Někdy se nám zdá, že se v současné společnosti vytratilo umění dialogu. V parlamentu, v odborném tisku i v neodborných diskusích se často vedou monology, nenasloucháme argumentům druhých. Možná to bude tím, že neprezentujeme své názory, ale své dojmy. Nemáme argumenty, ale pocity.

Občas uvažuji nad středověkým uměním disputace, kdy "protihráči" museli nejen umět obhájit své názory logickými argumenty, ale než odpověděli na názor druhého, museli jej zopakovat vlastními slovy – aby bylo vidět, že skutečně rozumí protivníkovi a také aby se mezitím trochu uklidnili.

Rád bych vám, čtenářům, předložil na svém facebookovém profilu tu a tam něco o náboženství k přemýšlení a diskusi, která by neměla být vulgární či neuctivá, měla by být ad rem (k věci) a ne ad hominem (o nositeli či hlasateli názoru), měla by se držet tématu (a ne se vracet k příslovečnému argumentu z vtipu, kde americká delegace upozorňuje na porušování lidských práv, tak odpovědí je: "a u vás zase bijete černochy“). Přijde mi, že neustále hovoříme o aktivních věřících, nebo o těch, kteří se k náboženství stavějí odmítavě. Trochu ale zapomínáme, že je tu většina obyvatel, která se k náboženství nevyslovuje, přestože k němu má evidentní vztah - soudě alespoň podle nedávno uskutečněného průzkumu o výzkumné kvantitativní šetření na území České republiky s názvem Náboženství a církev, který iniciovala společnost Proximity Prague společně s výzkumnou agenturou Ipsos, nebo plných kostelů o Vánocích a Velikonocích. První diskuzní příspěvek už byl zveřejněn a týká se desatera.

Diskuze budu záměrně umísťovat na v součastnoti oblíbenou sociální síť Facebook, neboť ta je v dnešní době církvemi málo probádaným „kontinentem“. Rád bych pak shrnul, co vše mne díky vašim názorům a postojům napadlo na svém blogu na Aktuálně.cz. Váš zájem budu považovat za obohacení svého postoje a možnost slyšet kultivovaný hlas občas i "z druhé strany" názorového spektra.