Jak se říká, že Češi by se mohli učit pohostinnosti a přátelskému chování od Moravanů, tak Moravané by se mohli společně s Čechy učit přátelskosti v Brazílii. Tato největší jihoamerická země je také územím, kde se tři čtvrtiny národa hlásí ke katolictví a dalších dvacet procent k ostatním křesťanským církvím.

Brazilská církev tak představuje největší katolické společenství nacházející se na území jednoho státu. Naše biskupská konference tak musí v porovnání s brazilskou o téměř pěti stech biskupech působit spíše jako místní klub. Přes svoji velikost ale působí brazilská biskupská konference velmi efektivně a je schopna rozsáhlých reforem.

O čem se v médiích příliš nemluvilo, byla setkání papeže Františka s latinoamerickými biskupy a politiky, včetně prezidentů, jako je Evo Morales, Cristina Kirchner apod. Papež totiž využil setkání mládeže v Riu de Janeiru k vyhlášení svého programu, který má církev mobilizovat. František nechce, aby jeho programem byly různé drobné šarvátky a spory, které jsou důsledkem globalizace a které v rámci církve vyvolávají jakousi polarizaci. Naopak je mu vlastní církev bohatá nejenom na počet národů, ale i na hloubku víry. V určitém smyslu tak navazuje na svou encykliku Lumen Fidei, neboli světlo víry. Právě víra je to, co dává lidskému životu rozměr. Papež tak dal jasně najevo, že církev není jenom charitativní organizace, ale že jejím hlavním rozměrem je hlásání evangelia a setkání s Bohem. A to také byla hlavní výzva papeže mládeži – výzva k poslání, stát se misionáři.

Mládeže se na setkání dostavil vskutku vysoký počet. Organizované české výpravy se zúčastnilo na 150 poutníků, množství mladých lidí z Česka se pak do Ria vydalo nezávisle na nás. Zahajovací bohoslužby v úterý 23. července, ještě bez papeže Františka, se zúčastnilo 600 tisíc mladých lidí. Ve čtvrtek bylo na uvítací slavnosti spolu se Svatým otcem již 1 milion 200 tisíc lidí. Nejvíce věřících se pak zúčastnilo závěrečné nedělní eucharistie, a to podle údajů pořadatelů 3 miliony a 700 tisíc lidí. Spolu s věřícími se na setkání také vydalo 644 biskupů a 7 814 kněží.

Pláž Copacabana, na které se odehrávalo to nejdůležitější, je 4 kilometry dlouhá a její šířka je od 400 do 500 set metrů. A stejně se tam všichni poutníci nevešli a tlačili se v postranních ulicích. Musím proto ocenit mládež, jak se dokázala vyrovnat nejenom s náročnými přesuny, chaotickou brazilskou dopravou, ale i s nevlídným počasím, na které někteří doplatili i horečkami. Jsem ale přesvědčen, že nikdo cesty nelitoval, nakonec ani brazilská vláda, protože podle brazilského ministerstva turistiky účastníci setkání utratili v zemi několik miliard reálů.

Brazílie je národ, kde se cítí jaksi doma lidé různí lidé různé barvy pleti, různého původu a spojuje je právě křesťanská víra, symbolizovaná křížem. Ze setkání Boha se člověkem se rodí kultura, civilizace a svobodný člověk. Připomíná mi to jednu historickou paralelu. Kdysi v 16. století právě soteriologický rozměr existence křesťanství či církve v obecném významu vede misionáře dominikány, františkány, augustiniány a později i jezuity k jednoznačnému rozhodnutí: „Vždyť Indiáni jsou lidé a mají mít účast na spáse, na Evangeliu. Jsou-li pokřtěni, pak jsou to naši bratři a sestry.“ V Latinské Americe se tak tehdy zrodilo paradigma, které dodalo zápasu o člověka, jeho svobodu a důstojnost mnohem hlubší a širší kontext, a který byl pro vývoj naší civilizace daleko zásadnější, než naše řešení z Augsburského sněmu z roku 1555 s heslem „Cuius regio illius et religio“. Tváří v tvář charakteristickému jihoamerickému důrazu na prožitek víry si pak člověk snadněji uvědomí, jakým směrem se svět oproti Evropě vydal – nejenom tehdy, ale i dnes.


Pláž Copocabama, kde se vše odehrávalo:


Z velkého počtu mladých lidí měl radost nejenom papež František.


Fotogalerie Dominika Nováka ze setkání v Riu je dostupná zde.