou neziskovými organizacemi jež řídí správní rady složené z různých veřejných autorit. U fakultních nemocnic se na řízení podílejí i děkani či rektor. Za péči o pacienty dostávají peníze přímo od vlády formou dohodnutých rozpočtů.

Ambulantní lékaři jsou převážně soukromí, i když se stále více rozmáhají sdružené praxe, které taky patří státu a lékaři zde dělají za mzdu. Soukromí lékaři posílají účty za ošetření pacientů také vlastně vládě, respektive určité veřejné instituci, která spravuje rozpočet určený příslušnou provinční vládou. Pacienti za ošetření u lékaře, či za pobyt v nemocnici nic neplatí. Neplatí ani za nemocniční léky.

Horší je to s léky na recept, které nejsou pacientům hrazeny a pokud je nechtějí platit v hotovosti, tak si musí pořídit komerční připojištění. Měl jsem možnost navštívit i nemocnice v Torontu a v Ottawě. Jejich organizační struktura je velmi podobná nemocnicím v USA. Mají vždy velmi rušný centrální příjem, kam jednak chodí pacienti sami a jednak je tam vozí záchranky. Uprostřed je vždy „velín“ pro sestry a lékaře a oválně okolo jsou rozmístěny desítky boxů pro jednotlivé pacienty. Vládne zde vždy velmi čilý ruch. Na odděleních leží pacienti v převážně dvojlůžkových pokojích s vlastním sociálním zařízením. Některé části nemocnice spíše vypadají jako čtyřhvězdičkový hotel, než jako nemocnice. Jsou zde na zemi koberce, obrazy a křesílka.

Zajímavé je, že zdravotní sestry velmi často chodí v civilních šatech. Žádná uniforma, ale džínsy s tričkem či mikinou. Zkušení lékaři nejsou zaměstnanci nemocnice, ale mají s ní smlouvu jen na určité činnosti. Zaměstnanci nemocnice jsou jen nekvalifikovaní lékaři ve výchově.

Kvalifikovaný lékař si vydělá 250 –500 tisíc dolarů ročně, což není špatné. Přesto si všichni stěžují, že je v Kanadě strašný nedostatek lékařů. Největším problémem kanadského zdravotního systému jsou dlouhé čekací doby na jednotlivá vyšetření a na méně akutní ošetření. Třeba na operaci šedého zákalu se čekalo až rok, horší je, že se měsíce čeká i na operaci onkologických onemocnění. Kanadská vláda situaci začala řešit a výrazně zvýšila objemy peněz ve vazbě na provedené výkony a čekací doby se rapidně zkracují na několik týdnů. Jak konstatoval jeden tamní senátor – lékař, vedle kratší doby čekání se stali z očních lékařů multimilionáři. Mluvil jsem z řadou našich krajanů – lékařů. Působili na mě spokojeným dojmem a neslyšel jsem od nich to co slyším od jejich českých kolegů. Určitě také nejsou se vším spokojeni, ale s naštvaností zdravotnického personálu u nás se to vůbec nedá srovnat.

Ptal jsem se krajanů nelékařů na jejich zkušenosti s kanadským zdravotnictvím. Hodně si stěžovali na dlouhé objednací doby, mnoho z nich dokonce jezdí na ošetření do České republiky a velmi si pochvalují úroveň české medicíny. Někteří vážně nemocní si chválili i velice dobrou úroveň kanadského zdravotnictví. Více méně se všichni shodli, že úskalí Kanady je dostat se do soukolí zdravotní péče, to vše co následuje je již velice kvalitní a dobré.

Zajímavá byla i debata s kanadským profesorem kardiochirurgem – v současné době i senátorem za konzervativce. Vystudoval medicínu na Harvardu v Bostonu , kde i působil a tak jsem se ho ptal na jeho dojem z obou systémů – kanadského a USA. Řekl, že úroveň vidí jako srovnatelnou, ale systém USA je zcela tržní, asociální a vyřazuje obrovské množství lidí z možnosti dostat zdravotní péči. Dal jsem mu otázku, zda si myslí, že by kanadský státní zdravotní systém měl být nějak reformován s cílem posílit tržní principy, tak tento pravicový senátor jednoznačně řekl, že v žádném případě.

Kanadský zdravotní systém spotřebuje 10% tamního HDP, systém USA 15% a náš český 7% našeho HDP! Jen pro osvěžení připomínám, že v USA je 50 milionů lidí bez zdravotního pojištění a hned několik našich krajanů v Kanadě se rádo jezdí léčit do naší republiky… Tak ve mně jen Kanada posílila dojem, že s tou revolucí v českém zdravotnictví by se mělo postupovat hodně opatrně.