Člověk sledující dlouhodobě situaci na politické scéně se nemůže zbavit silného dojmu, že v posledních měsících selhávají při řešení uprchlické krize jak politici, tak elity. Jedna konference stíhá druhou, není týdne, aby se dvakrát nesešli čelní představitelé té či oné části Evropy či světa, ale skutky jsou málo zřetelné.
O to zřetelnější je ovšem kritika na adresu těch, kdo si dovolili mít jiné mínění, než zmíněné elity z politického světa.Dnes se, žel po strašných zprávách posledních hodin, ukazuje, že řada nepříjemných a nepřijímaných varovných hlasů měla prostě pravdu. Více jak před deseti lety už přinesl ĎaS článek francouzského autora Gillese Kepela, který burcuje Evropu a hovoří o událostech, které právě nastaly. Podobně i tajné služby už tři roky varují vlády před podobnými scénáři.
Víc než tisíc let si připomínáme svátek věrných zemřelých, lidově „Dušičky“. Tento lidový název vychází z myšlenky, že smrtí vše nekončí. Tělo, které ukládáme do hrobu, s úctou, není celým člověkem. V duchu obecného přesvědčení to, co překračuje hranice časoprostoru, je lidský duch- duše. Židokřesťanský pohled je, že budoucnost člověka bude vždy jeho vzkříšením, protože člověk je z jedné strany – jak můžeme vidět a ohmatat – tělo a princip, který pokračuje a není viditelný, je lidská duše. Vzkříšení však, jak nám ukazuje Nový zákon, není oživením mrtvoly, ale novou skutečností, která však je pokračováním lidské identity. Proto mluví sv. Pavel o „duchovém těle, čili o těle oslaveném.