V kontextu tragédie na Srí Lance jsem si všiml, že někteří světoví politici označili oběti na Srí Lance termínem „uctívači Velikonoc“ (Easter worshippers), snad analogicky ke snaze opsat termín Vánoce (Christmas) něčím jiným, tedy bezobsažným. Ano, Velikonoce jsou svátky, kterými začíná jaro, ale především jsou svátkem vysvobozením izraelského národa z egyptského otroctví (Pascha) a pro křesťany napříč kulturami jsou pak Velikonoce svátky Ježíšovy oběti, kterou podstupuje v duchu svých slov: “Největší lásku má ten, který dává život za své přátele“. Na Velikonoce oslavujeme jeho odvahu, lásku a vítězství života nad smrtí. Oslavujeme Krista, nikoliv Velikonoce. Bez jeho oběti by totiž Velikonoce byly jen prázdným obalem bez obsahu, který bychom mohli slavit podobně, jako jsme kdysi slavili První máj, či výročí Velké říjnové revoluce.
Způsob, jakým požár a katastrofa katedrály v Notre-Dame zahýbal světovým děním ukazuje, že katedrála je symbol, který oslovuje i dnešní společnost. Jako čtenář Viktora Huga mám s katedrálou Matky Boží v Paříži celoživotní kontakt, sám jsem v této katedrále v roce 2016 sloužil mši při oslavách výročí 800 let dominikánského řádu v zástupu za nemocného kardinála Vingt-Troise.