„Pokládáme-li jaderné zbraně za možnost, kdy během krátkého okamžiku zahyne vysoký počet lidských bytostí, musíme uvažovat stejně i v případě genetické manipulace nebo genderové teorie. Ty také nedodržují řád stvoření světa.“ Jestlipak uhodnete, kdo tato slova pronesl? Ano, žádná „zatuchlá konzerva“, ale obdivovaný papež František. Ideologii genderu kritizoval několikrát, nejsou tedy jeho slova jen náhodnou odpovědí na otázku novináře. Snad poprvé se takto vyslovil v roce 2015, zhruba rok poté, co Istanbulská smlouva vstoupila v platnost. Jeho slova jsou nepříjemnou vizí a v určitém slova smyslu patří do žánru podobných apokalyptických vizí, které ve svém kázání použil prof. Petr Piťha.

Abychom si připomenuli, co je apokalypsa a co bylo „pracovní náplní“ proroků, vraťme se ke Starému zákonu a některým apokalyptickým slovům samotného Ježíše. Izraelští proroci patří k největším básníkům světové literatury, která pracuje s metaforami, symboly i nadsázkou. To, jak líčí až hororově zkázu, je ovšem vždy doprovázeno větou „obrátíte-li se, pak se nic takového nestane“. Nešlo tedy o předpověď, ale varování, výklad Božího slova. Poté vždy následují poetické útěšné obrazy, které mají u posluchače vzbudit touhu po obrácení a nápravě života.

Hlavní kritici kázání prof. P. Piťhy spíše připomínají proroka Amose, ale zapomínají, že i dvorní dámy v Samaří se mohly cítit uražené a potupené. Ale prorok je ve svém kázání nejmenoval, na rozdíl od rádobypokračovatelů Amosových výstupů. Ti však jmenovitě urážejí, jak sami říkají, starého muže, jehož šediny chrání také Kniha knih a to nejen jeho, ale celou starší generaci.

Podívejme se tedy na několik výroků již zmíněného papeže Františka. Ty kupodivu nevyvolaly u našich expertů na cokoli takové vzedmutí vášní. „Člověk v tomto ohledu páchá nový hřích, a to proti Bohu Stvořiteli. Bůh stvořil muže a ženu jako vrcholné stvoření a svěřil jim zemi. Záměr Stvořitele je vepsán v přírodě,“ dodal papež ohledně lidí, kteří neodpovídají tradiční představě o rozdělení mužských a ženských rolí ve společnosti. Při jiné příležitosti hovoří o "ničemnosti, kterou je dnešní indoktrinace genderovou teorií", považuje ji za "ideologickou kolonizaci, jež se vnucuje prostřednictvím dětí", jejíž proponenti si ve svých metodách v ničem nezadají s "fašistickou mládežnickou organizací Balilla nebo Hitlerjugend". V rámci příprav na biskupskou synodu o rodině papež nazval teorii genderu „chybou lidské mysli, která vytváří tolik zmatků“ a která je "krokem zpět". Myslím, že není potřeba dalších výkladů, aby bylo zřetelné, co nám papež František sděluje a na čí stranu by se u nás postavil (a od koho by se naopak – pro někoho překvapivě – distancoval).

Také římskokatoličtí biskupové Ukrajiny letos připomněli, že považovat se za křesťana a zastávat zároveň genderovou ideologii není možné. A hluboké znepokojení nad vzestupem ideologie zastávající nestálost pohlaví vyjádřila letos i Biskupská konference Anglie a Walesu. Ve svém prohlášení říkají: „Diskuse o pohlaví ovládla představa, že jednotlivec může sám sebe svobodně definovat. Avšak náš lidský instinkt říká opak.“ Prohlášení cituje papeže Františka, který varuje proti „genderové ideologii“ ve své exhortaci Amoris Laetitia s tím, že „popírá rozdíly a komplementaritu přirozenosti muže a ženy, předvídá společnost bez sexuálních rozdílů, a tímto likviduje antropologické základy rodiny“.

Podobných výroků bychom po celém světě na oficiálních stránkách biskupů nalezli celou řadu. Například na otázku, zda se ohledně genderu politika dopouští ideologické manipulace, odpověděl před časem generální sekretář Italské biskupské konference, Mons. Nunzio Galantino: „Jde o určitý druh ideologické agrese, ideologického podmiňování a tedy vůli zavést vládu jediného myšlení v určitých specifických bodech, např. genderovou výchovu. Faleš spočívá v pokusu o zavádění genderové ideologie pod záminkou výchovy k toleranci, výchovy k pokojnému soužití a tedy závazku větší vlídnosti ve vztahu jinakosti. Ve skutečnosti je to jakýsi paklíč, kterým má být do škol zavedena koncepce, jež rozkládá lidskou osobu a destabilizuje lidství. Je hluboce dvojsmyslná.“

Nejen zmíněné biskupské konference Západní Evropy a USA se touto tematikou zabývaly. Na společném zasedání české a slovenské biskupské konference v Nitře, na setkání předsedů biskupských konferencí a kardinálů ze zemí V4, Balkánu a východní Evropy v Bratislavě, nebo na zasedání představitelů všech evropských biskupských konferencí (CCEE) v polské Poznani, tam všude zaznívaly varovné hlasy. Zasedání se účastnili i odborníci na právo, lékařství, antropologii apod.

Ve všech případech je jasně deklarována potřeba ochrany žen a dětí, stejně jako je tomu v prohlášení ČBK, stanovisku sedmi českých církví (představujících více než 90% věřících v ČR) nebo ve vyjádření České advokátní komory. Podobná kritika Istanbulské smlouvy zaznívá i z řad významných osobností a vysoce vzdělaných odborníků. Každý z nás si může udělat svůj názor a porovnat ho s vyjádřením prof. P. Piťhy a vágními útoky jeho kritiků. Vůbec se nebráníme diskusi, ale pokusme se ji vést věcně, korektně a snad i u nás v církvi, v duchu bratrské lásky.