Není to dávno, kdy mi po jednom z obědů profesor Petr Piťha řekl: “Dominiku, ty nevidíš že náš svět odchází?” Tato věta se mi vybavila, když jsem v neděli kolem 22 hodiny večer obdržel zprávu, že zemřel dr. Ivan Havel, bratr bývalého českého prezidenta Václava Havla.
Dopis adresovaný prezidentu České republiky, v obdobném znění zaslaný i předsedovi Vlády ČR, předsedovi Poslanecké sněmovny ČR a předsedovi Senátu ČR, zaslaný 21. dubna 2021, v den výročí historicky první papežské návštěvy v naší zemi, papežem Janem Pavlem II.
Motto: „Nebojte se! Hledáte Ježíše Nazaretského, Ukřižovaného. Byl vzkříšen, není tady“ (Mk 16,6).
Stojíme na prahu nejdůležitějších křesťanských svátků v roce – Velikonoc. K jejich každoročnímu koloritu patří i oslava života, symbolizovaná malovanými vajíčky, kraslicemi, ke které se ale dostáváme přes připomínku pomíjivosti na Popeleční středu, následovanou čtyřiceti denním půstem, na paměť putování starověkého Izraele pouští, přes slavný vjezd do Jeruzaléma na Květnou neděli, abychom se dočkali zrady Zeleného čtvrtka, bití, ponížení, smrti Velkého pátku a zdání konce u hrobu Bílé soboty. Proč si to vlastně všechno připomínáme?