Naslouchám těm, kteří nesouhlasí s mým textem a zároveň je ujišťuji, že vůči nim nemám žádné osobní námitky. Jen bych je poprosil, aby nečetli pouze titulky, které jsou reklamním sloganem a nevyjadřují vůbec obsah článku a aby při svém posuzování druhých dbali na lidskou slušnost, která je součástí projevu humanity a demokracie.

Název tohoto blogu neopakuje výzvu A2larmu vůči Hnutí Pro život, naopak chce říci, podporujte ty ženy a dívky, které byly zasaženy válečným zločinem a pošlapáním lidských práv, kterým je znásilnění.

Proto musím odcitovat: „Je třeba ocenit ono vystoupení na obranu takto napadnutých žen a dívek a poukázat, že se nejedná pouze o okrajový jev, ale o hluboké pošlapávání lidských práv a svobod s nedozírnými následky …“ a dále: „Setkáváme se zde s fenoménem, který není jen součástí válečných zločinů spáchaných na ženách…“

Zmínka o pachatelích, příslušníků ozbrojených sil Ruské federace, z velké části neruské národnosti, není jejich omluvou, ale je připomínkou, co znamená nasazení těchto vojáků do boje, kdy často, jak je známo, před nastoupením na frontu jsou posilováni alkoholem a drogami.

Pasáž, kterou jsem uvedl, je svědectví důstojníka americké armády z vietnamské války v souvislosti s masakrem v My Lai. Jen pro osvěžení paměti cituji: „Což neznamená, že tím je omluven a že bych ho zbavoval zodpovědnosti!“ Ale volám po tom, aby k zodpovědnosti byl také volán jeho přímý velitel, ale i velení samotné armády.

Důvodem mého blogu nebyla jenom skutečnost zmíněného článku „Nepodporujte je“ v A2larmu, který upozornil na válečný zločin a zločin proti lidskosti, kterým je znásilňování, ale byl také mým zastáním se Hnutí Pro život a připomínkou, že žena potřebuje preventivní obranu před tím, aby vůbec k znásilnění nedošlo a aby se mohla bránit. O adekvátnosti obranných prostředků je možné diskutovat, jaké použít v době míru a jaké použít na frontě.

Hrůzné trauma po znásilnění jsem spojil i s otřesnou skutečností zplození nového života v násilí, které přivádí také i na přetřes otázku, jak se vyrovnat s tou skutečností, že nový život nebyl počat z lásky, ale naopak byl dílem hnusné a odporné agrese. Tuto realitu může pochopit a popsat jenom ta, která ji prožila.

Navržené řešení použití tablet (Postinor, Escapelle, Ulipristal) neztěžuje pouze oplodnění, ale v případě oplodnění působí abortivně. Doporučuji, aby si čtenář nalezl příslušné pasáže v odborné literatuře, protože skutečně nejsem kompetentním odborníkem.

Z hlediska křesťanské etiky, embryologie a genetiky je třeba přiznat, že oplodněné vajíčko se stává autonomní entitou a není jen součástí těla ženy, tak jako není majetkem muže. Skutečnost nechtěného, agresí vyvolaného těhotenství nás staví před velice těžce řešitelný problém. Ve svém textu však pouze prosím o nestranné přečtení a jeho reflexi, protože věřím, že mnozí odborníci by mohli nalézt i jiné cesty, než bych si dovolil navrhovat já.

Proto také ve snaze o zachování života podporuji především ty formy, které se snaží v celé komplexnosti uchovat nový život a zmírnit utrpení těch, kterým bylo tak nelítostně a krutě ublíženo. Existenci postpotratového traumatu nelze popřít a to nejenom v případě umělého potratu ale i přirozeného, nezaviněného potratu, s kterým se musí žena vyrovnávat.

Můj text, který přečetlo víc jak 55 000 čtenářů zvedl bouři nevole, narazil neobvyklým způsobem na hráz veřejnosti, ale vyvolal i diskuzi, což bylo cílem. Kde je i v této diskuzi demokracie, ponechávám zase na svobodné úvaze čtenáře... Naslouchám těm, kteří nesouhlasí s mým textem a zároveň je ujišťuji, že vůči nim nemám žádné osobní námitky.

Po několika rozhovorech a četbě některých článků zjišťuji, že reagovali na otázky, které jim kladly sdělovací prostředky a dožadovaly se reakce. Myslím, že tento způsob práce v oblasti mediální politiky je nepravdivý a zkreslující. Cílem bylo do jisté míry zabránit již tradičnímu Pochodu Pro život, o čemž svědčí účast antipodů tohoto průvodu, kdy se vůči několika tisícovému zástupu vyhraňují malé bojůvky s řadou transparentů, pokřikováním a vyjadřováním nehorázných urážek, což mohu dosvědčit a případně i dokumentovat.

Je zarážející že se v minulosti s těmito odpůrci s nevybíravými vulgarismy a obscenitami spojovali i lidé z akademického světa. S údivem čtu i zahraniční zprávy o vandalském vystoupení v katedrále sv. Víta, kde k žádnému vystoupení nedošlo, ale bylo mu pořádkovou službou v prvním okamžiku zamezeno a výtržníci byli vyvedeni. Během liturgie žádné transparenty nebyly vystavovány. V Praze se nestřetli mezi sebou dva průvody, ale několikatisícový zástup byl napadán několika desítkami protestujících, kdy pořádkové služby respektovaly demokratické principy a hájily demokratická práva účastníků pochodu. Zaráží mě skutečnost, jakou je zpravodajství ČTK přebírané dalšími médii a popisující události v duchu představ protivníků. Samotná realita je jiná. Ukazuje to, že pracovníci těchto médii na místě nebyli a jedná se o pracovní liknavost anebo vědomé zkreslení, a tedy o fake news.

Ptám se kdo, nejvíce poškozuje věrohodnost naší mediální scény a kdo vyvolává rozpor. Chtivost některých jedinců být ve středu diskuze je známa. Jen bych je poprosil, aby nečetli pouze titulky, které jsou reklamním sloganem a nevyjadřují vůbec obsah článku a aby při svém posuzování druhých dbali na lidskou slušnost, která je součástí projevu humanity a demokracie. A pokud se jedná o křesťany, aby si zopakovali Ježíšovo Zlaté pravidlo „Chovejte se k lidem přesně tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám.“ (Mt 7, 12).