K pohřbu Jana Palacha 25. 1. 1969
Současné ankety ve sdělovacích prostředcích ve mně vyvolávají trochu zděšení: Jméno Jana Palacha mladí lidé neznají, protože „to jsou moderní dějiny a k těm jsme se ve škole nedostali“. Škola jistě není jediným zdrojem informací Jan Palach je jedním z oněch statečných na gobelínu aule Karlovy univerzity: Jan Křtitel, Jan Evangelista, Jan Nepomucký, Jan Hus, Jan Masaryk a Jan Patočka. Na první pohled rozdílné osobnosti, které spojuje jejich jasný postoj, jejich statečnost a vztah k tomu, „který je“, k Bohu.
Můžeme vést sáhodlouhé diskuse o důvodech jejich statečnosti, o způsobu smrti, ale vzpomeňme vždy na ty, kteří se nechali inspirovat příklade lásky, která zrodila statečnost k oběti za druhé a pro druhé. Nikdo se neodváží pochybovat, že dokonalou postavou byl Ježíš, náš Pán, Spasitel a vykupitel.
Jan Palach svůj boj jistě bojoval těžce. Byl evangelík a proto na jeho pohřbu kázal Jakub Trojan, patřící mezi velké postavy našeho protestantismu. I tento „devítkový“rok můžeme nazvat Palachovým. Že byl stálou inspirací, o tom svědčí proslulý palachův týden 1989, kdy jméno Jana Palacha bylo v živé paměti pro studenty i další bylo inspirací boje proti tzv. reálnému socialismu. Bratři evangelíci augsburského vyznání dokonale vystihlo obsah roku, který nazvali Rokem vděčnosti. Sv. Apoštol Pavel píše Kolosanům (3, 15): „Buďte vdění!“ a pokračuje: „Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte na sebe znovu vložit otrocké jho (Galaťanům 5, 1). Právě tento list nazval středověký filozof a teolog Tomáš Akvinský Magnou chartou křesťanské svobody. Palachův rok rámují naši světci z Myslbekova sousoší: sv. Václav, sv. Vojtěch, sv. Prokop, sv. Ludmila, sv. Anežka, která je živou inspirací prožívané přítomnosti a rodící se budoucnosti.
Dnes je již cukrárna ve Všetatech zavřená, jakoby symbol přístupu k živnostníkům. To, že matka Jana Palacha vstoupila v padesátých letech do KSČ svědčí o tom, že lidé se snažili zachránit nejen svou dlouholetou práci, ale majetek, který byl zabavován. Osudy Palachovy rodiny v malém zobrazily dějiny naší země. To, že Jan Palach dospěl ke svému činu, svědčí o věčné lidské touze po svobodě. I Písmo svaté připomíná, že není většího projevu přátelství, než položit život za druhé. Jan Palach to dokázal a postavil před nás silné memento toho, za jakým hodnotami stojíme, pro jaké žijeme a pro jaké stojí za to se obětovat.